Rozhovor poskytla MF DNES den před startem soutěže desetibojařů na mistrovství světa, kde její manžel, trojnásobný světový šampion, obhajoval titul.
Jak vypadá v době mistrovství světa váš denní režim?
Úplně stejně jako kdykoli jindy. Musím se přiznat, že jsem ještě neměla čas se podívat na žádnou disciplínu. Večer, když všechny holky usnou, si pustím televizi, ležím v posteli a dívám se na krátké sestřihy. Ale na desetiboj si čas udělám.
Když tak vidím vaše neposedná dvojčata, počítám, že je asi budete muset dát na hlídání k babičce, abyste měla trochu klidu.
To ne, budou doma. Musí po nich sice přijít úklidová četa, ale ty dva dny nebude nic takového. Vždycky na konkrétní disciplínu v daný čas zasednu. Nějak to zvládneme.
Poznávají dcery tátu v televizi?
Samozřejmě. Ale nesedí a nečekají až bude startovat. Spíš je naženu, aby se na taťku podívaly. Navíc v televizi vídají Tomáše docela často, nejen když závodí. Moc je to ale nebere.
Máte nachystané desetibojařské tabulky, abyste mohla počítat body a věděla, jak si manžel vede?
Nemám. Stěhovali jsme se, takže ani nevím, kde jsou. A ty, o kterých jsem věděla, si vzal Tomáš s sebou. Takže letos to bude bez tabulek a bez propočítávání.
Bude pro vás tedy desetiboj tentokrát o něco klidnější, nebo naopak budete trnout o to víc?
Budu nervóznější. Vždycky jsem si všechno spočítala, i body těch, kteří byli před i za Tomášem, k tomu ještě rekordy, takže jsem věděla všechno. Teď to bude horší, protože budu těžce tápat v paměti. Ale zase Tomáš není favoritem, v tom to bude klidnější. Ale hlavně, ať se vrátí celý, to je nejdůležitější.
Jak vnímáte sportovní souboj vašeho muže se světovým rekordmanem Romanem Šebrlem?
Tomáš je hodně přejícný člověk, vždycky říká: přej a bude ti přáno. Pro mě jako pro ženskou je to těžší, ale tohle mě manžel naučil. Takže říkám totéž. On Romanovi strašně přeje. Před několika lety byl ve stejné situaci, jako je Roman, taky se mu podařilo, na co sáhl, přálo mu štěstí. Každý tím projde. Je dobře, že se Romanovi daří, byla by to krásná medaile pro Česko.
Zastáváte názor, že dva vrcholoví sportovci spolu žít nemohou. Ale dovedete si představit, až manžel ukončí kariéru?
Nedovedu. Bude to pro něj těžké, i když sportovat bude dál. Já jsem nesportovala na tak vrcholové úrovni jako Tomáš. Když jsem skončila, měla jsem jiné zájmy, starost o rodinu. Ale u něj to bude něco jiného. Navíc jsme početná rodina, takže až skončí, bude se muset otáčet, aby nás zabezpečil. Ale Tomáš je velmi šikovný, najde si něco, co by ho bavilo a ještě nás tím uživil.
Říkáte, že manžel je šikovný. Stěhovali jste se do Hostivic, pracoval manžel na domě?
Dělal tam skoro všechno. Měli jsme smůlu na stavební firmy, poslední před koncem zkrachovala. Tomáš je puntičkář, vidí každou nerovnost, a tak řekl, že si to raději dodělá sám. Nikdy nic takového nedělal, ale se vším si poradí. A můžu říct, že na co sáhne, to udělá dobře.
Jste také praktický typ?
Docela jo, i když teď je to s holkama složitější. Ale když jsem byla menší, měli jsme chatu v Krušných horách, kde jsme tátovi pomáhali se vším. Betonovali jsme, nahazovali jsme zeď. Baví mě to. S Tomášem je to ale horší. Řeknu mu, že něco udělám, ale on mi nevěří a myslí si, že bych to udělala o dost hůř než on.
