Filmové Vary 2022
Sledovat další díly na iDNES.tvNacházíme se na 56. ročníku filmového festivalu v Karlových Varech. Co pro vás znamená tento svátek filmu?
Je to pro mě možnost, jak vypadnout z tradičního pražského koloběhu a mít šanci potkat lidi, které pracovně ve spěchu potkávám v Praze. Tady je mohu vidět v trošku uvolněné atmosféře. Přestože se tady pracuje, má to atmosféru prázdnin, volna a pohody. To pro mě primárně Vary reprezentují, tento pocit. Tím, že jsem zpěvačka, a nechodím sem vyloženě kvůli herectví a filmům, tak mě sem vždycky přivanou i jiné důvody, než primárně film.
Byli jsme tu diváky krásné talkshow, kterou moderoval Libor Bouček. Mezi hosty byla i Jiřinka Bohdalová a vy jste se krásně začervenala, když se vás ptala na přítele. Prý s Pavlem chystáte něco velkého! Co to bude?
(smích) No, velkého... Ale v podstatě ano, je to velké, protože nám bude tento rok dohromady už sto let. To zní strašně! Já ani vlastně nevím, jestli o tom chci povídat. Ještě to tady není. Ještě si to trošku plánujeme užít, než ten moment dorazí, k Pavlovi tedy o pár měsíců dřív, než ke mně. Ale je to tak, čeká nás taková jako polo... Jak se to říká?
Poločas úspěchu.
Polo, ano… Halftime prostě.
Kdy jste si začala uvědomovat, že jste slavná? Kdy přišel ten moment? Určitě už v teenagerovském věku.
V té době jsem si to neuvědomovala. Tím, že se mi to celé stalo hrozně brzy, jsem to brala jako přirozenou věc, že mě lidé na ulici poznávají, hned mě umí označit, že mám to razítko, jméno, přívlastek, co dělám, kým jsem, co reprezentuji. V pohádkách a filmech jsem hrála už v sedmi, osmi letech. V té době dítě nepřemýšlí nad tím, že je slavné. Prostě jsem dělala jen to, co mě moc bavilo, a co jsem obdivovala u jiných slavných lidí. A najednou jsem byla mezi nimi.
Sex a nahota mě baví víc než kdy předtím, říká zpěvačka Dara Rolins |
Čekají vás kulaté narozeniny. Ale kdyby to šlo změnit a přepsat si do Google věk podle sebe, na kolik let se cítíte?
Tak maximálně na třicet! A to říká moje dcera Laura vždycky, když mě vidí. Doopravdy si myslím, že to není fráze, že věk je jen číslo. Protože mám kolem sebe spoustu lidí, který jsou buď mladší, nebo starší než já a kdybych měla tipovat, tak se prostě netrefím. Opravdu je to o tom, co ten člověk vyzařuje. O tom světle, způsobu života, který vede. Když je šťastný, zamilovaný, když o sebe dbá, když přemýšlí nejen krátkodobě, ale má tak nějak v plánu žít a fungovat a být zdráv delší dobu, než zrovna teď a tady. Myslím, že i mnozí starší dnes opravdu vypadají velmi svěže a mladě.
Dá se říci, že žijete víc naplno, když je po vašem boku „Grande Paolo“?
(smích) Já myslím, že mám v popisu práce žít naplno odjakživa. Považuji to za esenci mládí a života a té šťávy, která ke mně neodmyslitelně patří. Mít po boku někoho, kdo to tak cítí a má to stejně jako já, je to nejlepší, co si můžu přát.
Když jsme ve Varech na filmovém festivalu, jakým názvem filmu byste popsala svůj život?
Jé, tak to je velmi těžké. Takhle blesková určitě nebudu a nevysypu z rukávu název filmu, který by mě nejvíc definoval.
Nebo styl života, životní styl?
Jak se jmenoval ten italský film. Báječný život...
La Dolce Vita.
La Dolce Vita! Děkuju. To je přesně to, co si myslím, že takový život já žiju!
Všiml jsem si, že jste nově majitelkou neviditelných rovnátek. Chcete mít perfektní hollywoodský úsměv?
U Laury, mojí čtrnáctileté dcery, to byla nutnost. Ona se pro to rozhodla a já jsem si říkala, že s ní budu držet basu. Nemám úplně dokonalý úsměv, tak jsem si říkala, proč ne? Ale řeknu vám, že kdybych se teď měla rozhodnout znovu, tak možná budu déle přemýšlet a nerozhodnu se tak akčně a rychle, až bych řekla zbrkle. Protože si pořád na to ještě neumím zvyknout a mám pocit že přestože jsou rovnátka neviditelná, tak to všichni vidí. A hlavně to všichni slyší, protože mám problém některá slova vyslovovat. Takže vždy, když se rozsvítí kamera, nebo mám před sebou mikrofon, dostanu se do takového mírného stresu.
Já s tím mám také problém artikulovat.
Taky? (smích) Takže to znáte! Ještě se s tím trošku peru, ale mám to zatím krátce, teprve měsíc. Doufám, že za ten rok, co to mám mít v puse, si zvyknu.
