Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Exhibicionista, který se umí pýřit

aktualizováno 
- Který spisovatel není exhibicionista? Má-li navíc od literární kritiky nálepku "autor autobiografických próz" jako Michal Viewegh, je to jasné. Ať už se hlavní hrdinové jeho knih jmenují Kvido, Max, nebo jde o bezejmenného mladého učitele, početným čtenářům (a zejména čtenářkám) nikdo nevezme, že tyto postavy vyprávějí pravdu o Vieweghově rodině, láskách, dceři... Obzvlášť dnes má voyeursky laděná čtenářská obec hody. Hrdina posledního Vieweghova svazku, rozvedený spisovatel Oskar, na sebe totiž prozrazuje povážlivé věci. Je to už podle všeho totální mravní zpustlík, tenhle Viewegh. Jenže když si někdo ve společnosti splete skutečnou současnou přítelkyni neliterárního Michala Viewegha s jeho dcerou, jež je zhruba ve stejném věku, spisovatel zčervená. Proč? Má to ještě vůbec zapotřebí? Často se dokonce pýří i v reakci na kamarádskou ironii. Třeba při tomto rozhovoru. Kdo ví, jak to s ním vlastně je...

Ve tvé nové knize Povídky o manželství a o sexu hraje - jak z názvu patrno - klíčovou roli sex. Z jakého důvodu? Nemyslel jsi při volbě tématu jen na další dobře prodejný titul?
To už mi kdysi v Respektu vzkázal spisovatel Jiří Kratochvil - že se prý musím rozhodnout, jestli chci být pouze Stevenem Kingem české literatury, nebo opravdovým spisovatelem...

A jak ses rozhodl? Koneckonců pořád lepší Steven King než řekněme erotický Petr Novotný české literatury...
Myslím, že tahle nová kniha je - navzdory tomu poněkud komerčnímu názvu - naopak důkazem, že cestou bestsellerů nejdu. To by totiž musela vypadat jinak.

Ale?
Ty povídky sice obsahují pár tradičních situačních gagů a doufám i pár vtipných dialogů, ale na to, aby se mohla stát všelidovým bestsellerem, nějakými dalšími Báječnými léty pod psa, je v ní zároveň příliš psychologie, příliš pesimismu a příliš málo pejsků, babiček a andulek. Jejich hlavní protagonista taky občas dělá příliš diskutabilní věci.

Tak ven s tím.
Tupě se opíjí, balí holky v barech... Taky jde v jedné povídce do bordelu. Vlastně ve dvou.

Ale bordelová tématika a bestsellery se přece nevylučují. Spíš bych řekl že naopak.
Připusť ale, že například pro starší čtenáře, a čtenářky obzvlášť, to je téma těžko stravitelné... Nevím. Třeba opravdu nějaké nové čtenáře získám, ale zároveň, obávám se, jich určitě taky hodně ztratím.

Do nevěstinců chodilo mnoho českých spisovatelů, třeba chvějivý lyrik Antonín Sova. Ten tam ale tak trochu musel, neboť do pozdního věku, jak se tehdy říkalo, nepoznal ženu, totiž - neměl lepší, seriózní nabídku. To ovšem není případ tvého hrdiny Oskara. Ten má v knize vztahů spoustu...
To se tak úplně nevylučuje. Říká se, že bordel není jídelna, ale cukrárna. Nemusíš mít nutně hlad, stačí mít chuť. Je to prostě pokušení. Jestliže kvalitní vztah je, s trochou potřebné nadsázky, něco jako zdravá výživa, pak bordel je opečená klobása ve stánku na Václaváku: je sice prokazatelně nezdravá, všemi opovrhovaná, ale ta vůně...

Jinými slovy - kvalitních vztahů můžeš mít, kolik chceš, ale anonymní sex je jen jeden.
Jako bonmot to ujde.

Ale ta cena...
No... Ta je taky často pravým důvodem "morálního" nesouhlasu některých mužů. Jak jsem říkal jednomu nejmenovanému, věčně nesolventnímu kamarádovi: "Ty vole, co kecáš? Kdyby to bylo za korunu, tak zrovna ty bys tam byl denně..." Musím neskromně dodat, že v momentě, kdy se jeho finanční situace dočasně zlepšila, se moje hypotéza okamžitě potvrdila...

