Zahradníci, na rozdíl od botaniků, však mají jasno: juka patří mezi nejnápadnější, a přitom nejméně náročné trvalky, kterým se u nás daří. Kulinářští experimentátoři se navíc mohou inspirovat cestopisným záznamem Alberta Vojtěcha Friče ze začátku století: "Lodyhy zbavené mečovitých listů jsou dodnes pochoutkou Indiánům i Mexičanům, syrové i upravené. Její chuť se nedá k ničemu přirovnat z pokrmů, jež zná naše kuchyně: snad by ji bylo lze popsat jako sladký citron."
Skromná primabalerína
"Juky, kterých je přibližně čtyřicet druhů, pocházejí z Mexika a jižních států USA, kde rostou v suchých oblastech od nížin až do hor," říká Jaroslav Ullmann, kurátor sbírky kaktusů a sukulentů Botanické zahrady Karlovy univerzity. Některé z nich mají stromovitý vzrůst - k nim patří třeba známý "Joshua tree", jehož bizarně spletené větve a zaschlé růžice na pohled připomínají visící ukřižované tělo. Většině juk se dobře daří pouze v teplém klimatu, na které jsou zvyklé, takže se u nás mohou pěstovat jen jako přenosné rostliny v květináčích. Období od jara do podzimu mohou strávit na terase nebo na zahradě, ale na zimu by se měly přestěhovat dovnitř: bohatě jim stačí nevytápěný skleník, kde nemrzne, nebo zasklený balkon. Z výjimek, které se vyrovnají se středoevropskou zimou, je nejznámější a nejotužilejší Yucca filamentosa - vysoká bezkmenná trvalka s růžicí úzkých listů. Z ní v létě vyrůstá až jeden a půl metru vysoký stonek s bohatou latou žlutavých zvoncovitých květů. Mrazuvzdorná juka není vybíravá: daří se jí všude, kde má dostatek slunce a propustný substrát. Uškodit jí však může zimní vlhko, proto na nepropustných půdách potřebuje drenážní vrstvu nebo mírně vyvýšené stanoviště, z něhož přebytečná voda odteče. Vynikne především jako solitéra, ale sluší jí i sousedství jiných trvalek. Spolu se zimovzdornými druhy opuncií se pak může stát základem malé zahradní atrakce subtropického koutku, jehož pichlavou, pálivou krásu nemůže přehlédnout žádná návštěva.
Bez konve a hadice
"Z domova je juka zvyklá na suché klima, a proto vystačí s vodou, která naprší. Až když sucha trvají třetí nebo čtvrtý týden, prospěje rostlině zálivka," doporučuje Jaroslav Ullmann. Hnojivo pro juku by mělo obsahovat více fosforu a draslíku, aby rostlina nasadila co nejbohatší květenství. Příděl živin jí během roku můžete rozdělit do tří dávek: poprvé ji přihnojte na jaře, pak uprostřed léta a nakonec během září. Po odkvětu růžice listů často silně prosychá nebo úplně zaschne, ale to není důvod se o rostlinu bát: brzy vyroste několik odnoží, které přezimují do příštího roku. Na většině míst juka přežije zimu bez problémů - ale když se do ní mráz přece jen zakousne příliš zprudka, dostanou zmrzlé listy průhledný, sklovitý vzhled. Poškozené listy na jaře odstraňte, aby se v nich neusadila plíseň.
Věrný přítel motýl
I když se juka dokázala středoevropským podmínkám bez problémů přizpůsobit, něco si přece jen na cestu přes oceán zapomněla přibalit: svého věrného přítele, jukového mola. Tento drobný motýlek sbírá na jukových květech zrnka pylu a válí z nich kuličku, která vzdáleně připomíná tu chrobáčí. Když se mu podaří nashromáždit dostatečně velký majetek, přelétne na další rostlinu, nenápadně se rozhlédne a protlačí se i s pylovou kuličkou dovnitř květu, kde naklade vajíčka. Nejspíš vůbec neví, že své hostitelce zajistil životně důležité opylení. S tímto složitým úkonem si ví rady jen několik druhů motýlů, z nichž ani jeden v našich podmínkách nežije, a tak se český zahrádkář jukových semínek nedočká. Naštěstí ji lze poměrně snadno rozmnožit i bez pomoci přičinlivého hmyzu - vegetativně: z dceřiných růžic, které se na rostlině vytvářejí po odkvětu. Množení se nejlépe daří během léta. Chcete-li mít z jedné juky dvě nebo tři, odkryjte některou silnou dceřinou růžici, odřízněte ji od mateřské rostliny a rovnou ji vysaďte na vybrané místo. Na parádu si však musíte ještě nějakou dobu počkat: rostliny nerozkvétají hned v první sezoně, ale obvykle až ve druhém či třetím roce. Pokud se jí u vás bude dařit, můžete se z juky těšit i několik desítek let.
