Víte, kdy jste otěhotněla?
Samozřejmě. Týden nebo dva předtím, než jsem dostala výpověď.
A jste teda zaměstnankyní Novy, nebo ne?
Vlastně pořád ano. Těhotenství výpověď anuluje.
Popište mi, co vám vadilo na dění v televizi.
Za tři a půl roku jsem toho nezažila málo, ale mým soukromým bodem zlomu bylo podezření, že se tam dějí věci, které nejsou slučitelné s mými životními postoji.
Jaké věci?
Neměla jsem dojem, že by se podporovalo kritické myšlení redaktorů, že by se tlačilo na to, aby v redakci pracovali kvalifikovaní, inteligentní a samostatně myslící novináři. Spíš jsem měla pocit, že ti nejschopnější a nejperspektivnější lidé z domácí redakce systematicky odcházejí.
Kdo třeba?
Je jich dost, tak vyjmenuju ty, kteří byli z mého pohledu pro redakci opravdu cenní. Pavel Šuba, později Daniela Badejová, David Vaníček, Tereza Robinson, Veronika Velcová, Zuzana Smiešková, Klára Brunclíková. A vlastně i Láďa Hruška, jehož úspěch neunesli ti, kteří ho nejdřív mediálně vyrobili a zároveň z něho profitovali.
Jak to myslíte?
Mnoha lidem vadilo, že je najednou slavný. Vnucovali mu svou představu o tom, že se chová nadřazeně tak dlouho, až ho nakonec vyhnali.
Ptala jste se vedení, proč ti lidé odešli?
Většina z nich odešla sama a nikdo jim v tom ani na okamžik nebránil. Od svých nadřízených jsem buď nedostala odpověď žádnou, nebo arogantní v tom smyslu, že to není moje starost. To je samozřejmě technicky pravda, nicméně pro demokraticky smýšlejícího člověka, za kterého se považuju, je podobný typ dialogu těžko zkousnutelný. A protože se nenechám snadno odbýt, stoupala vůči mně nevraživost, která už byla ke konci na hranici snesitelnosti.
23. května 2013 |
