Čím si lezete nejvíc na nervy?
Dalibor: Vzájemně si asi nejvíc lezeme na nervy tím, že jsme oba dost velký paličáci.
Jiřina: Hodně si lezeme na nervy, když se netrefíme do našich nálad.
Kdy se nejvíc hádáte?
Dalibor: Nedohadujeme se často a většinou se pohádáme například při práci na nové hudbě, kdy si občas neuvědomím, že už jsem jiná generace, a proto jisté hudební postupy dělám podle svých pravidel, takže občas přijdou hádky. Ale pak si vždy vzpomenu, že jsem býval stejný.
Jiřina: Dohadujeme se někdy při práci, hodně při tvoření nové hudby, například před pár týdny jsem ztratila důležitý materiál s celým natočeným koncertem, takže to bylo zle. Ale vždy se vše za krátkou dobu uklidní.
Co říkáte na její partnery?
Dalibor: Do výběru partnerů a kamarádů, jak jim ona říká, jí nemluvím. Moje představa by totiž mohla být jiná. Ale jednu zásadní radu jí kladu na srdce už odmalička - ať si nebere muzikanta.
Kdy se o ni/něj nejvíc bojíte?
Dalibor: Bojím se o ni samozřejmě neustále, ale asi největší strach jsem měl těsně po jejím narození. Měla 6 měsíců a byla v nemocnici s těžkým zápalem plic a já jsem tehdy zpíval v pražské sportovní hale. Na to nikdy nezapomenu.
Jiřina: Asi nejvíc jsem se o tátu bála, když měl asi před dvanácti lety autonehodu, kdy ho vezl řidič a ve vysoké rychlosti nabourali na zledovatělé silnici. Naštěstí se mu nic vážného nestalo.
Čím vás nejvíc překvapí?
Dalibor: Překvapí mě, když se dá do uklízení. Ale vážně mě občas překvapí specialitami, které vaří. Jde jí to, vždy si pochutnám
Jiřina: Překvapujeme se myslím často maličkostmi. Někdy stačí vtipná SMS nebo společné hlášky, kterým rozumíme jen my dva.
Co spolu nejradši podnikáme?
Dalibor: Podnikáme spoustu věcí, ale třeba rádi zajdeme na nějaký speciální kulinářský zážitek do dobré restaurace. To nás baví.
Jiřina: Hodně rádi spolu například chodíme na hokej na extraligu, která nás baví, a někdy i na fotbal. A samozřejmě občas vyrazíme i na nějaký ten zajímavý koncert.
Co byste z ní chtěl mít?
Dalibor: Chtěl bych z ní mít hlavně dobrého a pokorného člověka. Myslím, že Jiřina je hodně spravedlivá a přemýšlivá.
Jaký jste si dali nejkrásnější dárek?
Dalibor: Nejkrásnější dárek je pro mě ona sama, ale letos k mým šedesátinám mi věnovala a koupila pozemek na Marsu i s galaktickým cestovním pasem, což mě neskutečně potěšilo a fakt mě tím dostala.
Jiřina: Táta mi dal v životě už tolik krásných dárků, že se to nedá ani spočítat. Ale velmi si vážím krásného obrazu, koláže, kterou sám vytvořil, a věnoval mi ji k Vánocům. Často si obraz prohlížím a vždy mě dobije pozitivní energií.