dospělost a zrání Dariny Rolincové

- Umělecké stálice se z dětských hvězd obyčejně nestávají. S dospělostí se může ztratit hlas, změní se zájmy i hierarchie hodnot a okouzlení slávou většinou pomine. Kariéře zpěvačky a herečky Dariny Rolincové (1972) asi leckdo předpovídal velice podobný osud, ale opak se stal pravdou. Na vrchol ji kdysi vynesla spolupráce s Karlem Gottem a jejich hit "Zvonky štěstí". Když opustila "stáj" Ladislava Štaidla, vytratila se na několik let z povědomí posluchačů a zdálo se, že další dětská pop-hvězda vyhasla. Dnes je však jisté, že dospělá Darina Rolincová, nebo také Dara Rolins, zpívání rozhodně neopustila. Přestože má české občanství, byla letos začátkem března na Slovensku nominována na cenu Grammy za nejlepší desku roku. V nejbližších dnech se naplno rozběhne projekt s názvem "Sexy Dancers", kde zpívá společně s Romanem Holým a Danem Bártou.

Byla jste dětskou hvězdou. Jak vnímali vaši popularitu rodiče a jak spolužáci? Vzpomínáte na to všechno v dobrém?
Jedině v dobrém. Všechno, co jsem dělala, pocházelo z mé hlavy a byla to absolutně dobrovolná činnost. Nikdo mě nepřemlouval ani nenutil. Samozřejmě, že ze strany rodičů existovala jasně daná pravidla: na prvním místě musela být škola a všechno ostatní záleželo pouze na tom, jestli budu stíhat. A tak jsem nikdy nepoznala jaké to je vrátit se ze školy domů, hodit tašku do kouta a nevědět, co s volným odpolednem. To mne zdárně minulo, protože jsem chtěla zpívat.

Kolik vám bylo, když jste začínala?
Ve čtyřech letech jsem se poprvé objevila v televizi. V osmi jsem natočila první singl, první film a měla jsem první koncert.

Jak jste se jako čtyřletá dostala do televize?
Do naší školky přišel televizní štáb natáčet pořad o dětech a já jsem se odmalinka velice ráda předváděla. Pokaždé, když k nám domů přišel někdo na návštěvu, sama jsem hosty rychle usadila do křesel a potom jsem řekla: "Tak a teraz vam zaspievam." A to se opakovalo i tenkrát v mateřské škole. Při pohledu na kameru, s představou, že budu v televizi, jsem hned zpívala. Dodnes to mám doma natočené a je to pro mne skutečná památka.

Napadlo vás někdy svoji první písničku vydat?
Ne, ale křest mé poslední desky začínal právě tím záznamem. Takže se všichni pozvaní velmi pobavili.

Vraťme se zpátky k základní škole...
V devíti letech jsem natočila první sólovou desku, následovalo asi pět stovek koncertů a role v pěti pohádkových filmech. Potom jsem hostovala na deskách jiných zpěváků a teprve až jako jedenáctiletá jsem prorazila hlavou zeď. Díky Karlu Gottovi a "Zvonkům štěstí" se o mně začalo mluvit i v Čechách, ale mnoho lidí si stále myslí, že to byl můj začátek.
Moji spolužáci ze mě měli jedině užitek, protože z žádné zahraniční cesty jsem se nevracela bez dárků. V období šedi a smutku komunismu mi spolupráce s Karlem pomohla také v tom, že jsem jako jedna z mála mohla několikrát vycestovat na Západ. Což mi hodně otevřelo oči a rozšířilo obzory, abych si už v té době dokázala dát dohromady jak ne a jak ano.

Zatoužila jste někdy prožít své dětství znovu a jinak?
Ne. Nedokážu si ani vzpomenout na jediný negativní zážitek a nevím o ničem, co by mě nějak poznamenalo.

