Váš syn Jakub Prachař momentálně randí s modelkou Agátou Hanychovou. Jak se vám líbí jako pár?
Moc. Vypadají šťastně a co víc si můžu přát. Myslím, že je to dobrý a uvidíme, jak to bude dál.
Jste typ maminky, která v tomhle synovi nechává volný průběh, nebo máte občas tendence dělit se o svoje pocity?
Já do toho nikdy nemluvím. To se nemá. Každý si to musí odžít sám. Samozřejmě můžu říct, co si myslím, ale pak je to o tom, že si to člověk musí vyzkoušet. Já jsem taky nikdy nikoho moc neposlouchala a šla jsem si za tím, co mě zrovna bavilo, do koho jsem byla zamilovaná.
Vy jste nyní tváří nováckého seriálu Gympl. Co takový seriál pro vás jako herečku představuje?
Se seriály mám zatím jenom dobrou zkušenost. Nejen, že mě bavily, ale vždycky to byl finanční přínos pro rodinu. Víme, jak jsou na tom divadla. Ale hlavně se člověk potkává s úplně jinými lidmi, což je pro herce hrozně příjemné. Byla jsem v Redakci, poté v Comebacku, teď v Gymplu. Ano, člověk je nejdřív nervózní, než se to zajede a než do toho nějak pronikne, ale potom je to jako druhý domov. S jednou skupinou trávíte poměrně dost času, máte společné rituály a je to fajn.
Jaký časový rozvrh vám v případě natáčení vyhovuje? Jste raději, když se začíná brzy ráno a dřív odcházíte?
Já ne, já jsem zcela opačný typ. Raději přijdu později a jsem tam do noci. Jednak jsem sova, a jednak je člověk zvyklý z divadla, že v sedm večer začíná druhé vzedmutí energie, kdy už se musí na jeviště. Samozřejmě se někdy stane, že musím přijít hned ráno a až pak jít do divadla na zkoušku, ale když pak přijde sms, že nástup je až po deváté, tak to je úplně nejlepší.
Jak se Dana Batulková udržuje v kondici, že stále vypadá tak skvěle?
Nemyslete si, že to po ránu vypadá v zrcadle hezky. Až taková bomba to zase není. Jsem určitě raději, když mě nalíčí. A pokud máte na mysli postavu, myslím si, že to mám geneticky dané. Maminka je taky taková drobná energická žena. Můj poslední pohyb byl před pěti lety ve StarDance, od té doby jsem nic nedělala. Celkově říkám, že jsem taková retardovaná. Že u mě všechno jde pomaleji, včetně životních zkušeností.
Jak to myslíte?
Že si na všechno přicházím tak nějak postupně a že se učím celý život. Všechno u mě přichází i o generaci pomaleji, než by mělo.
Mimochodem, co je vaším rituálem, než ráno vyjdete z domu?
Určitě velký šálek kávy. Bez toho bych to nedala. A pak samozřejmě musím nakrmit své pejsky. Teprve po tom můžu jít.