Tak naopak: proč jsi byl, jak tvrdíš, až příliš upřímný v záležitostech mužské sexuality, je-li to tak riskantní?
Co to je - příliš upřímný? Kdosi řekl, že spisovatel musí zajít příliš daleko, aby ostatní došli dost daleko. Na tom myslím něco je. Já jsem se zkrátka snažil být maximálně upřímný a popsat, jak o sexu my kluci často mluvíme, jak je pro nás důležitý a jak kvůli němu děláme občas věci, které jsme vlastně udělat nechtěli.

Napadá mě, že až si za sto let budou naši potomci číst v knihách a časopisech z devadesátých let, bezpochyby si budou myslet, že jsme byli sexem doslova posedlí... To je hotová inflace informací o sexu.
Jenže ještě před deseti lety se zase o sexu nepsalo téměř vůbec. Jedinou dostupnou erotikou v době mého dospívání byly slovenské televizní inscenace - zejména pak Zdena Studénková, která, abych tak řekl, nikdy nezklamala... Nikdy jsem ale třeba nemluvil o sexu s matkou nebo s otcem. A tak dále. Proto i mě ta dnešní naprostá otevřenost, všechny ty pořady typu Peříčko nebo články v časopisech á la "Jak ho vzrušit ukazováčkem, až se mu zkroutí prsty u nohou" pořád mírně šokuje. Někdy mi to navíc přijde nevkusné. Mě děsí dívky, které v televizi mluví dlouhé minuty o stimulaci poštěváčku - a ani jednou se při tom nezačervenají. Vzpomínáš si, co odpověděl Woody Allen na otázku, jestli je sex sprostý? "Ano, když se dělá správně..." Jenže to se dá vzít i obráceně: aby byl sex správný, musí být sprostý. A u sprostých věcí bychom se snad měli trochu červenat...

Čím se liší tebou kritizované články a pořady o sexu - a tebou napsané povídky o sexu?
Jsou doufám kultivovanější.

Co to znamená? Že nepoužíváš výrazy jako horká mušlička či stěžeň touhy?
Například... Navíc: název té knihy je opravdu trochu zavádějící. Je taky hodně o spisovatelství a o fenoménu zvaném volná noha. Já jsem na volné noze už čtyři roky, takže o tom něco vím.

Čtyři roky? Nepřicházíš tím ale o životní zkušenosti, které jsou pro spisovatele podstatné? Neměl bys poněkud více "sdílet lidský úděl" - například s námi, co chodíme každý den do práce?
Zatím mám pocit, že mám pořád z čeho brát. Žil jsem v nejrůznějších prostředích, poznal jsem všelijaké lidi, vystřídal dost zaměstnání... Ale netvrdím, že budu na volné noze věčně. Pravda je, že to s sebou jistou vyřazenost skutečně nese. Někdy i osamělost. Některé ty povídky jsou i o tom.

Na fotografiích z různých večírků pražské společenské smetánky zrovna osaměle nevypadáš... Jaké to mimochodem je, být ozdobou časopisů, jako jsou Story nebo Katka?
To je jenom druhá strana téže mince. Podívej, já tyhle akce nijak nevyhledávám, za poslední tři měsíce jsem byl asi na dvou - ale zároveň jimi nepohrdám. Říkám to proto, že slyším z tvé otázky jistou potměšilost. Já se necítím být lepší než lidi, co na tyhle mejdany chodí. Já ti řeknu, proč tam chodím: protože jsem celý den sám doma zavřený u počítače a protože večer mám občas chuť obléknout si čistou košili a sako a vypadnout konečně z bytu a jít někam ven, mezi lidi.
Někdy jdu do kina, někdy do hospody s kamarádama nebo s kamarádkou - a někdy jdu prostě na party časopisu Story. Jasně že je to někdy křeč, všechny ty úsměvy a konverzační plytkosti, ale jednou za měsíc se to dá vydržet. Občas to bývá dokonce sranda.