I domácí juce svědčí zahrada
"Několik let jsem pěstovala pokojovou juku po celý rok za oknem, ale mnoho parády mi nenadělala. Teprve když jsem rostlinu postavila na léto na dvůr, začala vypadat k světu," říká Tereza Boháčová z pražských Vokovic. Kromě majestátní a odolné zahradní juky existuje i řada druhů, které se pěstují jako pokojové rostliny. Také jim letní pobyt na slunci vyloženě prospívá - během září by se však měly přestěhovat zpátky do bytu. "Přenosné druhy někdy tvoří kořenové výmladky, které mohou sloužit také k rozmnožování. Je dobré nechat je na rostlině co nejdéle a pak je oddělit, už s malým kmínkem," uvádí Petr Pasečný v knize Subtropické přenosné rostliny. Vypěstování dekorativní pokojové juky však je poměrně dlouhodobá záležitost: než rostlina dosáhne výšky půldruhého nebo dvou metrů, počkáte si aspoň patnáct let.
Odolnější druhy juk
Yucca filamentosa odolná, dobře přezimuje
Yucca flaccida bezkmenná, má měkké, převislé listy
Yucca glauca - bezkmenná, s řídkou růžicí šedomodrých listů
Yucca karlsruhensis - má bleděrů žové květy, dorůstá do 100 cm
Yucca recurvifolia - má modrozelené listy, bohatá květenství, v teplejších oblastech přezimuje
Druhy pro přenosné nádoby
Yucca aloifolia stromkovitá, dorůstá do 100-150 cm, řada odrůd s barevnými listy
Yucca gloriosa stromkovitá, šedozelené listy, výška 150 cm
Yucca trecvuleana mohutný druh s prohnutými listy
Yucca rostrata silný kmen, stříbrošedé listy
Yucca elephantipes - snáší vyšší vlhkost
Skromná primabalerína
"Juky, kterých je přibližně čtyřicet druhů, pocházejí z Mexika a jižních států USA, kde rostou v suchých oblastech od nížin až do hor," říká Jaroslav Ullmann, kurátor sbírky kaktusů a sukulentů Botanické zahrady Karlovy univerzity. Některé z nich mají stromovitý vzrůst - k nim patří třeba známý "Joshua tree", jehož bizarně spletené větve a zaschlé růžice na pohled připomínají visící ukřižované tělo. Většině juk se dobře daří pouze v teplém klimatu, na které jsou zvyklé, takže se u nás mohou pěstovat jen jako přenosné rostliny v květináčích. Období od jara do podzimu mohou strávit na terase nebo na zahradě, ale na zimu by se měly přestěhovat dovnitř: bohatě jim stačí nevytápěný skleník, kde nemrzne, nebo zasklený balkon. Z výjimek, které se vyrovnají se středoevropskou zimou, je nejznámější a nejotužilejší Yucca filamentosa - vysoká bezkmenná trvalka s růžicí úzkých listů. Z ní v létě vyrůstá až jeden a půl metru vysoký stonek s bohatou latou žlutavých zvoncovitých květů. Mrazuvzdorná juka není vybíravá: daří se jí všude, kde má dostatek slunce a propustný substrát. Uškodit jí však může zimní vlhko, proto na nepropustných půdách potřebuje drenážní vrstvu nebo mírně vyvýšené stanoviště, z něhož přebytečná voda odteče. Vynikne především jako solitéra, ale sluší jí i sousedství jiných trvalek. Spolu se zimovzdornými druhy opuncií se pak může stát základem malé zahradní atrakce subtropického koutku, jehož pichlavou, pálivou krásu nemůže přehlédnout žádná návštěva.
