Jak jste mluvila jako dítě?
Nářečím, po našemu... Ale to nářečí má blíž k polštině.
Neměla jste potíže s češtinou?
Vyrůstám tu odmalička, takže češtinu slyším každý den v televizi, čtu časopisy a tak. Není to cizí jazyk, ale mluví se mi v něm hůř.
Máte s tím problémy ve škole?
Se spolužáky jsme na tom stejně - chodíme do polské školy. Zpočátku jsme měli menší zásobu českých slov všichni a mně dělá dodnes problémy doříct celou větu.
Je u vás na Třinecku rivalita mezi Čechy a Poláky?
Neřekla bych. Na to jsou Češi i Poláci dost inteligentní, i když najdou se takoví hajzlíci, co píšou, abychom šli zpátky do Polska. Ale ty osobně neznám. Jo - a nedávno jsem jela s kamarádkou autobusem, povídaly jsme si v nářečí a nějaký špunt řekl: "Nemluvte polsky, já vám nerozumím." My mu nic neříkaly, ale jemu to vadilo.
Umíte si představit, že se jednou přestěhujete do Polska?
Umím, ale nechtěla bych. Mně se tam u nás na hranicích líbí. Patřím tam.
Proč vlastně nezpíváte polsky?
Zpívám, ale deska vyšla v Česku, protože manažer má větší zkušenosti a kontakty tady. Má je prý i v Polsku, takže se začíná natáčet v polštině; to bude práce tak na půl roku.
Poslední dobou se vám tak daří, že ani moc nemůžete chodit do školy. Máte z toho radost?
Je pravda, že třeba právě teď bych ve škole být měla... Trošku mě to štve, ale kamarádi mi látku vždycky opíšou a o to je to lehčí. Jenomže prověrky musím psát často sama - ostatní mají normální hodinu a já například nemůžu opisovat. Jindy totiž kolují taháky po celé třídě nebo si napovídáme esemeskami. Což není často, protože za ně nemůžeme moc utrácet, ale máme i nové způsoby, o kterých bych nerada mluvila.
Aspoň naznačte
Třeba na fyziku máme kalkulačky se zasunovacími kryty. Na kryt napíšu otázku, někam ho odhodím, kamarádka ho zvedne, odepíše, a zase mi kryt hodí.
Do porna nejdu
A minusy?
Ve škole se to zhoršilo. Měli jsme třeba prověrku, já o ničem nevěděla, a tak jsem dostala trojku.
Co čekáte na vysvědčení?
Tak pět dvojek, snad se to nezhorší.
Ještě nějaké minusy najdete?
Objevili se lidi, kteří mi závidí. Neznám je osobně, ale vím, že tihle antifanoušci jsou. Když jsem začínala, občas jsem se dívala na různé blogy, kde se psalo, jaká jsem kráva a tak, ale teď už to nečtu. Táta s manažerem mi to zakázali. A já už to stejně číst nechtěla.
Nemáte poslední dobou pocit, že je na vás všeho nějak moc?
Mám toho dost, ale tak to bylo i předtím - škola, angličtina, zpěv, hrála jsem na klavír, pak dramaťák, lyžování...
... počkejte - máte jako lyžařka nějaké ambice?
Určitě letos pojedu na pár závodů. Lyžování mě baví a taky se chci udržet v kondici. Zpívání není lehké - když mám hodinu vydržet na jevišti, všechny písně udýchat a ještě se hýbat, tak kondičku potřebuju.
A co ten dramatický kroužek? Toužíte po herecké roli?
Kdybych mohla někde hrát a nebyl by to pornofilm...
... pornofilm?
Do toho bych samozřejmě nešla. Ani do šílených milostných scén, jako jsou ve Snowboarďácích anebo v Rafťácích, ty bych hrála asi těžko. Ale kdyby to byla normální role, tak se bránit nebudu.
Slavná nejsem
Nechybí vám všední život? Zajít někam se známými, propovídat odpoledne?
Ale my chodíme. Ve čtvrtek s kamarádkama nakupovat, v sobotu do kina s celou partou, tohle je v pohodě. Mám toho moc, ale zatím se mi nechce odpočívat.
Jak přijali vaši sousedi ve Vendryni fakt, že jste teď často v televizi a v rádiu?
Řekla bych, že to je pořád fajn, že závisti moc není. Aspoň mezi lidmi, které znám.
V tak malém městečku přece museli zareagovat na slavnou rodačku...
Já nemyslím, že jsem slavná.
Tak populární. Anebo je tam u vás někdo slavnější?
