Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Generál nebe František Peřina

  0:01aktualizováno  0:01
Vážně, já jsem měl válku rád, začal náš rozhovor generálporučík František Peřina. "Mně válka připomínala honitbu a tu mám taky rád. Zuřivě jsem chtěl válčit, protože jsem k tomu měl důvod. Moje země byla okupovaná a já jsem doma nechal osm nejbližších příbuzných včetně své ženy."Který z těchto lidí podle vás nejvíc prospěl České republice?

Celou válku jsem o nich nic nevěděl a spíš jsem si myslel, že je zavřeli. Vytkl jsem si za cíl, že za každého zdecimovaného mně blízkého člověka pošlu k zemi deset německých letadel. Za první dny jsem jich sestřelil pět. Byl jsem jmenován stíhacím esem a bláhově jsem si myslel, že se mi to povede. Nakonec jsem jich sestřelil jen čtrnáct," vypráví vášnivě ve své pracovně, které jeho žena láskyplně přezdívá muzeum. A má k tomu důvod: pokoj je plný leteckých trofejí, vyznamenání, diplomů, maket letadel a fotografií.

Naštěstí neměl četař Peřina - to byla hodnost, s níž u letectva začínal - pravdu. Příbuzným se za války nic nestalo, a manželka dokonce dělala sekretářku řediteli v německé firmě, který o Peřinově angažmá v zahraničí věděl. Z místa musela odejít, až když se o ně ucházela říšská Němka.

To už byl František Peřina - po týdnu války - poručíkem. "Vlastně jsem ani neměl nikdy moc strach. Věděl jsem již z leteckých závodů, že kdo je lepší, vyhrává. V roce 1937 jsem se zúčastnil mezinárodních závodů v Curychu, kde jsem se seznámil s celou tehdejší evropskou leteckou špičkou. V akrobacii jsme byli my Češi první a v celkové klasifikaci jako družstvo druzí, hned za Německem. Ve Francii jsem nastoupil k letce, kterou jsme v Curychu porazili, a i některé německé kolegy jsem znal. Asi i proto jsem se cítil dost pevný."

Osudový letecký den
František Peřina se narodil v Mokrůvkách u Břeclavi tři roky před začátkem první světové války, takže když bral rozum, byl už v jiném státě: v novém Československu. Vyučil se nástrojařem a soustružníkem a chvíli pracoval u zvonařů Manoušků na Moravě.

V roce 1929 se konal v Brně letecký den. Létal tam i jeho jmenovec Rudolf Peřina na stíhačce Šmolík 20. Devatenáctiletý František byl jeho výkony tak unesen, že již cestou z letiště věděl, čím bude. Ale jak přesvědčit maminku, aby mu přihlášku na letecké učiliště v Prostějově podepsala? Šel na to lstí: do přihlášky nejprve napsal, že chce být leteckým mechanikem, a když rodiče podepsali, doplnil i pilota. Čtyři roky létání tajil. Když úspěšně složil pilotní zkoušky, matka mu za podvod vlepila pohlavek. Později, říká letec s úsměvem, na něj byla hrdá.

V sobotu 24. července 1940 se František Peřina oženil se slečnou Annou, která byla o devět let mladší, a za dva dny ho novopečená manželka vyprovodila na olomoucké nádraží. Tam začala jeho pouť po celém světě, která skončila roku 1992, kdy se penzista Peřina z Colorada rozhodl zemřít doma. Mezitím uběhlo napínavých dvaapadesát let.

První ostruhy
Z Olomouce jel četař Peřina do Ostravy, z Ostravy do Bohumína, který tehdy patřil k Polsku, a tam byl vsazen do vězení. Tehdy, jako mnohokrát v životě, měl opět štěstí. e vězení potkal policistu, který pilota z II. leteckého pluku Edvarda Beneše poznal a později mu pomohl z kriminálu na svobodu.

Peřinova první cesta vedla do Krakova, protože právě tam se soustřeďovali čeští letci, kteří chtěli bojovat v zahraničních armádách. Podepsal pětiletý kontrakt s francouzskou cizineckou legií s podmínkou, že když vypukne válka, bude sloužit v armádě jako řádný pilot.

