Obsluha v červených tričkách vypadá, jako by ji sem právě přesadili z nějaké "staroitalské" pizzerie. Vedle pípy vrčí pokladna, tisknoucí "staročeské" účtenky jak ze samoobsluhy (je na nich i daňové identifikační číslo a nápisy "thank you" a "děkujeme"). Ze zavěšených reproduktorů vyhrává "staropražské" Šlapeto: Točte se pardálové, My jsme ti Pražáci vltavská krev. Jindy pustí Boba Marleyho, respektive v šumu lokálu je slyšet jen basa jeho Wailers. Na chodníku stojí fungl nový trakař. (zejména na tomto místě prosím ponechat odstavec, text by pak poněkud pozbyl logiky, pozn. li)
Skutečný staropražský hostinec se jmenuje U zlatého tygra, U dvou koček nebo U rotundy.
U provaznice sice nenajdete autentické staropražské prostředí (mezi hosty jsou spíš místní brokeři a yuppies a zahraniční turisté, než nějaké pouliční typy), ale jinak to tu není špatné. Kdo nemá rád kašírované hospody, může poněkud skřípat zuby, ale určitě ocení jídelníček plný českých masitých delikates.
Co je psáno na jídelním lístku: tradiční křupavá kachnička, levé koleno strýce Koloděje (pečené koleno), svíčková na smetaně s jemným knedlíkem (dle receptu paní Gabriely Vránové z roku 1896, který, zdá se, spočívá především v tom, že knedlíky jsou posypány strouhankou). A tak dále, je z čeho vybírat.
Svíčková byla fajn, ale čtyři knedlíčky dosti tenké... Perfektní boršč, o třídu lepší než ten, který vařívali v nedalekém bufetu Družba (U Vašatů) na Václavském náměstí; a ten byl hodně oblíbený.
I U provaznice zachytili šťastnou módu nakládaného hermelínu a dělají ho velmi dobře.
Můžete si dát také kucmoch, uzené kolínko na salátu z kysaného zelí, třeboňského kapra nebo smradlavé prsty ošklivého Pepíka (to jsou olomoucké tvarůžky). Přes oběd platí zlevněné menu, vrabec, bůček či roštěná stroganoff za 55 až 60 korun. Není tu zvlášť draho. Jídelníček je fajn (a navíc staročeský).
Přes poledne se dveře netrhnou, každou chvíli nějaká početnější společnost odchází bez místa, a večer to není o moc lepší. Personál pílí a snaží se, ale je to trochu "fabrika", bez vřelých úsměvů, teplého slova a vůbec důvěrnější komunikace s hostem. Ve frmolu na to není čas.
Na interiéru si tu dali opravdu záležet, nábytek i vymalování mají výtvarné ambice. (K jednomu ze stolů, který spočívá na asi metrovém soklu, ale kvůli pohledům zdola nemůže zasednout ten, kdo má krátké nebo nevhodné ponožky, i dáma v mini a midi může mít starosti).
První síň je vymalována ohnivě rudě, druhá žlutě, třetí modře. Kdo si prohlédne zblízka kresby ve žluté místnosti, spatří variace na bizarní nemravné středověké obrázky (panáčci s nadpřirozeným přirozením apod.). Vzdáleně to připmíná Goyovy caprichos. Ve dne naštěstí není příliš poznat, o co jde.
Se sexem souvisí ještě "legenda" na poslední straně jídelního lístku, pojednávající o krásné choti provazníkově, která si zřídila hospodu a kterou provazník nakonec provazem ze žárlivosti uškrtil. Provaznice, či spíš divá Bára, zdobí první stranu jídelníčku. U pípy visí "právě ta" smyčka, na které skončil provazník.
O provaznici v závěru "legendy" stojí: "Každý, kdo problém s partnerem má, ať dotkne se v hostinci obrazu jejího na místě k tomu určeném a o kouzlu nechť sám se přesvědčí."
Ještě pozor: v zadní místnosti bývá horko, lépe je sedět hned za dveřmi. Prazdroj a "desítka" Gambrinus stojí skoro stejně, kvality jsou střední.
U PROVAZNICE, Provaznická 3, Praha 1 - Staré Město. Otevřeno pondělí - neděle 11 - 24 hod. 15 stolů, asi 70 míst včetně barového pultu.
Gambrinus 10° *** 18 Kč
Prazdroj 12° *** 20 Kč
Kvalita obsluhy ***
Celkový dojem ***
 Restaurace U provaznice sice nabízí autentické staropražské prostředí, jídelníček je však plný českých masitých delikates. |