To nevím, asi ne... Ale vážně se nic nezměnilo. Někteří mi drží palce a další to nevnímají. Nebo to berou jako samozřejmost.
Co vrstevníci, nezávidí?
Necítím to. Někteří možná ano, ale já si jich nevšímám. Ať si každý myslí, co chce... Víte, mně se život nezměnil, to spíš rodičům. Třeba taťka musí vynechat práci a jet se mnou do Prahy, má toho moc. A máma zůstává doma se sestřičkou... Určitě jim to někdy vadí, ale dělají to pro mě a oni říkají, že pro děti vše.
Musíte se o malou sestru starat taky?
Jasně. Když jde mamka na nějakou akci, tak hlídám, a to potom třeba nemůžu mít na plný pecky muziku, protože bych neslyšela Magdalenku plakat. Nebo jsem méně na počítači, protože ona si chce se mnou mumlat.
Jak se k vám chovají poslední dobou kluci? Nestydí se?
Někteří jsou stydliví a dalším bliklo, že mě teď zná víc lidí, a tak si mě možná všímají víc.
Umíte si představit, že začnete chodit se čtrnáctiletým sousedem a na schůzkách vás budou nahánět fotografové?
Proč ne? Kdybych s někým chodila, tak se za něj rozhodně nebudu stydět. Chodila bych s ním, kdyby to on chtěl, a on by s tímhle musel počítat. Navíc bychom zalezli do kina anebo do parku, kde by si nás fotografové nevšimli.
Připadáte si po těch posledních, hektických měsících zkušenější než vaše kamarádky?
Ne. Pořád jsem třináctiletá a nehraju si na dospělou. Někdy mě stylistky obléknou odvážněji, ale nic to nemění na mém věku.
Přece jen - nemáte už jiné starosti než vaše nejlepší kamarádka?
S nejlepší kamarádkou jsme dost protiklady. Já se třeba mnohem víc zajímám o kluky a jí jsou úplně ukradení. A jestli mám nějaký úspěch, ona ho nevnímá. Ve škole se o tom nebavíme s nikým. Jasně, když jsem vyhrála Objev roku, tak mi poblahopřáli, super, přines ukázat cenu, ale na druhý den už to bylo zase v pohodě.
Hip hop? Sorry!
K rockové hudbě patří zhuntovaná játra a plíce - už na tom pracujete?
S cigaretama ani alkoholem jsem to nezkoušela a myslím, že k rockové hudbě takové věci nepatří. Nemusím chodit ani celá v černém nebo dredatá -takoví lidé si často na rockery hrajou. Rock není závislý na tom, jak vypadáš, ale na tom, jak hudbu cítíš. I kdybych se oblíkala do růžové, tak ho můžu hrát; cítit ho v srdci.
Když prvně přišel manažer Lešek Wronka, že by z vás uměl udělat profesionální zpěvačku, jak jste reagovala?
Neřekl, že mě určitě dostane nahoru, ale že bychom to mohli zkusit, a tak jsem tu šanci využila. Řekla jsem: "Jo, proč ne." Když jsem se dostala v hitparádě T-Music hned na druhé místo, byl to obrovský úspěch, který překvapil nejen mě, ale i vydavatelství. Nečekali, že se to takhle vyvine.
Nemáte od té doby pocit, že ztrácíte svobodu? Že vám někdo rýsuje cestu?
Nechávám si radit od profesionálů, ale taky mám svůj názor a ten vždycky řeknu. To není namyšlenost. Zpočátku se třeba jednalo o tom, jaký styl by to měl vlastně být a mluvilo se i o hip hopu. Řekla jsem, že hip hop bych fakt dělat nechtěla - sice ho poslouchám, ale zpívat? Sorry... A když se mi nějaká písnička nelíbila, tak jsem nadhodila, že bych ji na desku nerada. Neřekla jsem, že ji rozhodně odmítám a ať jdou někam, ale že se mi to nelíbí. A nakonec se píseň na desku nedostala.
Rozhodujete sama i o tom, jak se oblékat?
Hned jsme se shodli na přirozenosti: žádný pankáč, nic takového. Na pár fotek mi zvláštní účesy udělali, ale chodit po ulici anebo na koncerty budu normálně.
Vybíráte si, na jakých akcích zazpíváte?
Pošlou mi seznam a já řeknu, jestli jo, nebo ne. Podle toho, jestli mám čas. Když třeba pojedeme na lyžák, zarezervuju si čas a v té době koncertovat nebudu. A taky jde o styl akce - v zakouřených diskotékách nezvládám dýchat.
