Dvakrat placl pres zadek a po nadpisu jsem si ho pomalu predstavoval s rakoskou:)

Co s rákoskou... s bejkovcem! :)

Podle mého fyzické tresty nejsou správné, ačkoli přiznávám, že mi taky občas ujela ruka. Byla jsem bité dítě a pamatuju si, jak moc jsem v tu chvíli nenáviděla rodiče, jak jsem se cítila nepochopená a ublížená. Samozřejmě s takovým rodičem nemáte zdravý vztah, nesvěřujte se mu, nechodíte za nim s problémy, protože vám místo konstruktivního řešení “nabídne” seřvání nebo výprask. Ze strachu pak všechno tajíte,

Jednate ze strachu a ne z respektu.

Určitě je ale rozdíl "bité" dítě a občasné plácnutí přes pozadí. To je potřeba rozlišovat. Kdyby Vás rodiče jen občas třepli přes zadek, tak byste to určitě vnímala zcela jinak.

Šokující přiznání ;)

Jednou jedinou ľahkou fackou ma otec vyliečil z dyslexie. Som mu nesmierne vďačný a od vtedy som prečítal viac než 2000 kníh. Ďakujem Ti, otec môj!

Priznamie: bol som proste lenivý a nechcelo sa mi...

Samozřejmě, já se synem taky nevyjednávám. Řeknu mu něco jednou, nic. Podruhé, nic. Potřetí, nic, plesk. Facku tedy nikdy. Pamatuji si, když děda pohlavkoval mě, vždy říkal, že facka je ponižující, pohlavek vychovávající, takže se tím řídím taky a prostě to funguje. Udělal jsem to takhle asi třikrát a už mu prostě došlo, že je lepší udělat, co se po něm chcete, než to hnát zbytečně do extrémů.

Samozřejmě to došlo synovi, ne dědovi. :-)

Každé ditě je jiné. Jsou možná i takové děti, kterým stačí vysvětlovat. Jsou ale i takové, které si teprve při trestu uvědomí, že to co jsme jim už několikrát vysvětlili, myslíme opravdu vážně. Takové děti nemají bez trestu limity a jsou nešťastné. Tresty jsou tedy někdy nutným nastrojem ke šťastnému, vyrovnanému dítěti.

Smarja. Tydlety kecy zase.

Mí rodiče se s námi moc nezabývali. Oba těžce pracovali a doma bylo hospodářství. Museli jsme poslouchat, mamka 2 x neopakovala, hned přilítla facka. Pomáhat doma bylo samozřejmostí. Určitě to nebylo na škodu, uměli jsme se všichni postavit k práci a určitě nemáme žádná traumata z dětství. Pamatuji si jednu kamarádku, jak odmlouvala rodičům, dokonce i nadávala a oni ji jenom stále vyhrožovali, že jí nasekají a nikdy to neudělali. Ona si dělala co chtěla, no a podle toho taky vypadal její dospělý život. Dnes děti tráví mládí na mobilu, tabletu, telefonu a rodiče ani nevnímají. Připadá mi to ztracený čas a dětství.

Děti by se bít neměly. Je to moc ponižující.

pro rodice, ze je neumi vychovat.

Rozdíl je zmlátit dítě do bezvědomí nebo je nechat klečet na hrachu. To druhé nebo podobný trest zažilo více dětí. Není tělesný trest jako trest.

To je určitě rozdíl. Stejně jako někoho přejet autem nebo okrást. A obojí je blbý