Na nové desce zpíváte slavné operní árie přepracované na ryze popové písničky. Kdo přišel s nápadem udělat klasiku bez doprovodu smyčců a v téměř tanečním rytmu?
Někdy před rokem jsem vystupovala na Slovensku, v pořadu Národního divadla, kde si klasikové vyměnili role se zpěváky popu. Při té příležitosti si jedna mladá operní pěvkyně vybrala písničku z mého repertoáru a já zase její árii z Rusalky. Společně s Danem Hádlem jsme se na tom příjemně vyřádili a on potom spolupracoval na přípravě celé desky. Klasika se v populární hudbě samozřejmě používá často, ale dovolím si tvrdit, že desku v podobném duchu nikdo přede mnou zatím neudělal. Nejde však o žádné techno, vznešenost klasické hudby zůstává, jenom je upravená do středně plynoucího tempa - můžete se u toho trošičku vrtět.

Na desce je také "Věrné milování" z Prodané nevěsty, tedy váš duet s Karlem Gottem. Byl to spontánní nápad, nebo předem připravený záměr?
Na desce, kde jsou vedle sebe Puccini, Mozart, Verdi, Dvořák a Smetana, nesměl chybět duet. A první nás napadl Karel, protože je klasik. Takže to není žádná moje zpátečka, prostě to na Karla vyšlo a ani si neumím představit lepšího Jeníka z Prodanky.
Hodně lidí se mě ptá, proč jsem zase Darina Rolincová a proč Česko - Slovenská deska. Ale já jsem nikdy netvrdila, že už nezazpívám "po našom" a ta deska je toho důkazem. Navíc jsem ji celou věnovala rodičům, protože je to pro mne taková "srdeční záležitost".

Když už zmiňujete rodinu, vaše sestra vám dělá manažerku?
Moje sestra se o mě krásně stará. Ona je máma, nejlepší kamarádka, manažerka, všechno dohromady.

Na nové album by mělo navazovat turné...
Turné asi vůbec nebude, protože celou prezentaci desky bych viděla spíše v nějakém komornějším pojetí. Je hotový klip, opět od Tomáše Mašína, a písnička nazvaná "Já a stín" je z Pucciniho Turandota.

Studovala jste klasický zpěv?
Na konzervatoři jsem studovala herectví, operní zpěv jsme měli také, ale do klasiky mne nikdo nenutil, protože na školu jsem nastoupila s vlastní technikou a návyky při zpívání. Hned při prvních hodinách jsme se s paní profesorkou domluvily, že hlasová cvičení raději vynecháme, aby se snad něco nepokazilo.
Potom jsem opustila stáj Ladislava Štaidla a s přesvědčením, že všechny vydělané peníze musím procestovat, jsem si sbalila ruksak a vydala se splnit si svůj velký sen, což byla Amerika. Odjela jsem do New Yorku.

Jaká to byla zkušenost?
Skvělá. Z plánovaných dvou měsíců se stal rok, ale i potom jsem se tam několikrát vrátila. Teprve v Americe jsem pochopila, jak jsme tady malinký a jak je průhledná naše hra na showbyznys a na hvězdy. Jak je to hrozně choré a zbytečné.

Vrátím se k vaší k předposlední desce z roku 1996. Proč jste ji nazpívala anglicky a změnila si jméno?
Deska byla určená především pro zahraniční trh a zkrácení jména na Dara Rolins není přece žádný pseudonym. Nehledě na to, že kamarádi "ma už roky volajú Dara". A pro bílý soul je angličtina mateřským jazykem. Také jde lépe do pusy, nejsou v ní totiž žádná omezení: krátká - dlouhá prostě neexistuje.

Co znamená výraz "bílý soul"?
Je to můj osobní termín. Soul je totiž muzika, kterou dělají převážně černí hudebníci a já jsem přece bílá...

Myslíte si, že máte potřebný cit pro tak specifický žánr?
Doufám, že jsem dost soudná, ale hodně lidí mě za to samozřejmě kritizuje. Když jsem v roce 1991 měla možnost natočit pár demosnímků, přišla jsem do studia, kde bylo pět černých muzikantů a jeden z nich, sotva mě uviděl, řekl černošským slangem: "Ty vole, vona je vopravdu bílá!"