V předmluvě k nové knize doslova píšeš: "Všechny povídky jsou propojeny postavou jménem Oskar, která vykazuje jisté podobnosti s osobou autora této knihy; z této skutečnosti nelze ovšem v žádném případě vyvozovat, že jde o "pravdivé příběhy z autorova života". Oskar je přitom spisovatel na volné noze, i on je rozvedený... Není tohle už trochu omšelý alibismus? Proč to jednou neuděláš třeba jako Bukowski a nenapíšeš něco natvrdo o sobě?
Protože to neumím. Styděl bych se vystupovat sám za sebe - proto ta předmluva. Oskar opravdu nejsem já, Oskar je literární postava, která má ze mě x procent. Píšu romány a povídky, nikoli deníky nebo nějaké konfese... Potřebuju mít od postav odstup, potřebuju mít možnost se za ně schovat...
Na druhé straně o sobě ovšem vím, že jsem ten typ autora, který může psát jenom o tom, co osobně nanejvýš dobře zná, co jeho samotného mimořádně zajímá, skutečně trápí nebo vzrušuje.... To jsou dva protichůdné póly, mezi kterými se zmítám od té doby, co jsem začal psát.
Takže i tentokrát: to, co je v té nové knížce pravdivé, skutečné, to jsou Oskarovy zkušenosti a pocity - nikoliv konkrétní historky. Naprostá většina těch povídek je čirá fikce nebo přinejmenším kombinace fikce a skutečných příběhů - nejen mých, ale i příběhů známých a kamarádů.

Oskarovi se v nejedné povídce přihodí taková věc: jakási dívka jej ihned, v horším případě o něco později, pozná... Dá se vlastně říct, že Oskarovi dívky nedají pokoj. Tohle je také ona fikce - nebo jde čirou náhodou o tvé vlastní zážitky? A pokud ano, proč si ze své biografie vybíráš právě tyhle?
Ty situace jsou vesměs fiktivní, ale jinak se mi to opravdu často stává. Nestává se mi to asi tolikrát jako třeba členům hudební skupiny Lunetic, ale stává se to. Je to zkrátka součást mojí životní zkušenosti a já jsem se ji pokusil - doufám, že dostatečně sebekriticky a sebeironicky - popsat.
Nepíšu ale knihy jenom o tom, že ne? Pokud se zdá, že jsem jaksi příliš posedlý sexem a slávou, rád bych připomněl, že jsem před touhle knížkou napsal šest jiných, ve kterých jsem byl "posedlý" zase úplně jinými věcmi - třeba ukvapeností, s níž si často vytváříme názory, nebo vztahy otců a dcer, nebo literárními kritiky a tak dále. Sex, nebo chceš-li úspěch u dívek, je prostě jen další téma. Přiznávám, že je to téma pro mě docela důležité.

Jeden z členů zmíněné skupiny Lunetic nedávno prozradil, že ho těší, když se na jejich koncertě sejde patnáct set holek a házejí jim na pódium plyšáky. Řekl bych, že ty máš v publiku také většinu holek, byť snad o něco starších, které házejí pomyslné plyšáky i tobě. Čím si myslíš, že to je?
No, myslím, že některých čtenářů by se tohle srovnání dotklo. Co by asi říkal takový Pavel Tigrid, který mě čte taky? Ono je to s těma holkama trochu mýtus. Že ženy čtou mnohem víc než muži, to jak známo platí obecně, to prokázaly příslušné průzkumy. Všiml jsem si sice, že i na moje čtení chodí víc čtenářek než čtenářů, ale nemyslím, že by to byla nějaká drtivá většina.

Nicméně tě v přítomnosti žen a dívek často potkávám. Musím říct, že se občas v duchu obdivuji tvé schopnosti jim tak dlouze naslouchat v situacích, kdy tvoji kamarádi obracejí oči v sloup. Co je to za nápady, vodit je do hospody k našemu stolu?
To máme v rodině. Můj otec i můj dědeček měli podobnou schopnost empatie...

Raději odjinud: Není ti někdy líto, žes napsal Báječná léta pod psa? Od té doby jako bys pořád jen zklamával nějaká očekávání - mimo jiné i těch, co chtějí velký společenský román, zachycující typické lidi v typických situacích. Na hrdinu této doby v románovém vydání ostatně marně čeká i Václav Klaus. Není to výzva?
Tak to pana profesora bohužel zklamu... Po tom, jak se před časem vyjádřil o filmu Marečku, podejte mi pero!, bych byl ostatně nejradši, kdyby se mu stejně "zoufale nelíbily" i moje knihy. Znamenalo by to, že jsou dobré a vtipné.

