hrubka...

čtěte milá Madelline

Za snímkem stojí soubor devíti povídek Jméno Květa Legátová vtrhlo na českou knižní scénu v roce 2001, rok poté získal její soubor devíti povídek nazvaný Želary Státní cenu za literaturu. Užaslí čtenáři objevovali, že autorka ukrytá pod pseudonymem, vlastním jménem Věra Hofmanová, se narodila už v roce 1919. Prakticky neznámá spisovatelka působila po studiu fyziky a matematiky na školách v Beskydech, psala již od mládí, dala však o sobě vědět až po své sedmdesátce. Povídková kniha Želary byla na její přání uváděna jako prvotina a další její vydaná kniha, Jozova Hanule, jež na látku Želar navazuje, stála u zrodu filmu. Novela Jozova Hanule se objevila na Barrandově ve scenáristické soutěži Nadace Miloše Havla. Petr Jarchovský na ni upozornil Ondřeje Trojana, tomu se zalíbila, zadal Jarchovskému práci na scénáři a časem, aby si doplnili informace o líčeném prostředí, jeli oba za autorkou do Brna. "Paní Legátová pak kromě hezkého vyprávění vytáhla sedm dalších povídek, přečetli jsme je a byli jsme nadšeni. Odnesli jsme je do nakladatelství Paseka a tam je vydali pod názvem Želary," popsal Trojan, jak se vlastně filmaři zasloužili o literární objev roku. Snímek, kde ústřední milostný příběh doplňují charakteristiky dalších rázovitých postav ze zapadlého kraje, volně čerpá z motivů obou knih Květy Legátové.

Nemám rád pálenku...

Re:

Takovejch by bylo...