Mateřská: Robert Vano fotí jenom krásné ženy
Fotografie těhotné Terezy Maxové sice vznikaly v loňském roce v pražském studiu pro kalendář, ale ta, kterou Robert Vano vybral, je vlastně momentka.
"Miminko se asi v bříšku pohnulo nebo měla Terezka, která byla tehdy v osmém měsíci těhotenství, bolest a já jsem zrovna v tomto okamžiku začal fotit. První záběr je právě tato fotka, na které je zřetelně vidět kontakt s novým životem. Ty ostatní jsou klasické modelingové fotky, které jsou krásné a profesionální, ale ne tolik jako tato. Je to opravdová fotka, není napózovaná."
Žena, kterou fotografuje, se mu však musí líbit na první pohled. "První koukám na tvář, neboť duši neznám, pak kouknu na postavu. Dívám se na oči, pusu, jestli má modelka dlouhé nohy."
Vyhraněnou představu o ženské kráse nemá. Může si sice myslet, že se mu víc líbí blondýnky, a pak přijde na to, že se mu líbí zrovna bruneta nebo rusovláska. Taky se to prý mění věkem a zkušenostmi. "Myslím, že krásný lidi jsou všude, a ošklivý taky," uzavírá jeden z nejžádanějších módních fotografů současnosti, Robert Vano...
Tajemná: Tono Stano nepovažuje obličej za důležitý
Pro jednoho z nejuznávanějších fotografů posledních let, Tona Stana, bylo těžké vybrat jednu fotografii, které si zvlášť cení. Všechny snímky, které už jednou projdou sítem jeho výběru, totiž považuje za rovnocenné.
Ten, na němž je modelka Líza Vegrová, vznikl před sedmi lety. Do této chvíle odpočíval v archivu autora jenom jako kontakt, fotografii z něj Tono Stano vyzvětšoval až pro Magazín Dnes.
"Ke kontaktu jsem si tehdy napsal poznámku, že chci z negativu udělat zvětšeninu 24 x 30 cm, ale nikdy jsem se k tomu nedostal. Až teď, takže ten snímek má vlastně svou premiéru."
K práci se ženami se Tono Stano dostal spontánně, protože rád fotografuje vše krásné. "Chybí nám krásno, máme sklon k destrukci a svět nám pak připadá negativní a zlý. Ale já si nemyslím, že takový je. Svět se teď má nejlépe, jak se kdy měl."
Za krásné považuje i takové ženy, jejichž krása nemusí být evidentní. "Oba póly se musí harmonizovat: i v ošklivé ženě je k nalezení pramen krásy a v krásné lze najít ošklivost."
Tono Stano není vyznavačem portrétů. Zajímá ho celé tělo, které může zbavit reálného vzhledu a manipulovat s ním. Také proto není modelce, která je velmi krásná, na této fotografii vidět do tváře. "Jsme zvyklí vnímat člověka prostřednictvím jeho tváře, to je naše známka. Krása obličeje však jen odvádí pozornost od celkové krásy člověka," tvrdí Tono Stano.
Za dobu, která uplynula od vytvoření tohoto snímku, se Tono Stano posunul ještě více k abstrakci. Jeho nejnovější cyklus Fascinace, který zanedlouho představí veřejnosti, spojuje nahá těla s přírodou. "Vždycky mě zajímal způsob, jak zbavit obraz reality. Teprve tam totiž začíná umění."
Sexy: Pro Petru Skoupilovou je krása věčným tématem
Petra Skoupilová přiznává, že krásná žena ji uchvátí stejně, jako by zaujala muže. Krása je totiž tématem, nad kterým tato fotografka celý život přemýšlí.
"Aby ve mně krásná žena nechala vzpomínku, musí z ní vyzařovat i osobnost, individualita, její vnitřní já," říká fotografka. "Potkávám mnoho krásných dívek, ale za měsíc se mi stane, že je už třeba od sebe nerozeznám, protože se všechny jaksi trendově podobají."