Vracím se k otázce, z níž ses mi vykroutil: Tak co ten velký společenský román? Pokračování osudu Kvidových rodičů, pokud vím, ti v tomto směru dává jisté možnosti...
To je pravda. Dokonce jsem se po rozvodu přestěhoval zpět do jednoho ze dvou míst děje, do Nuslí. Ale dějově nosné to bylo především v Sázavě: otec s matkou po revoluci coby členové Občanského fóra přivedli do skláren svého kamaráda, kterému pomohli stát se ředitelem; byl to sice bývalý komunista, ale rodiče-nestraníci se řídili tehdy módním heslem "Nejsme jako oni!" No a ten kamarád je potom coby ředitel oba dva vyhodil...
Máma si pak na stará kolena otevřela vcelku prosperující advokátní kancelář a otec jí tam nějakou dobu asistoval. Loni ale založil v Sázavě Sdružení nezávislých kandidátů, které vyhrálo volby - a on se stal starostou. Po vzoru Mečiara po mně mimochodem chtěl, abych ho coby umělec podpořil ve volební kampani, což jsem udělal. Měl jsem v Sázavě čtení.

Mečiar umělcům, kteří ho svým vystoupením podpořili, rozdával vily. Cos dostal ty?
Můj honorář tvořil nedělní oběd. Je to ale inspirující otázka - zkusím ji otci nadhodit.




Nejčtenější

Karel Roden hraje hlavní roli ve snímku Fotograf volně inspirovaném životem...
Rodina herce Rodena zažalovala vydavatele Týdne, vysoudila 900 tisíc

Herec Karel Roden (55), jeho partnerka a děti uspěli se žalobou na vydavatelství Empresa Media mediálního magnáta...

Končíme, oznámili Pokondři. Je to umělá kauza, říká vedení stanice
Je to definitivní, končíme. Těžkej Pokondr odchází z Frekvence 1

Moderátoři Roman Ondráček a Miloš Pokorný tento měsíc skončí na Frekvenci 1. Těžkej Pokondr se na tom dohodl se...



Duo Těžkej Pokondr
Končíme, oznámili Pokondři. Je to umělá kauza, říká vedení stanice

V úterý se na sociálních sítích objevily informace, že moderátorské duo Roman Ondráček a Miloš Pokorný alias Těžkej...

Modelka Yasmin Le Bonová nafotila v padesáti letech kampaň na plavky.
Najednou mám prsa, břicho a boky, říká o stárnutí modelka Le Bonová

Britská kráska Yasmin Le Bonová (52) patřila v osmdesátých letech k nejžádanějším modelkám. Manželka frontmana kapely...

Agáta Prachařová a Jakub Prachař
Agáta Prachařová: Všichni říkají, že je dcera celý Kuba. Ze mě nemá nic

Agáta Prachařová (32) je od porodu dcery přes měsícem, 13. září, v jednom kole. Nejde však jenom o péči o děti a...

Další z rubriky

Renée Zellwegerová s přítelem Doylem Bramhallem (2014)
Zellwegerová platí příteli. Jeho rozvod se táhne a manželka chce peníze

Herečka Renée Zellwegerová (48) se snaží své soukromí chránit. Nerada mluví o svém vztahu s hudebníkem Doylem...

Jiří Paroubek v diskusním pořadu iDNES.cz Rozstřel (16. října 2017)
Petra má mediální poradce i na rozvod, říká Jiří Paroubek

Bývalý premiér Jiří Paroubek (65) v pořadu Rozstřel přiznal, že chtěl své druhé manželství zachránit, ale jeho žena...

Agáta Prachařová a Jakub Prachař
Agáta Prachařová: Všichni říkají, že je dcera celý Kuba. Ze mě nemá nic

Agáta Prachařová (32) je od porodu dcery přes měsícem, 13. září, v jednom kole. Nejde však jenom o péči o děti a...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.