Ale to si musíte zvyknout, holka.
Zatím můžu hrát na plesech a na Slavíkovi se taky nekouřilo. Ani nedávno na skvělém koncertě Pink ve velké hale. Ty zakouřené diskotéky nejsou nic pro mě; navíc tam hrají jiný styl hudby, takže se mi zpívá hůř. Lidi tam nechodí na rock.
Nesnáším playback
Vzpomenete si na své úplně první vystoupení?
To ne, ale vzpomínám na zlom, kdy se mi začalo dařit. Festival Zlot 2004 u nás ve Vendryni. Tenkrát jsem tu soutěž vyhrála a mohla si zazpívat s polskou hvězdou Marylou Rodowicz. To je někdo, jako u nás Helena Vondráčková.
Jaký svůj koncert zatím považujete za nejpovedenější?
Určitě Českého slavíka.
To přece nebyl koncert.
Koncerty zatím moc nemám, takže si spíš pamatuju větší akce, kde zpívám třeba jen jednu písničku, ale je to čest.
Byla jste při předávání slavíků nervózní?
Vůbec, nejsem trémistka. Moc jsem se těšila na to, že budu zpívat před Karlem Gottem nebo Lucií Bílou...
A zpívala jste bez playbacku?
Na playback, bohužel. Nesnáším to, ale musela jsem.
Proč jste si nevydupala výjimku?
Nejsem taková hvězda, abych mohla dupnout. Až budu sbírat slavíky jako Aneta, tak si to dovolím, Aneta už je osobnost. Ale já byla vůbec šťastná, že tam můžu vystoupit. Když jsem se dozvěděla, že to bude playback, na dost dlouho jsem se naštvala, ale nakonec mě to přešlo. Uvědomila jsem si, že si na takové akci nezazpívá každý.
Když potkáváte slavné zpěváky, žádáte je o podpisy?
Jsem sběratelka autogramů, ale teď už mi to na Slavíkovi bylo trapný, chodit za každým a prosit o podpis; navíc bych to ani nestihla. Když je čas a já jsem třeba v televizi, tak zajdu za moderátory - za Leošem Marešem nebo za Liborem Boučkem. A vždycky poprosím o dva podpisy, ještě pro kamarádku.
Na Slavíkovi jste neřekla nikomu?
Měla jsem šatnu s Luckou Vondráčkovou, tak jí. A taky Anetě.
Měla jste už jako zpěvačka i nějaký otřesný zážitek?
Na jedné diskotéce bylo fakt zakouřeno, nedalo se zpívat a pak jsem z toho byla nemocná. Nadýchala jsem se dýmu a pak byla odepsaná.
Hlavní je škola
Uměla byste už sama vymyslet písničku?
Doufám, že jo, nějaké nápady mám.
Skládáte u klavíru, anebo u kytary?
U klavíru, na kytaru ještě moc neumím. Učím se, jenže není čas. Už na druhé desce by ale moje písně určitě být měly; moc se budu snažit.
A uměla byste si složit text?
Taky se vynasnažím. Dřív jsem psala básničky, asi jedenáct jich mám schovaných, jenže jsou všechny polsky, tak nevím. Jednou bych na desce chtěla mít texty svoje, ale myslím, že ještě nejsem tak stará, abych měla dost inspirace. Písničky musí mít smysl: nejdřív bych si měla něčím projít, taky by se to nějak mělo rýmovat a vůbec - mělo by to mít hlavu a patu.
Zkuste se teď zasnít: v jaké pozici budete jako patnáctiletá?
Nevím. Všechno záleží na fanoušcích, jestli mi budou věrní. Určitě bych to ještě chtěla zkusit v Polsku a potom... jasně, že by bylo super stát se známou po celém světě, ale to je pro mě dost impossible.
Chápete, že už možná nikdy nebudete normální studentka, která sedí denně v lavici?
Kdybych nestíhala školu nebo propadávala, tak jsme se s taťkou a manažerem dohodli, že se zpíváním seknu. Škola je na prvním místě. Buď bych skončila úplně, nebo bych měla jenom polovinu koncertů.
Byl hezký, ale všechno má plusy i minusy. Plusy, to byla superpařba s kamarádama. Jsme už starší, tak si víc rozumíme. Když jdeme do kina, tak nejenom dvě tři kamarádky, ale třeba polovina třídy. Potom mě potěšilo, že jsem si mohla zazpívat na Slavíkovi, že jsem dostala cenu za objev roku a že mi vyšlo cédéčko. A taky se narodila sestřička - Magdalenka.