Také proto se Petře Skoupilové líbí krásné ženy nad třicet let. Mají podle ní často tajemnou krásu s nádechem sexu v očích. Právě taková je Irena Pavlásková, kterou fotografuje při různých příležitostech již několik let. Většinou spolu navážou dobrý kontakt a při práci mezi nimi vznikne příjemná atmosféra. Snímek, který vybrala, spolu pořídily vloni.
"Krása může být naprosto profesionální, taková, jakou mají modelky, ale dávám přednost tomu, když ji člověk má jako něco navíc. Tuto podmínku Irena Pavlásková splňuje beze zbytku: je nejen krásná, ale především je to osobnost a individualita."
Takových žen není podle Petry Skoupilové mnoho, na rozdíl od krásných mladých dívek, u nichž se však až za pár let pozná, co z nich bude.
Pohodová: Vladimír Fyman žije budoucností, móda je minulost
Vladimír Fyman si na okolnosti vzniku snímku modelky Martiny Šmukové, která před lety získala titul Look of the Year, už nepamatuje. Prý je to dávno, už nejméně dva tři roky spolu nespolupracují. "Žiju spíš budoucností než minulostí," omlouvá fotograf svou paměť.
Snímek však vybral z jednoduchého důvodu: "Martina Šmuková je prostě nejkrásnější."
Vladimíra Fymana na ní nejprve zaujaly její oči. Po menším váhání přiznal, že je to většinou to první, čeho si na ženě všimne. "Martina má navíc ještě velmi příjemný, teplý úsměv. To nebývá u modelek zase tak často. Když se směje, tak je nejhezčí," tvrdí fotograf.
Fyzická krása však není ani pro Vladimíra Fymana tím nejdůležitějším. Stejně důležité je také to, že je modelka milá a příjemná. "Například Martina je pohodová a rychle chápe, co po ní chci. Navíc je milá a krásná vždycky, ať je minus deset stupňů, nebo tropické vedro. Nic pro ni není problém a nikdy jsem nemusel vyhodit jedinou fotku kvůli tomu, jak na ní vypadala."
Univerzální: Gábina Fárová miluje všechny ženy
"Každý, kdo se na tuto fotografii podívá, si může představovat kohokoliv. Je to univerzální žena. Proto je krásná," říká Gábina Fárová o aktu, který vznikl jako součást cyklu asi před rokem ve Františkových Lázních. Nepracovala v ateliéru, ale přímo v koupelích.
Fotografka dává jednoznačně přednost snímkům, které ponechávají prostor fantazii diváků, před tím, aby jim sama určovala, co je krásné. "Teprve s tím, co si domyslí, může být fotka nekonečně, nekonečně krásná."
Na snímku je profesionální modelka, i když Gábina Fárová dává při práci jednoznačně přednost přítelkyním. Při volné tvorbě má totiž zásadu, že pracuje s lidmi, se kterými si rozumí. To je pro ni přednější než fyzická krása.
Gábina Fárová fotí kromě aktů i portréty, naposledy pracovala například se zpěvačkou Monikou Načevou na snímcích k jejímu novému albu. I tuto ženu považuje za krásnou, ale nemůže se odhodlat k tomu vybrat její snímek. Odmítá konkrétnost, která odporuje její filozofii oslavit univerzální ženu právě aktem bez tváře. Z téhož důvodu odmítá hovořit o své konkrétní představě krásy.
"Miluju všechny ženy," tvrdí.
Blondýna: Jiří Turek dá na oči
Snímek Simony Krainové vznikl letos na jaře pro obálku jednoho módního časopisu. Když má fotograf říct, proč vybral právě tento snímek jako symbol krásné ženy, je lapidární: "Je krásná a dobře se mi s ní pracovalo. Není to jen blondýna, je velmi příjemná."
