Den D je u Bohouše úterý

- Klasický hostinec U BOHOUŠE na okraji Riegrových sadů v Praze se vždycky vyznačoval tím, že nikdy nebylo úplně jasné, proč právě ten "Bohouš". Například předchozí hostinský, který tu pročepoval přinejmenším osmdesátá a částečně devadesátá léta, se jmenoval Jiří. To se tu ještě pravidelně scházívali a popíjeli disidenti z Vinohrad a okolí. Mezitím Bohouš vyměnil popovického Kozla za Staropramen a Gambrínus a na průčelí dal nový vývěsní štít. Vevnitř se ale zas až tak moc nezměnilo.

Třeba výčep: přibyly jen šipky, naopak obstarožní televizor s kolísajícím obrazem zůstal. A nový "Bohouš" za pípou je, hlavně když provoz houstne, stejně nekompromisní jako jeho předchůdce. Nemá rád, když mu kolem zaclání moc lidí; a když v takové chvíli někdo nový požádá o pivo na stojáka, stává se, že výčepák si ho změří pohledem a procedí: "Posaďte se." Nelze odporovat. Přísnost patří k věci. Stačí, že kolem pípy zevlují džbánkaři, kteří si zhusta navykli k Bohoušovi docházet.
Ve výčepu visí mimo jiné program kina Chocerady na dny 25. května až 12. června 1955, což je záhada srovnatelná s přistávacími dráhami na poušti v peruánských Andách, jak o nich psal Erich von Däniken.
Hned vedle je na zdi "pavouk" karetního turnaje Bohouš Open. Mariáš se tu maže často a s chutí.
Hospoda má dvě místnosti - přední, "běžnou", a zadní "salonek", který je ale normálně přístupný, pokud tu zrovna pod zavěšenou winchestrovkou a vlajkami unie a konfederace neprobíhá country večer. Donáška piva do zadní místnosti se za poslední léta zřetelně zlepšila.
Nahoru šla i kuchyně, která svých pár jídel vyváří i v neděli odpoledne. Jsou to jednoduché, ale s fortelem připravené hotovky - například vepřová plec se zelím, sekaná, smažený sýr, plíčky nebo záhorácký závitek. Též mají brilantně naložený hermelín a jiné studené pochutiny.
Škoda, že z lokálu zmizel jukebox, který skrýval neuvěřitelnou plejádu hitů české pop-music. Místo toho tu vyhrává obligátní rádio, což pochopitelně není ono.
Na druhou stranu přibyla standarta ředitele a závodního výboru ROH, výzdoba tradiční komunistickou veteší ale už není zrovna originální.
Výčep a přední místnost osvětlují zářivky a to není úplně příjemné, ale asi jde i trochu o zvyk. Ve výčepu stojí za pozornost hospodou skrznaskrz prosáklé záclony.
Poloha u parku láká k Bohouši pejskaře; čokly ale bez výjimky musí nechat venku, upozorňuje nápis na dveřích.
U Bohouše je také dobré místo pro vyprahlé sportovce, kteří se potýkali ve vinohradské sokolovně nebo na přilehlých hřištích naproti.
A na úterý připadá hit letošní sezony - obsluha nahoře bez. Dobře stavěná šenkýřka skutečně stojí za vidění. Není vlastně úplně "nahoře bez", protože má na sobě rozepnutou černou šifónovou košili. Dobrý přísun a kvalitní estetický zážitek potěší oko každého samce-znalce.

U BOHOUŠE,
Polská 34, Praha 2-Vinohrady. Otevřeno pondělí-neděle 11-23 hod. 12 stolů, asi 65 míst, dva stolky ve výčepu zcela vyhrazeny štamgastům.
Staropramen 10° 10,80 Kč ***
Gambrinus 10° 11,50 Kč ****
Prazdroj 12° 16,60 Kč ***
Kvalita obsluhy **** (v úterý *****)
Celkový dojem ***

Žádná hvězdička je v hodnocení nejméně, pět nejvíc.
Útratu v testovaných podnicích si platí autoři sami.

V 80. a začátkem 90. let se v hospodě U Bohouše scházívali disidenti