Mami, poď se honem podívat, naši vopičáci jsou zase v novinách a dávaj si pusinky.! Ano tati, už běžím..
Tatínku, co říkáš na ty fotečky? Víš mami, jsem moc rád, že ty vopičky a vopičáci nezapomenou na nás vobyčejný lidi. Jak to myslíš tati? No, každej z nich si doma oddychne, že to má z krku ale když je tam, tak se předvádí jak vopičáci v ZOO. Nám, vobyč lidem pro radost. Ale tati, vždyť jsou nám pro smích! Vo tom to je mami. Voni to vědí, je jim z toho blbě a nechtěj vědět, co si pak doma vo tom vykládaj - posmívaj se jeden druhýmu. Tak tak, tati. Ale víš, co jsi všímám? Ne, mami. No že ti staří vopičáci a vopice už vopičkovali i za komunistů, že jo? Pravdu díš mami. Vono aby mohli vopičkovat celej život, musí vopičkovat každýmu pánovi. Tak tak tati..... Ale ty nádherný vobrázky od Káji, to si nenechám ujít. Jo mami, já taky ne. To se musí vidět. Vyš co, půjdem tam jednou na záchod, co ty na to? Ano tati, tak uděláme. A možná nám dají i cukr do kávy. Kéž by, s podpisem jednoho vopičáka. Jo jo, snad jo, půjdem se tam vyčůrat. Se těším, mami. Já též.
