tady se s tím nadělá... Fakt tomu nerozumím... Mě, když uhynul pes tak jsem ho zakopal a pořídil si jiného... Teď tedy psa nemám, nebo

ť bych na něj neměl čas a společnost pes potřebuje ni když u mě do bytu nikdy nesměl...

A že nemají chlapa?... Ani se nedivím... Jednak Marta jim nikdy nevěřila a to se přeneslo i na dceru a jednak ženskou s tlupou koček bych také nechtěl...

Chlapi chtějí normální ženy, které jim dají děti a "DOMOV" ne spasitelky fauny...

"Na chlapy jsme nikdy neměly štěstí...." říkají jen zoufalky, které si za to mohou samotné (platí i naopak, nejsem misogyn)

Napomahat kariere vlastnemu rodicovi nie je ziadna vyhra, bolo vobec dcere Katarine dovolene ist vlastnou profesionalnou cestou??

Pak je tu také možnost, že se dcera nesnaží o vlastní cestu, ale zvolila jednodušší variantu a v podstatě se veze na zadech a kariéře matky. A nebo to takhle prostě oběma vyhovuje. Možností je řada a je zbytečné o tom spekulovat...

Na fotce c. 2 vypada dcera Katerina jak sen temer kazde prazske lesby.. a ona je hetero! Takovou hezkou zenu je skoda pre nejakeho muze..

Já myslel, že sen každé pražské lesby je Barbora Škrlová.

Divný rozhovor...

Zpěvačka par exeláns jako ženská asi nic moc už v mládí děsně nafoukaná s vysokými nároky což se projevilo během let každej chlap od ní utek.

A že do toho máte takový vhled?

Trocha toho štěstí na chlapy je nezbytná, to je pravda. Ale taky se říká, že štěstí přeje připraveným. Takže: holky, mějte obě oči otevřené, vím, co říkám, svoje opravdové štěstí jsem potkala po padesátce a mému štěstí bylo tehdy sedmdesát, ač duchem málem mladší než já. Neházejte flinty do žita :-)

No ano, to je ono jenže každá by chtěla nejraději mladšího :-)

Jenže...

to není o štěstí - to tak jen vypadá

Že paní Kubišová ve svých sedmdesáti bilancuje své vztahy, je v pořádku, ale proč to dělá i její mladá dcera a odepisuje se jako ta, co nemá štěstí na chlapy, to nechápu. A ještě z článku tak nějak vyznívá, aspoň pro mě, že ji v tom maminka podporuje, Možná ji tímhle způsobem celý život vychovávala, že na chlapy nemá štěstí a tudíž to štěstí nebude mít ani dcera. To, že se mladá žena rozejde s partnerem, pro ni není konec světa a takhle sama sebe utvrzovat v tom, že nemá štěstí na muže, je pěkná pitomost, na rozchod musí být vždycky dva. Co nevyjde jednou, vyjde podruhé, a konec konců z každého vztahu si může uchovat to pozitivní.

No ale dcerce bude zanedlouho 40, to už snad na hodnocení tohodle typu právo trochu má, ne?

Mně je 59 let a vím, že pořídit si štěně by mohlo znamenat, že mu umřu a budou starosti, kam s ním. Snad to mají vyřešené...

Vy k tomu máte přístup jako moje maminka, velká milovnice psů. Když umřel táta, to jí bylo 64 let, chtěli jsme jí pořídit pejska, aby nebyla sama, ale nechtěla žádného, z tohoto důvodu. Nakonec se dožila 79 let a to štěně by bývala v pohodě vychovala a užila si s ním spoustu radosti. Navíc u nás se žádné zvíře neodkládá, spíš nám tak nějak přibývají, takže se nemusela bát, že by pejsek neměl kam jít, ale co už teď. Jen jsem chtěla říct, že byste si to štěně měla pořídit, aby vám dělalo radost.