I u učitelů platí, že se lépe vzpomíná na ty přísnější. Dítě to ještě nechápe, ale většinou se za benevolencí schovává lenost a nezájem.

Osobně si myslím, že je to víc o přirozené autoritě než o trestech jako takových. Pokud rodič neumí být rodičem a vychovatelem a snaží se být jen ochráncem a kamarádem, pak to je cesta do pekel ať už dítě netrestá vůbec a nebo ho i trestá, protože takový rodič netrestá řekněme výchovně a uváženě ale trestá protože si na dítěti vybíjí zlost a frustraci že ho není schopný směřovat tam kam potřebuje.

Ten kdo má přirozenou autoritu má obvykle dobře vychované děti bez nutnosti trestů a když už k trestu přikročí tak to dělá s chladnou hlavou vědomě nikoli na základě svého rozháraného emočního rozpoložení.

Myslím, že dítě to emoční rozpoložení vnímá víc než samotný trest - zkrátka když vás rodič potrestá a sám je klidný a vy vidíte že tak říkajíc ví co dělá vnímáte ten trest úplně jinak, než když těch samých pár ran na zadek dostanete od hysterické ječící matky (nebo otce), která ani není schopná poslouchat, co jí říkáte.

Souhlasím s T.G stačí se jen podívat,jak jsou děti v Americe nesamostatné,samy ani nepřejdou ulici,nemluvě o nějakém svém vnitřním názoru.Bohužel tahle americká "výchova" zasahuje i k nám.A to nemluvím o tom,jak se děti vulgárně vyjadřují

Za to ale nemohou rodiče, ale úřady. Když se dítěti něco stane, protože si někde hrálo samo, je z toho málem kriminál. 

Za chvíli se budou bát rodiče dát dětem práci v domácnosti, aby z toho nebylo týrání.

Dnesni deti potrebuji par facek?? Nemyslím si, dite je pouze obrazem chovani rodicu. Par facek nic neresi, max. dite bude mit strach. Pokud rodic uderi dite, je to jen o tom, ze sutuaci neustal a ruply mu nervy. Coz se da pochopit, ale rozhodne ne obhajovat.

Prosím vás, a píšete aspoň z vlastní zkušenosti?

Rodiče by měli mít respekt a autoritu, nechápu dnešní trend, kdy dítě rodiče oslovuje křestním jménem, potom si také více dovolí, bere je za kamarády. Dříve děti rodičům vykaly, mělo to své opodstatnění. Dětem se musí hodně vysvětlovat, co je dobré a co je špatné, pokud to už ví, nějaké to plácnutí  určitě neškodí.

Jsem zastance davani detem nazadek,je to dulezoty pro jejich zdravi vyvoj

No aby nedopadly jako vy a nepsaly " zdravi vyvoj" ;-)

První dítě, u něhož jsem viděla, že dostává páskem, bylo americké dítě (bylo to jednou a po dost velkém průšvihu, ale pásek doma měli a dítě to vědělo). On je hodně velký rozdíl mezi severem a jihem, výchova v New Yorku a Texasu se zásadně liší, jakož i další věci.

Jinak víceméně souhlasím a opravdu důraz je třeba klást na "dokiaľ ja som Janko, až ja budem Jano, neohneš ma, mamo" - zeptejte se svých prarodičů, pokud ještě žijí, a řeknou vám, že dostávali maximálně na obecné škole, na gymplu či reálce už ne, protože to prostě nebylo potřeba. Co s dítětem uděláte do cca dvanácti let, to s ním uděláte a dál už s ním nehnete. Začít uplatňovat fyzické tresty ve třinácti letech, kdy zjistím, že se z děcka stal po letech mé výchovy nezvladatelný spratek, je už naprosto k ničemu...

T. G. je v tomto ohledu rozumná dáma.

Mám dvě dospělé děti, dceru a syna. Kolikrát dostali po zadku bych asi spočítal na prstech na rukou. Nikdy nedostali bez varování a předchozím napomenutí. Není to tak dávno co jsme se na toto téma bavili a podle nich vždy věděli proč a žádné následky nepociťují. Dcera nám řekla, že chce aby jsme se k její dcerce chovali stejně jako k nim. Takže snad ta výchova k něčemu byla.

"Sama tělesné tresty v dětství zažívala a žádné trauma z toho nemá."

Well, that's obvious :D