DŘEVĚNÉ TŘĺSKY patří k věrným souputníkům dětství každého živějšího chlapce nebo holčičky. Samy o sobě nejsou problémem, kvůli němuž je nutno klepat na dveře lékařské ordinace. Mohou se jím však stát, pokud se někdo z dospělých příliš vžije do role chirurga a začne bez předchozí přípravy rýt v ráně ostrým předmětem. Dítě se často cuká tak, že jehla či špendlík zajede podstatně hlouběji, než měl "operatér" v úmyslu, a je z toho přinejmenším pořádný pláč. Existuje však jednoduchý trik: postižené místo se nejprve umyje vodou a mýdlem a pak se nechá deset až dvacet minut máčet v horké vodě. Namáčením kůže změkne tak, že je třísku možno bez problémů vytáhnout pinzetou anebo kůži lehce rozevřít špičkou jehly, omytou v čistém lihu, a následně třísku vyjmout. Dítě ošetření téměř necítí, a proto se nestaví na odpor. Jen málokdy je tento typ poranění hoden obvazu; obvykle stačí, když se postižené místo potře nějakým antiseptikem. Vše, co bylo řečeno, však platí pouze o třískách dřevěných, kov a úlomky skla opravdu patří raději do lékařské ordinace.
5. června 1999