Když začaly nálety na Paříž, hned se proslavil - pustil se do boje s šedesáti německými messerschmitty. Později o tom napsal: "Věděl jsem, že jdu na jistou smrt, ale musel jsem kamarádům pomoci odlákat Němce. Všechno jsem vsadil na moment překvapení a znalost německé taktiky."

Dnes k tomu dodává: "Ve skutečnosti to trvalo krátce. Němci udělali kruh, aby se navzájem kryli, já se střemhlav z převýšení vrhl na jednu stíhačku, napálil jsem to do ní, jiní pálili do mě, a koukal jsem zmizet."

Když četař František Peřina přistál na domovském letišti za Paříží, napočítali technici na jeho stroji 15 zásahů z kanonů a 77 průstřelů. Sám měl prostřelenou pravou paži a v noze 18 střepin z granátů. "Po přistání jsem vypnul motor a zůstal v letadle. Nevěděl jsem, co se mi všechno stalo, a nechtěl jsem se zbytečně hýbat. Kamarádi mě vytáhli a odvezli do nemocnice, kde jsem pobyl čtyři dny: Němci už byli moc blízko. Posledním možným vlakem jsem odjel do Paříže." Na francouzské frontě Češi sestřelili celkem 170 německých letadel.

Nejtěžší bitva
Poručík Peřina věděl, že chce-li létat, musí se dostat z Francie do Afriky. Jeho letadlo bylo zničené, a tak nezbývalo než volit loď nebo cizí letadla. To však nebylo snadné. Pak objevil v hangáru opuštěný malý stroj s plnými nádržemi. Dlouho se nerozhlížel, letadlo nahodil a letěl do Alžíru. Odtud se jako řada dalších českých pilotů dostal do Anglie, kde nastoupil u proslulých RAF jako doprovodný stíhač bombardérů.

"To byla dost nuda, protože se nedalo střílet. Když jsme založili naši letku, blížil se konec bitvy o Anglii. Zasahovali jsme jen v posledním týdnu a já hned potom dostal akutní zánět slepého střeva." V době, kdy byl v nemocnici, přesunuli letku do Liverpoolu a dělala jen doprovody konvojům nebo hlídkovala.

"Teprve když přišli Američané a těch konvojů bylo víc," pokračoval s rozzářenýma očima generál Peřina, "zformovalo se celé křídlo, tři skvadrony, tak jsem si ještě jednou pořádně zastřílel. Nejtěžší můj souboj se však odehrál již 3. května 1942 u Cherburgu nad Francií, kde jsem se střetl se třemi německými stíhačkami Fockewulf a pustil se s nimi do křížku. Snažil jsem se, abych je měl před sebou. To se mi nakonec povedlo a postupně jsem je všechny sestřelil. To byla moje nejhorší bitva. Když jsem přistál, byl jsem úplně propocený a zcela vyčerpaný. Sotva jsem otevřel kabinu. Z křídla jsem se sesunul k zemi a dopadl na obličej, jak jsem byl slabý."

Od letadel k lodím
Do Československa se major RAF František Peřina vrátil 17. července 1945 dakotou a sloužil na velitelství letectva. Ale ne dlouho. Po převratu 1948 zavírali jednoho bývalého letce z Anglie za druhým. Nový režim měl z bývalých hrdinů strach.

Neváhal a zopakoval si let, který učinil před lety do Alžíru. Tentokrát startoval z Brna v malém sokolu. Za sebe připevnil improvizovanou sedačku pro manželku a přeletěl do americké zóny v západním Německu. Přistál nouzově v bažině 12 kilometrů od ruské zóny a kousek od českých hranic, protože mu došlo palivo.

Major RAF v záloze podepsal s anglickým královským letectvem smlouvu na pět let. Dostal hodnost nadporučíka (válečné hodnosti neplatily) a místo v administrativě. Ve volných chvílích závodně střílel za RAF. Po pěti letech odešel s odstupným, které tehdy činilo tisíc liber, do Kanady, do Toronta.

V Kanadě sice Peřina složil pilotní zkoušky u civilního letectva, ale ve 42 letech už místo nedostal. Manželé Peřinovi tedy zpočátku dělali ledacos. Manuálně zručný Peřina si však brzy všiml, že je velký zájem o tehdy žhavou novinku - laminátové rybářské lodě. Pustil se tedy do podnikání. Když v roce 1959 kvůli zdravotním potížím manželky, které lékaři doporučili slunné podnebí, firmu prodával, měla 19 zaměstnanců a vyráběla dvě lodě denně.

