Koukám, že máte krásného papouška. Jednou jste vyprávěl, že jste si ho přál k narozeninám...
Ano. Věra se mě zeptala, co bych si přál k šedesátinám. Zašklebil jsem se a povídám: „Papouška!“ I dostal jsem papouška. Samičku, jmenovala se Gejša. Velký mazel! Brával jsem si starou košili, Gejša mi sedla na rameno, a už mě oždibovala, švitořila a radostí mi kadila na záda. Vymyslela si i zdrobnělinu svého jména: „Gejšovička.“ Byl jsem si jist, že je mi bezmezně věrná. S Gejšovičkou na rameni já vůl vyšel na zahradu – roztáhla křídla, frnkla, a byla pryč! Bez papouška to nebyl žádný život. Přišel tedy papoušek druhý: Paša. To byl vědec. Nejvzdělanější papoušek ve střední Evropě. Uměl Einsteinovu teorii relativity.
Při výplatě si sedl ředitel před účtárnu a každý, kdo si šel pro gáži, se musel napřed podepsat. A ejhle, důkaz o tom, že podepsal antichartu!
