Grázl

Představte si, co všechno musel spáchat člověk, jehož jméno se stalo běžnou nadávkou. Jan Jiří Grasel byl mizera a lump opravdu výstavní. Navíc je jeho příjmení dostatečně zvukomalebné. Představte si, že na někoho, kdo právě odbíhá s vaší peněženkou, hulákáte »Ty Pěničko!« nebo »Vy Pokorný jeden!«. Ne, grázl zní lépe. Letos by se Jan Jiří dožil 290 let, ale ve skutečnosti neslavil ani třicítku. Pocházel ze známého rodu rasů a zlodějů, ale své předky a příbuzné hravě předčil. Nejen surovostí a bezohledností, ale také chytrostí a šikovností. Vraždil, loupil a ještě si dokázal z policie sem tam vystřelit i obrazně. Třeba když vstoupil do armády a příkladnou snaživostí během šesti týdnů dosáhl povýšení na poddůstojníka. Dopadli ho až lstí (byla v tom jeho milá, jako vždy) a uvrhli do žaláře. Po třech letech, kdy mu bylo prokázáno celkem pětadvacet nejhorších zločinů, byl veřejně popraven na šibenici ve Vídni. Bylo totiž třeba dost svědků, kteří by potvrdili, že tenhleten »grázl« už svět trápit nebude. Kdykoli tak nazvete svého bližního, zvažte, zda si tu slávu zaslouží.