Zvládnete opravit třeba i kapající kohoutek?
Dám cihlu k cihle, vyměním žárovku, zatluču hřebík, ale kapající kohoutek, to je složité.
Jste dvojnásobná mistryně republiky ve skoku do dálky. Kde máte uschované medaile?
Určitě jsou někde v krabici. Všechno jsme tam při stěhování naházeli. Někde tam jsou i Tomášovy medaile a poháry. Asi tam zůstanou. I Tomáš to tak bere. Proč by je někam přitloukal, aby byly lidem na očích. Je hezké, že je doma máme, ale prach na nich utírat nemusím.
Nevypadá to, že byste se příliš vracela k minulosti. Ale na co se podíváte, když je vám smutno?
Na fotky dětí, když byly malinké. Anebo si prohlížím fotografie ze svatby. Ale že bych si pustila třeba kazetu ze závodů, jak si tam hopsám, to ne.
S manželem jste se jistě seznámili na stadionu.
Poprvé jsem ho viděla, když jako závodník ze Zlína přijel na závody na Slavii, což byl můj domovský stadion. Někdo mi ho v davu ukázal. Tenkrát mě poprosili, abych mu byla ku pomoci, kdyby potřeboval sehnat třeba oštěp. Pak jsme se vídali na Dukle, kam on přešel a kde jsem trénovala o prázdninách. Kamarádili jsme se, chodili jsme do kina, na koupaliště. Nebylo to žádné vzplanutí.
Čím si vás tedy získal?
Vůbec nevím. Byl to bezva kamarád, o všem jsme si povídali, bylo nám spolu dobře. Nenapadlo mě, že bychom spolu mohli začít chodit. Prostě to zajiskřilo. A teď z toho máme tři holky.
Netoužíte ještě po klukovi?
Já jsem moc chtěla další holčičku. Vím, co s holkama, ale nevím, jak bych se starala o kluka. Tomášovi bylo jedno, jestli budeme mít kluka, nebo holku. Není to chlap, který musí mít syna. V porodnici nám říkali, abychom si za šest let přišli pro kluka. Jenže my bychom si stejně určitě zase přišli pro holku. Uvidíme.
Máte tři děti, ale velká rodina, to není trend dnešní doby. Co na to okolí? Obdivuje vás, nebo spíš slýcháte, že jste se zbláznili?
Že jsme blázni, mi říkají akorát mí rodiče. Ale berou to spíš z toho hlediska, že jsem hodně sama, takže výchova je jenom na mě. Ale já mám kolem sebe spoustu přátel, kteří mají také velkou rodinu, takže mi to přijde normální. Navíc narození dvojčat beru jako jeden porod, proto jsem chtěla další dítě. S holkama to byl jeden velký fofr, tohle si užívám.
Zvládáte nějaké záliby?
Ne. Ani netoužím po tom, abych se sebrala a někam šla bez dětí. Ani nevím, kam bych vyrazila. S holkama mě to baví, i když si někdy říkám, že někam vypadnu a nechám je Tomášovi. Ale jakmile bych odešla, stýskalo by se mi. S Tomášem si říkáme, že když budou holky pryč, někam si sami zajdeme, ale pak jsme rádi, že jsme v klidu.
Kdy jste naposledy měla volno?
Když ještě nebyla Terezka, tak jedině když si třeba naši vzali holky na chatu. Ale to jsem stejně dělala doma spoustu věcí, které s holkama nemůžu. S kamarádkou jsem byla na večeři naposledy tak před čtyřmi lety.
Čím se rozmazlujete?
Asi si neumím odpočinout tak, že bych si lehla a udělala si masku na obličej. Spíš si pustím televizi a vezmu si časopis. Mým koníčkem jsou asi mé děti. Je pravda, že naši sousedi mě asi dost slyší, protože mám pronikavý hlas a na holky se bohužel musí zakřičet. Možná si tedy někdo bude klepat na čelo. Ale já neumím relaxovat bez dětí.