Bez konve a hadice
"Z domova je juka zvyklá na suché klima, a proto vystačí s vodou, která naprší. Až když sucha trvají třetí nebo čtvrtý týden, prospěje rostlině zálivka," doporučuje Jaroslav Ullmann. Hnojivo pro juku by mělo obsahovat více fosforu a draslíku, aby rostlina nasadila co nejbohatší květenství. Příděl živin jí během roku můžete rozdělit do tří dávek: poprvé ji přihnojte na jaře, pak uprostřed léta a nakonec během září. Po odkvětu růžice listů často silně prosychá nebo úplně zaschne, ale to není důvod se o rostlinu bát: brzy vyroste několik odnoží, které přezimují do příštího roku. Na většině míst juka přežije zimu bez problémů - ale když se do ní mráz přece jen zakousne příliš zprudka, dostanou zmrzlé listy průhledný, sklovitý vzhled. Poškozené listy na jaře odstraňte, aby se v nich neusadila plíseň.
Věrný přítel motýl
I když se juka dokázala středoevropským podmínkám bez problémů přizpůsobit, něco si přece jen na cestu přes oceán zapomněla přibalit: svého věrného přítele, jukového mola. Tento drobný motýlek sbírá na jukových květech zrnka pylu a válí z nich kuličku, která vzdáleně připomíná tu chrobáčí. Když se mu podaří nashromáždit dostatečně velký majetek, přelétne na další rostlinu, nenápadně se rozhlédne a protlačí se i s pylovou kuličkou dovnitř květu, kde naklade vajíčka. Nejspíš vůbec neví, že své hostitelce zajistil životně důležité opylení. S tímto složitým úkonem si ví rady jen několik druhů motýlů, z nichž ani jeden v našich podmínkách nežije, a tak se český zahrádkář jukových semínek nedočká. Naštěstí ji lze poměrně snadno rozmnožit i bez pomoci přičinlivého hmyzu - vegetativně: z dceřiných růžic, které se na rostlině vytvářejí po odkvětu. Množení se nejlépe daří během léta. Chcete-li mít z jedné juky dvě nebo tři, odkryjte některou silnou dceřinou růžici, odřízněte ji od mateřské rostliny a rovnou ji vysaďte na vybrané místo. Na parádu si však musíte ještě nějakou dobu počkat: rostliny nerozkvétají hned v první sezoně, ale obvykle až ve druhém či třetím roce. Pokud se jí u vás bude dařit, můžete se z juky těšit i několik desítek let.
I domácí juce svědčí zahrada
"Několik let jsem pěstovala pokojovou juku po celý rok za oknem, ale mnoho parády mi nenadělala. Teprve když jsem rostlinu postavila na léto na dvůr, začala vypadat k světu," říká Tereza Boháčová z pražských Vokovic. Kromě majestátní a odolné zahradní juky existuje i řada druhů, které se pěstují jako pokojové rostliny. Také jim letní pobyt na slunci vyloženě prospívá - během září by se však měly přestěhovat zpátky do bytu. "Přenosné druhy někdy tvoří kořenové výmladky, které mohou sloužit také k rozmnožování. Je dobré nechat je na rostlině co nejdéle a pak je oddělit, už s malým kmínkem," uvádí Petr Pasečný v knize Subtropické přenosné rostliny. Vypěstování dekorativní pokojové juky však je poměrně dlouhodobá záležitost: než rostlina dosáhne výšky půldruhého nebo dvou metrů, počkáte si aspoň patnáct let.
Odolnější druhy juk
Yucca filamentosa odolná, dobře přezimuje
Yucca flaccida bezkmenná, má měkké, převislé listy
Yucca glauca - bezkmenná, s řídkou růžicí šedomodrých listů
Yucca karlsruhensis - má bleděrů žové květy, dorůstá do 100 cm
Yucca recurvifolia - má modrozelené listy, bohatá květenství, v teplejších oblastech přezimuje
Druhy pro přenosné nádoby
Yucca aloifolia stromkovitá, dorůstá do 100-150 cm, řada odrůd s barevnými listy
Yucca gloriosa stromkovitá, šedozelené listy, výška 150 cm
Yucca trecvuleana mohutný druh s prohnutými listy
Yucca rostrata silný kmen, stříbrošedé listy
Yucca elephantipes - snáší vyšší vlhkost
 Juka vynikne jako výrazná solitéra v popředí anglického trávníku. |
