Jak to momentálně vypadá u vás v kuchyni? Chystáte v rámci vaší vášně pro pečení a cukrařinu nějakou novou delikatesu?
V tenhle moment mám zrovna uklizeno a čerstvě napečeno. Posledních pár dnů peču s chalvou a tahini, blízkovýchodními surovinami, které jsou u nás snadno k dostání. Zrovna mi chladne na parapetu blondies s chalvou a tahini, předevčírem to byly milionářské řezy s tím samým. Ale v rámci lokálnosti a udržitelnosti zkusím tahini nahradit máslem ze slunečnicových semínek.
Používáte alternativní mouky a sladidla, veganské suroviny? Tento druh pečení zažívá dnes velký boom.
Myslím, že boom byl před pěti sedmi lety. Dnes už bych řekla, že to není neobvyklé. Vůbec se rozmanitosti nezdráhám, naopak. Když má někdo intoleranci na lepek nebo na laktózu, snažím se všemi deseti vymakat recept tak, aby byl co nejpodobnější tomu původnímu. Pečení z rostlinných surovin se věnuji dlouhodobě, kvůli veganům v rodině i kvůli redukci živočišných produktů vzhledem k životnímu prostředí.
Troufla byste si soutěžit v televizní reality show Peče celé Česko?
Sleduju to vždycky, i kamarádi na tom ujíždějí, odcházíme brzy z hospody, abychom se šli koukat. (smích) Asi bych si troufla, kdybych nebyla herečka a jen amatérská pekařka.
Když už jsme u toho sledování televize, díváte se na filmy a seriály, ve kterých hrajete? Pokud ano, jaké u toho zažíváte pocity?
Ano, sleduji to všechno. Vážím si veškeré práce svých kolegů napříč departmenty, takže chci vidět, jak se s tím popasovali i oni. K sobě jsem kritická, jako snad každý. Pak to rozdýchám a jsem v pohodě. Tento proces už jsem absolvovala tolikrát, že už mě tolik nerozhodí. Hlavně koukám i proto, abych věděla, čeho jsem součástí a při rozhovorech věděla, o co jde a nevypadala jako tydýt. (smích)
Už jste měla možnost potkat se s kolegou Igorem Barešem, který je často považován za vašeho otce, i když ve skutečnosti spřízněni vůbec nejste?
Fyzicky jsme se při práci nikdy nesetkali, ale hráli jsme minimálně ve dvou projektech spolu. Podali jsme si ruku až nedávno a byl moc milý.
Pro herectví jste se prý rozhodla i díky svému obdivu ke kolegyni Kláře Melíškové, jejíž dceru jste si později zahrála v úspěšné minisérii Podezření. Není to nějak moc náhod najednou? Věříte v náhody nebo se považujete spíš za tvůrce svého života?
Pro herectví jsem se rozhodla kvůli sobě. K divadlu a kameře jsem přičichla už docela malá a to mě ze všeho, co jsem dělala, bavilo jediné, vnitřně jsem to chtěla rozhodně nejvíc. Jsem spíš toho názoru, že náhody neexistují a věci jsou tak, jak mají být. Takže „náhodná setkání“ beru osudově. Když nás obsadili s Klárou jako matku a dceru, věděla jsem, že je to tak správně a měla jsem radost. Mimo jiné i ona je mi inspirací a vážím si její práce.
Byla jste nominována na Českého lva, obdržela jste cenu Thálie. Jak v oboru, kde je spousta konkurence, vnímáte rčení: Přej a bude ti přáno?
Mám za to, že když člověk přeje, lépe se mu žije se sebou a úspěch někoho jiného mu dělá radost. Když přijmete svou nejistotu, přestane z vás dělat nepřející hyenu. Ale ta nejistota je pochopitelná, každý rok u nás vychází z hereckých škol kolem stovky herců a nabídka je menší než poptávka. A každý herec nebo herečka mají své momentum a dobu odmlky.
Netajíte se postojem, že chcete hrát jen role, které vás opravdu těší. K tomu však patří umění říkat ne.
Ano, patří. Taky se to stále učím, není to nic jednoduchého. V herectví a umění obecně je to u nás často nastavené tak, že máme být vůbec rádi, že to můžeme dělat, natož za to dostat zaplaceno. Zní to jako přežitek a doba je jinde, ale opravdu se stále setkávám s takovými reakcemi. Před každým NE, pro které se rozhodnu, je mi na omdlení a působí mi to hodně stresu a vyžaduje hodně odvahy, ale vím, proč to dělám. Ne z toho důvodu, že mi to není dost dobré, ale protože bych se x měsíců trápila. Předcházím tím psychické nepohodě a případnému vyhoření.
Vraťme se ještě k minisérii Podezření. Díky ní jste se měla možnost zúčastnit i Berlínského filmového festivalu. Jak jste se cítila ve velkém světě filmu?
Jsem na nás obrovsky pyšná, ten projekt si to rozhodně zasloužil. Berlín je jedno z mých nejoblíbenějších měst. Jeli jsem tam v době intenzivního covidu, takže festival byl omezený restrikcemi. V podstatě jsme jen chodili do zpola naplněných kin a na červeném koberci byli v respirátorech. Řekla bych, že to byla taková mini ochutnávka a festival neprobíhal tak, jak to normálně bývá. Bylo by krásné se tam podívat znovu s něčím dalším.
Patříte ke generaci, která často žije sociálními sítěmi, moderními technologiemi a třeba i kryptoměnami. Zasahuje něco z toho i do vašeho života?
Mám sociální sítě, ale tím to u mě končí. V kryptoměnách se nevyznám, jsem v tomto trochu pozadu. Ale měla bych si alespoň tu znalost doplnit, svět se posouvá děsivě rychle.
Co říkáte na fenomén umělé inteligence? Existují teorie, že v budoucnu by mohla nahradit spoustu profesí, například i tu hereckou.
Je zábava se tím probírat a nechat si podle klíčových slov vytvořit pár fotek, jak byl nedávno trend. Když se AI bude dobře využívat, mohla by nám ve spoustě věcí pomoci, ale já z toho dobrý pocit úplně nemám. Byl takový pokus v mém oboru, kterého jsem byla součástí, AI vygenerovala divadelní text a my jsme ho měli nazkoušet jako plnohodnotnou divadelní hru. Záhy jsme zjistili, že je to nehratelné a na lidskou mysl a srdce to rozhodně nemá. Chvíli to bylo na repertoáru ve Švandově divadle.
Žijeme v době nejisté budoucnosti, svět se potýká s válkou, ekonomickou krizí, pandemií i přírodními katastrofami. Patříte mezi jedince, kteří podléhají všudypřítomným obavám? Pokud ano, jak s nimi pracujete?
Nechci znít příliš cynicky, přírodní katastrofy tady byly a budou, nemá v nich prsty člověk. Následky jsou samozřejmě zdrcující a bolestné. Mám tendenci se trápit věcmi, které nemohu ovlivnit, což je hrozně zbytečné a nikdy mě to nikam neposune. Snažím se na tom pracovat, ale je to náročné, každou vteřinu jsme informovaní o všem, co se děje po celém světě, aniž se na to ptáme. A tak o víkendu nepoužívám sociální sítě. To mi přináší úlevu a zprávy otevírám jednou denně. Nechci žít život ve strachu a v obavách.