Čím vás vždycky potěší manžel?
Moc rád nakupuje, takže nám vždycky přiveze něco hezkého na sebe. Trefí všechno, každá druhá kamarádka mi ho závidí. Ale jinak jsme s holkami rády, že se nám vrátí domů a zůstane třeba jeden den s námi.
Jak takový den obvykle trávíte?
Tomáš se chce někdy úplně odreagovat, takže jdeme všichni na oběd a projít se na celý den někam do lesa. Ale většinou, což mě mrzí, nejsme sami. Tomáš potřebuje společnost, takže hned zavolá známým a jdeme spolu dvě rodiny. Ale to je zase fajn, děti se zabaví a nakonec si připadám, jako bychom byli sami. Anebo se Tomáš zavře na své zahrádce, kterou opravdu miluje, takže ho ani nevidíme.
O manželovi říkáte, že když je zraněný a vy mu radíte, stejně vás neposlouchá. Ale v čem vám dá vždycky za pravdu?
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak nevím. Je pravda, že co se zranění týká, teď už si dá říct. Ale jinak asi ne. Má svou hlavu, já jsem taky tvrdohlavá. Ani jeden z nás nechce ustoupit, až třeba časem jeden druhému dáme za pravdu. Navíc si myslím, že žádný chlap neposlechne ženskou.
Říkáte, že manželovi sport nezávidíte, protože vás na rozdíl od něj ráno nic nebolí. Ale je něco, proč mu jeho povolání závidíte?
Moc mu závidím to, že když přijde na stadion, může si tam pokecat s těmi lidmi. To je jediná věc, která mi schází. Je to hrozné, ale musím se přiznat, že když jedeme s Tomášem tady v Česku na nějaké závody, nezajímá mě, co se tam děje. Jsem lačná po lidech, kteří závodili dřív, a prokecám to tam.
Co vám sport kromě muže dal?
Spoustu věcí. Nedovedu si představit, že bych nic nedělala, jen chodila do školy. Bylo fantastické, že jsem si vždycky na stadionu mohla úplně vyčistit hlavu a zvednout si adrenalin. Musela jsem se někde vybít. A hlavně jsem ve sportu vyrůstala. S bráchou jsme byli věčně na stadionu za tátou (Zdeněk Váňa donedávna trénoval i Tomáše Dvořáka - pozn. red.). Pak jsem šla na sportovní základku, gymnázium a cesta vedla na FTVS.
Chystáte se jednou trénovat?
Myslela jsem, že tím směrem půjdu. Jenže v dnešní době je to spíš koníček, je těžké se chytit. Ale já jsem spíš kantor. Ještě jsem k tomu nepřičichla. Budu mít docela strach před děti předstoupit. Chtěla bych učit. Jsou to dva měsíce prázdnin a pro mě je důležité, aby děti byly se mnou.
Povedete dcery k atletice?
S Tomášem jim necháváme volnou cestu. Ale chtěla bych dvojčata dát na základní škole od páté třídy do sportovní třídy, pokud udělají talentové zkoušky. Děti se tam vybijí, naučí se spoustu věcí dobrých pro každý sport. Když budou šikovné, budeme se jim snažit cestu směrovat. Teď jsem je zkusila dát na tenis, ale naše holky nechtějí mít nic organizované. Říkají: maminko, ty nás to naučíš. Ale je jim šest, mají dost času. Nebudu je do ničeho nutit. Teď budou mít nějaké kroužky ve škole, protože se potřebují zabavit.
Kdo je povede do školy?
Půjdeme s Tomášem oba. Nevíme, jestli se u nás bude stávkovat, ale Tomáš si to zařídil tak, že se z mistrovství vrátí o den dřív než výprava. Jsem moc ráda. I když o Tomášovi je známo, že je nedochvilný. Jestli už první den přijdeme pozdě, bude to hrozná ostuda.
|
Gabriela Dvořáková |
 Manželka Tomáše Dvořáka - Gabriela Dvořáková s rodinou. |
