Dvě královny, dvě mladé vdovy

V mnohém stejný osud měly málo známé české královny Viola Těšínská a Eliška Rejčka. Co mají společného? Na trůnu se současnice a ženy přibližně stejného stáří příliš neohřály. Když jí bylo šest, umřela Elišce Rejčce její matka. Otec, Přemysl Velkopolský, se stal na krátkou dobu polským králem. Než ho jeho poddaní, polští šlechtici, nechali rozsekat v zapadlém Kališti. Eliška se stala dědičkou Polska a ve čtrnácti se ocitla v Čechách. O tři roky později si ji vzal tehdy nejbohatší panovník střední Evropy, vdovec, český král Václav II. Stal se tak nejen polským králem, ale do královské postele získal mladinkou ženu. Mít takovou, na tom mu vždy záleželo. Byť byl kvůli tuberkulóze chatrného zdraví, měl spousty milenek a několik nemanželských dětí. Než za dva roky zemřel, stihl mít s Rejčkou dvě dcery. Mladá a ohnivá vdova ho moc oplakávala. Novým panovníkem se stal syn předchozího krále, také Václav, v pořadí třetí. Na scénu přichází Viola Těšínská, kterou si vzal mladičký Václav III. v říjnu roku 1305. Manželství trvalo pouze tři čtvrtě roku do doby, než nastala jedna z osudných chvil českých dějin. Král Václav III. byl v Olomouci zavražděn při svém tažení do Polska. Viola nestačila dát Václavovi dědice, a proto navždy skončilo panování Přemyslovců na českém trůnu. A ke slovu se opět dostává naše předchozí hrdinka, královna vdova Eliška Rejčka. Po zvolení Rudolfa Habsburského českým králem mu byla přisouzena jako nová manželka právě ona. Proč by si nevzal dvacetiletou krásku, a navíc nositelku nároku na Polsko... Jak Rejčka milovala svého prvního manžela Václava, tak milovala i Rudolfa. Měla však opět smůlu, za necelý rok po svatbě i její druhý manžel zahynul. Při vojenském tažení dostal úplavici. Eliška Rejčka byla ve svých pouhých 21 letech už podruhé vdovou. Touha do třetice někoho milovat svedla bohatou ženu s rytířem jako z pohádky. Byl jím Jindřich z Lipé, odvážný, silný, chytrý, bohatý a nejvlivnější šlechtic království. Rejčka se stala jeho životní družkou, byť beze sňatku. To byl v té době skandál, když královna vdova veřejně žije v konkubinátu, a navíc s osobou nižšího stavu! Za čas se stal českým králem Jan Lucemburský. I díky tomu, že si vzal za manželku Elišku Přemyslovnu. Tu, co Rejčku neměla ráda ani náhodou, a to už od svého dětství. Málem to později odnesl popravou Jindřich. Šlechtici se však za něho vzali a on se mohl i s Rejčkou odstěhovat do Brna. Zde žili na hromádce i se svým dvorem, který leskem zastínil i dvůr královský. Eliška zemřela 19. října roku 1335. Někam se nám však poděla druhá královna vdova - Viola Těšínská. Ta neměla ctižádostivou a bojovnou povahu Elišky Rejčky ani ji nevábil příliš okázalý způsob života. Protože se neúčastnila politického dění, nikomu nevadila. Byl to pan Petr z Rožmberka, který požádal krále Jana o ruku Violy Těšínské. Ten mu ji v roce 1316 bez okolků dal. Avšak dlouho se manželé ze společného života netěšili. Jak Viola tiše žila, tak i zemřela - už rok po svatbě.