Udělat rodičům radost chce alespoň čas od času každý slušný člověk. Přesto jak rodiče stárnou, zdá se to být čím dál těžší. Výbuch radosti při oslavě pětašedesátin nejspíš nevzbudí ani nové bačkory, ani pouzdro na brýle, o deset let později dokonce ani krajková noční košilka s výstřihem a tatínkovi potápěčský zájezd na Maledivy. S dárky to má snazší ten, kdo umí naslouchat. Mezi řečí totiž často vypluje na povrch opravdové přání. Je sice nutno rozlišovat mezi povzdechem křehké stařenky "Vždycky jsem si přála mít černého vlčáka" a větou "Ráda bych se podívala do Karlových Varů, kde jsem byla na svatební cestě", ale navíc je dobré každý plán předem projednat. Jinak se může stát, že vás bude rodič půl roku telefonem ujišťovat, jak si každý den přihřívá oběd v té krásné mikrovlnce, co dostal k Vánocům, ale při návštěvě zjistíte, že je ještě pořád zabalená v původní fólii. "Když měla maminka sedmdesátiny, věděli jsme sice, kam jít pro krásnou kytici, ale s dárkem to bylo horší," vzpomíná dvaačtyřicetiletá Eva Koukolová z Brna. "Jeden bratr vymyslel elektricky vyhřívanou deku, druhý rychlovarnou konvici, sestra předplatila časopis. Já si nakonec řekla, že ze všeho nejvíc budu mamince přát zdraví, a to nejen slovy. Vypravila jsem se tedy do lékárny pro vitaminy, prostředky s ženšenem a výtažkem z ginkgo biloby. Myslím, že ji to opravdu potěšilo." Jinak problém po několika neúspěších vyřešil majitel jedné pražské reklamní agentury. Rozhodl se totiž pro "permanentní" dárek - rodičům žijícím ve východočeské Dobrušce hradí každý měsíc účet za telefon a benzin dvě nejdiskutovanější položky jejich hospodaření, které jim však umožňují udržet kontakt s příbuznými i přáteli. Ten největší dárek pro rodiče můžete ovšem pořídit téměř zdarma - stačí, když si s nimi co nejčastěji popovídáte, vyslechnete jejich problémy...
- sobota 19. června 1999
