Dana Bartůňková si v seriálu Krejzovi zahraje kartářku Davidovou, která značně zamíchá osudem hlavních hrdinek. „To víte, že se mě pan režisér ptal, zda umím ty karty míchat a jestli jsem je někdy vykládala. Odpověděla jsem mu, že samozřejmě, protože jsem se ptala kamarádky, která se tím zabývá. Řekla mi, že to každý dělá jinak, takže mi dali hromadu karet – a dělej,“ přiznala.
Seriály herečku už dnes moc nelákají, a proto si pečlivě vybírá, co bude natáčet. „Víte, systém té práce je úplně jiný, než když jsem točila před revolucí. Je to všechno rychlé, scénář dostanete mailem, naučíte se to a hned do toho a další,“ říká.
Herečka se kromě vystupování po republice s společně s partnerem Jiřím Sequensem zabydlela v Metropolitním divadle v Praze. „Mám spoustu práce, píšu, režíruji. Prý jsem nejhranější autorka v České republice,“ uvedla s tím, že hraní je pro ni spíš odpočinková a výjimečná situace.
„Neustále mě lákají do různých epizodních rolí, ale odolávám. Jsem ze staré školy, takže si trošku dávám bacha, co by mě bavilo, nejdu do všeho. Krejzovy jsem vzala ráda, líbí se mi. V plejádě těch neustálých ordinací a vražd jsou svěží seriálový vánek. Tady tu kartářku jsem si střihla za jeden den. Přitáhne mě Kaira, já všem vykládám karty a zblbnu celou domácnost,“ uvedla.
Kartářka v Krejzových se herečce hodila do krámu, sama totiž na takové věci věří, a dokonce jí bylo řečeno, že pro výklad a esoteriku má předpoklad. „Mám kamarádky, které mě k tomu přivedly a tvrdily mi, že mám nějakou auru, se kterou bych měla pracovat. Takže na výklady karet a podobné věci věřím. Jen u toho samozřejmě musíte zapojit vlastní rozum. Je to o instinktu a člověk by ho měl poslouchat. Kdybych se nechala uchlácholit a všemu věřila, tak by to asi dopadlo špatně,“ přiznává.
Dana Bartůňková (2019)
S čerty nejsou žerty (1984)
Monika Stará (2012)
Dana Bartůňková prozradila, že i po letech v ní stále poznávají princeznu Angelínu z pohádky S čerty nejsou žerty, která měla premiéru v roce 1984. „Samozřejmě, že mě lidi poznávají. Děti si chodí po představení pro podpis i s rodiči. Mají u sebe vytištěnou fotografii Angelíny. Jednou se mi dokonce stalo, že se na mě to dítě tak podivně koukalo a nakonec se mě zeptalo, zda jsem při natáčení pohádky měla masku. Logicky, čas běží a děti jsou krásně upřímné a nemůžete se na ně zlobit,“ dodala s tím, že na pohádku nedá dopustit. „Jsem hrdá, že jsem to hrála, a je neuvěřitelné, že si mě tenkrát režisér Hynek Bočan vybral.“