Na Simoně Krainové ho jako na všech ostatních ženách, které kdy fotil, zaujaly oči. "S očima se nedá švindlovat. Všechno se dá pro potřeby fotografie ohnout, pověsit, natáhnout, zakrýt nebo zvýraznit, ale oči ne."
Jiří Turek často fotografuje pro módní a společenské časopisy, před jeho objektivem proto stojí nejčastěji modelky, herečky a herci. "Je zásadní rozdíl mezi modelkami a herci. Pro ty je většinou problém být najednou před objektivem sám za sebe, bez nějaké role."
Turek odmítá definovat krásu s poukazem na to, že neexistují ani objektivní kritéria fyzické krásy, natož krásy jako takové. "Každý je svým způsobem krásný, je spousta krásných lidí, u kterých to není vidět na první pohled."
Zajímavé je pro něj obojí - mít před objektivem ženu obecně považovanou za krásnou i takovou, jejíž krása je skrytá. To první je však prý možná těžší. "I s krásnou ženou se dá udělat plytká fotografie, i když každý předpokládá, že se to nedá zkazit. O to je právě taková práce těžší."
Drobná tmavovláska: Herberta Slavíka zajímá tvář
Tři herečky, Tereza Brodská, Klára Issová a Lenka Vlasáková, jejichž snímek vznikl speciálně pro toto číslo Magazínu Dnes, vyjadřují představu fotografa Herberta Slavíka o ženské kráse.
"Líbí se mi drobné tmavovlásky s velkýma očima," shrnuje.
Právě velké oči ho jako základní dorozumívací prostředek na ženě zaujmou jako první. Zajímá ho i tvář.
"Krásná žena je ta, u níž se fyzická krása, pro niž má však každý jiná měřítka, protne s přirozenou inteligencí. Krásná žena by navíc měla být úspěšná v tom, co dělá. To všechno má pak vepsané v tváři," tvrdí Herbert Slavík. Není proto zřejmě náhodou, že tři herečky, které fotografoval, mají dohromady čtyři České lvy jako ocenění za svou práci.
S chytrou ženou lze také navázat snáze komunikaci, která je při focení důležitá, snáze se prolomí ostych. Proklamativních krasavic se Herbert Slavík podle vlastních slov bojí. Kdysi fotografoval i módu, která ho však přestala uspokojovat kvůli své povrchnosti, tomu, že v první řadě musí být vidět šaty a pak teprve modelka.
"Baví mě, když se do fotografie dostane především duše člověka," říká Herbert Slavík.
Rozporuplná: Pro Gorana Tačevského je krása i to, co je v hlavě
Fotografie herečky Anny Geislerové vznikly před časem pro jeden společenský časopis. Na otázku, proč křehkou herečku vyfotografoval v záplavě krve, Goran Tačevský jenom kroutí hlavou: "Nevím, chtěli jsme, aby Aňa, která je na fotografiích většinou stylizovaná, byla tentokrát drsná. Proto ta krev."
To, jak o fotografii přemýšlel, odhalí až poté, co o své kamarádce chvíli povídá. Annu Geislerovou totiž zná od jejích čtrnácti let, kdy ji také společně s její sestrou Lenkou poprvé fotografoval. Pak Goran Tačevský odjel na nějaký čas společně se svou ženou, módní návrhářkou Klárou Nademlýnskou, do Paříže a s Aňou se neviděli. Začali se opět stýkat až po návratu.
"Aňa je naše kamarádka. Je jemná, křehká, ale zároveň v ní je něco drsného, má ráda násilí," přemýšlí Goran Tačevský nahlas.
Anna Geislerová je pro něj jednoznačně představitelkou nádherné ženy. Okouzluje ho i tím, že si celý život hraje jako dítě, umí se nadchnout.
"Krása ženy je samozřejmě fyzická, ale hodně záleží i na tom, co má v hlavě, jak komunikuje."
 |
 |
 Aňa Geislerová |
 |
 |
 |
 |
 |
