V domácím nahrávacím studiu, které si vybudoval jeho otec Ondřej, je František nejspokojenější. Má tu své piano, výhled na Petřín, tmu, klid a skládá. Jak vidí své nejoblíbenější místo?
„Tenkrát, před deseti lety, tady nebylo nic. Jen půda, na které bydleli holubi, ale máma si splnila svůj sen. Po Malé Straně toužila celá léta, vyrostla tady a chtěla se vrátit. Tak jsme jednoho dne sbalili piano, empírovou postýlku, co jsem v ní spával jako mimino, a z Vinohrad se přestěhovali sem do Mostecké ulice.
Máma chtěla stylový nábytek, začala chodit po starožitnictvích, a táta si zatím budoval domácí studio tady v tom pokojíku. Ale už dávno chodí pracovat jinam. Teď je jen moje, a když přijdou kluci z kapely, zašijeme se a máme klid.
Moje písničky se mi většinou líbí jen chvilku po tom, co mě ta melodie napadne. Pak se to všechno dodělá, namixuje a mě to najednou přijde blbý. Tak ani nevím, jak to s mou sebedůvěrou vlastně je. Díky tátovi jsem ji určitě nezískal, protože on bývá velmi kritický. Spíše mě upozorní na chyby, než aby pochválil.
Natankovat sebedůvěru jsem tak neměl kde, ale on se tím člověk nesmí moc zabývat, protože pak začnete skládat hlouposti. Všem se nezavděčíte, tu jistotu musíte hledat v sobě. A v pianu. Na počítači totiž nikdy nic dobrého nesložíte. On vás jen balamutí. Aby ta písnička šlapala, musí šlapat na pianu. A v tom je piano můj nejkrutější přítel. Takový, kterého nikdy neobelžu.“
Více se dočtete ve čtvrtečním magazínu DNES
Projekt Pelíšky slavných vzniká ve spolupráci s magazínem DNES, Sidovsky management a hudební televizí Óčko. Pořad můžete sledovat na Óčku každý čtvrtek od 21:00 (reprízy v pátek v 10:00 a v sobotu v 15:00). www.naladit.ocko.tv