Za sluncem se Peřinovi přestěhovali do USA, do Los Angeles. A zase měli štěstí: Peřina se uchytil u firmy, kde uplatnil své zkušenosti. Založil u ní výrobu laminovaných součástí vybavení do letadel. Navrhl dokonce první sedačky pro americké kosmonauty a pro Boeing 747. V roce 1992 se generálporučík ve výslužbě František Peřina natrvalo vrátil do vlasti a ve středu byl jmenován čestným občanem města Prahy.

FRANTIŠEK PEŘINA

Odkud jsem
Narodil jsem se 8. dubna 1911 v Morkůvkách u Břeclavi v rodině malorolníka. S ženou Annou z Olomouce žiji od roku 1940 a naše manželství je bezdětné.

Čím vším jsem byl
Nejdříve soustružníkem kovů, pilotem, šest let válečným pilotem, z toho nejdřív chvíli u francouzské a později u anglické armády, administrativním úředníkem RAF, majitelem firmy na laminátové lodě v Kanadě a vedoucím pracovníkem u letecké firmy, která vyráběla díly pro letadla v USA. Jinak jsem byl hlavně vášnivým střelcem a milovníkem přírody.

Co se mi v životě asi nejvíc povedlo
Manželství s Annou Klimešovou.

Můj nejbližší velký úkol
Při přednáškách, které dělám po školách, získat ještě několik mladých lidí pro lásku k vlasti. Přesvědčit je, že to je něco, co člověka naplňuje. Chtěl bych jim sdělit, že já bych ani dneska pro svobodu České republiky neváhal zemřít.

Autoři:



Nejčtenější

Leoš Mareš se podruhé oženil. Moniku Koblížkovou si vzal na zámku

Leoš Mareš a Monika Koblížková (Karlovy Vary, 3. července 2016)

Leoš Mareš (41) je od úterý podruhé ženáčem. Na zámku v Litomyšli si vzal svou přítelkyni Moniku Koblížkovou (36)....

Hlásí se další Trumpovy milenky. Playmate prozradila, jak tutlal zálety

Karen McDougalová (vpravo) si v roce 2001 zahrála v béčkovém filmu Aréna

Po bývalé pornoherečce Stephanii Cliffordové se začínají ozývat další ženy tvrdící, že měly sexuální styk s Donaldem...



Amerika nebyl dobrý nápad, pořád jsem brečela, přiznala Prachařová

Mariana Prachařová

Zpěvačka Mariana Prachařová (23) se rozhodla postavit na vlastní nohy a vydala se sama do Ameriky. Tímto rozhodnutím ze...

Lawrencová o úniku nahých fotek: Jako by se mnou spala celá planeta

Jennifer Lawrencová (Toronto, 10. září 2017)

Hvězda filmů X-Men a Hunger Games Jennifer Lawrencová (27) opět zavzpomínala na incident z roku 2014. Hackeři tenkrát...

Anistonové nevyšlo další manželství, s Therouxem oznámili odluku

Jennifer Anistonová a její manžel Justin Theroux (Santa Monica, 17. ledna 2016)

Američtí herci Jennifer Anistonová a Justin Theroux oznámili oficiální cestou svou manželskou odluku. Informovala o tom...

Další z rubriky

Úspěch nám přerůstal přes hlavu, přiznávají Kelly Family a hlásí návrat

Kapela Kelly Family

V 90. letech Kelly Family vyprodávali stadiony po celé Evropě. Když v roce 1997 rodinná kapela dlouhovlasých...

Vařila jsem mrznoucím lidem grog, vzpomíná Havlová na zlaté hokejisty

Dagmar Havlová

Po přivítání na pražském letišti se zlatí hoši z Nagana vydali za prezidentem Václavem Havlem do jeho vily, až pak...

Karel Gott je stále v nemocnici. Bude chybět i na Česko-Slovenském plese

Karel Gott na bratislavském koncertě (25. ledna 2018)

Zpěvák Karel Gott (78) je stále v nemocnici, kde ho hospitalizovali kvůli silné chřipce. Lékaři mu ani po několika...

Najdete na iDNES.cz