Ta deska se v zahraničí dostala k mnoha významným lidem. Ke komu všemu a jakou měla odezvu?
Otevřela mi spousty dveří a dostala se k lidem, kterých si vážím a s nimiž bych v budoucnosti chtěla i spolupracovat. Zcela upřímně však musím přiznat, že ambice toho projektu byly větší.

Je pravda, že ji dostal i Michael Jackson?
To je sice pravda, ale vůbec nevím, jestli se mu líbila. Věnovala jsem ji také Stevemu Wonderovi na jednom jeho koncertě v Albert Royal Hale, a on mě za ni pochválil.

Jak si připadáte při práci v cizině?
Jako doma. Já jsem kosmopolitní člověk a cítím se dobře všude, kde je co dělat.

Kde jste se trvale usadila?
Zatím žiji v Praze, ale další desku chci letos dělat zase v cizině. Možná se na nějakou dobu přestěhuji do Londýna nebo do Los Angeles.

Jaká je vaše nejžhavější současnost?
Současnost je projekt s názvem "Sexy Dancers", na němž jsem pracovala s Romanem Holým, Danem Bártou a některými členy skupiny J. A. R. Deska přesně vypovídá o tom, co cítíme a jak vnímáme, ale je také velmi vtipná a velmi funky. Původně mě Roman Holý oslovil pouze jako hosta jejich alba, ale nakonec jsem hostem všech písniček a Roman dnes s úsměvem říká, že je to deska duetů. Protlačila jsem se do každé písničky, dělala jsem sbory i aranžmá.

Celé to zní naprosto neuvěřitelně...
Bylo to tak: přiletěla jsem z Londýna, Dan Bárta si mě vyzvedl na letišti a jeli jsme rovnou do studia. Tam mě kluci, způsobem "Tak se ukaž!", postavili před mikrofon a když jsem nazpívala sbory, ve studiu všechno ztichlo. Napadlo mě, že jsem se asi netrefila do jejich vkusu, zkrátka cítím, vnímám a myslím jinak než oni. Vtom se otevřely dveře, kluci se přede mnou postavili do fronty a všichni mi dali pusu. Potom prohlásili, že jsem se stala právoplatným členem jejich skupiny. Je to pocta od lidí, kterých si vážím.

Budete společně také vystupovat?
Ano. Slíbila jsem klukům, že první koncerty uděláme společně, i kdybych měla dojíždět odněkud ze zahraničí.

Nechcete se v dohledné době vdát?
Chci, ale dohledná doba je relativní pojem. Nejprve musím uspokojit sebe a svůj pocit, že teď jsem pro sebe udělala maximum. Potom můžu udělat šťastným někoho vedle sebe. Pokud o tom uvažuju reálně, asi by to teď hned nefungovalo, i když jsem až po uši zamilovaná, protože kariéra je pro mě stále na prvním místě. Zatím mi to ani nechybí. Nemůžu mít prostě všechno.

Objevila se nějaká zajímavá nabídka na filmovou roli?
Vůbec se tomu nebráním a nabídky samozřejmě už nějaké byly, ale nijak zajímavé. A já nechci něco dělat jenom proto, aby to bylo.

Máte svoji vedlejší uměleckou činnost?
Vedlejší umělecká činnost? Láska. To je veliký umění.

Darina Rolincová

Narodila se v Bratislavě roku 1972, během let 1981-1990 vydala šestnáct singlů a čtyři dlouhohrající desky, natočila pět televizních filmů a vystoupila na bezmála pěti stech koncertů, čtyři roky (1984-1987) natáčela a vystupovala s Karlem Gottem. V roce 1988 se stěhuje do Prahy a začíná studium herectví na konzervatoři, od roku 1991 žije dočasně ve Spojených státech, kde spolupracuje se zpěvákem Skipem Martinem za skupiny Kool and the Gang. Pod jménem Dara Rolins vydala v Německu anglicky zpívané "cédéčko", určené především pro zahraniční trh.