"Milá Dášo, když jsem uviděla tvou fotku v novinách, tak mi znovu vytryskly slzy a řekla jsem si: Ano, tohle je ztělesněné hoře. Na to se nedá nic říct. Nic nemůže pomoct, to si má milá musíš odtrpět sama," píše Kamila Moučková v reakci na snímek Dagmar Havlové v Pražské křižovatce, kde z ochozu kupole pozorovala o samotě zástupy proudící k manželově rakvi.
"Milovala jsem Václava jako člověka 45 let. Byl to z nejlepších mužskejch - kamarádů, který prošel mým životem," píše Moučková.
Smrt přítele ji těžce zasáhla. "Všichni jsme věděli, že je zle, ale když jsem se to dozvěděla, tak jsem se sesypala. Právě jsem pekla vánoční cukroví a měla připravené formičky. Všechny jsem je dala pryč a vykrajovala jsem srdíčka a srdíčka a do toho jsem brečela a brečela," přiznává.
"Dášo, plač, plač! Vyplač to ze sebe. Je pro koho a proč plakat. Budiž ti alespoň malou útěchou, že nebýt tebe, tak tu Václav dávno už nebyl," dodává.
Kamila Moučková byla v Evropě vůbec první hlasatelkou televizních novin. Jako první v roce 1968 ohlásila z obrazovky Československé televize invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. V roce 1969 ji z televize vyhodili. Nemohla najít práci, tak prodávala, uklízela, lepila sáčky. Stala se signatářkou Charty 77. Po revoluci se vrátila do televize a do rádia Svobodná Evropa.
S Václavem Havlem ji pojilo dlouhé přátelství a bývalý prezident ji nazýval "kamarádko".
Otevřený dopis Kamily Moučkové pro Dagmar HavlovouHoře Milá Dášo, když jsem uviděla tvou fotku v novinách, tak mi znovu vytryskly slzy a řekla jsem si: "Ano, tohle je ztělesněné hoře." |