Čeho si ve svém životě vážíte nejvíc?
Nechci, aby to vyznělo jako klišé, ale já si vážím toho, že jsem zdravý. A že se mohu živit tím, co mě baví. Každý den sportuji, protože ne všem lidem, kteří by to chtěli, je přáno. Život mám zatím slušný a doufejme, že to tak bude pokračovat.
Váš fotbalový sen byla Sparta?
Sny se mění s věkem. Mění se podle toho, co člověk prožije. V tuhle chvíli jsem ve Spartě, tak je Sparta pro mě nejvíc a jsem rád, že v ní můžu hrát. Když jsem byl malý, tak jsem to měl samozřejmě nastavené trošičku jinak. Můj sen byl daleko vyšší, ale to jsou takové ty dětské sny. Teď jsem ve Spartě, která je v Čechách nejvíc, takže jsem z toho nadšený.
Co vás sport naučil kromě těch typicky sportovních věcí? Byl to třeba jazyk nebo disciplína?
Disciplínu. Od mala jsem zvyklý na nějaký režim. Od čtyř let sportuji a jsem v kolektivu. A udržovat nějakou hierarchii a uznávat autority, to mě určitě sport naučil.
Kdo je pro vás největší autoritou?
Moji rodiče. A co se týče sportu, tak jsou pro mě největší autoritou ti starší a zkušenější. Tak to mám nastavené v hlavě. Jinak doufám, že to takhle budu mít i já, až budu mít děti. Že ke mně budou vzhlížet a budou mě mít jako autoritu.
Rozhodl jste se pro fotbal sám, nebo vás k němu přivedli rodiče?
Začínal jsem ve čtyřech letech, takže jsem o tom úplně přemýšlet nemohl. Byl jsem plný entuziasmu a vím, že jsem byl hrozně energické dítě. Chodil jsem do sportovní školky i školy, takže jsem byl ke sportu vedený odmala. Co se týče fotbalu, tak můj táta fotbal hrál. Myslím, že jsem po něm i něco zdědil a díky tomu jsem se k fotbalu dostal. Jsem rád, že mě k tomu naši vedli a já si k tomu našel cestu.
Lukáš Vácha s partnerkou na vyhlášení ankety Fotbalista roku
Angažujete se v nějaké charitě?
Já dělal jednu charitu sám, pro Nadaci Zdeňka Milera. To bylo s Krtečkem. Teď jsem v charitě Teribear a myslím, že je to dobrá věc. Nejen známé osobnosti, ale i lidé celkově, by se měli zapojovat do těchto akcí.
Stalo se vám osobně něco, co vás přimělo spolupracovat s charitou?
V dnešním světě nás toho obklopuje hodně. A naštěstí je i hodně nadací. A abych řekl pravdu, není to tak, že bych si vybral nějaký konkrétní příběh. Beru to spíš celkově. Je to prostě potřeba.
Spolu s návrhářem Lukášem Macháčkem vytvořil Lukáš Vácha vlastní kolekci s názvem LV6
Kromě sportu se věnujete i módě. Navrhl jste vlastní kolekci oblečení. Jak jste sek tomu dostal?
Můj dobrý kamarád návrhář Lukáš Macháček mě obléká a domluvili jsme se, že by mi mohl vytvořit nějakou kolekci, aby to pomohlo i jemu. Baví mě to. Nevím, jestli mám cit pro módu, ale docela jsem se v tom našel. Ve stylu, který vyznává Lukáš, jsme se nějakým způsobem potkali. Kolekce bude bavit hlavně mladé lidi. Věřím, že se jim to bude líbit. Kolekce se jmenuje LV6.
Co byste si na sebe v životě nevzal?
Já nevím, to je složité. Někdo by čekal, že řeknu třeba tanga, ale ty jsem už měl. Je to vtipné, ale nebylo to zase až tak nepříjemné. Asi bych si třeba neoblékl něco křiklavě růžového. Takové ty holčičí barvy a střihy.
