Když jste si spolu začali, neděsilo vás, že byl už předtím třikrát ženatý?
No, v divadle se uzavíraly sázky, jak dlouho spolu vydržíme. Organizovala je Milena Dvorská. A vidíte, už jsme spolu víc než třicet let. Nezděsili se ani moji rodiče, byli úžasní, tatínek, vysokoškolský profesor, prohlásil: „Tak jo, proč ne,“ a maminka: „Vždyť je to tvoje volba.“ Můj muž měl s mými rodiči nádherný vztah, maminka bydlela u nás až do loňska, kdy zemřela.
Ono se říká, že nás ženy zajímají komplikovanější duše…
…s temnější minulostí, dodala bych.
Vzpomínáte si na svatbu?
Byla na Vyšehradě, jen ve čtyřech. Byl leden a veliké náledí. Jeli jsme tam pětistovkou fiátkem s jedním stěračem, protože druhý mi někdo, jak bylo tenkrát zvykem, ukradl. Po obřadu se mě snažil můj muž nést v náručí, ale skončili jsme v jedné hromadě na zemi. A tak jsme jeli k autu všichni po zadku dolů, protože sejít to nešlo. Měla jsem půjčený kožíšek a na tom se jelo jedna báseň.
Oslavili jste taky stříbrnou svatbu?
My to moc neprožíváme, ale zase na druhou stranu bereme podobná výročí jako záminku pro to, někam vyrazit. Třeba: „A nepojedeme do Paříže?“ Petr miluje plánování a nákupy dárků, vymýšlí cesty, organizuje oslavy.
Jak vůbec vypadá manželství dvou herců?
Když máme čas, jdeme se jeden na druhého podívat. Třeba teď Petr hraje v překrásném představení Dvanáct rozhněvaných mužů v Divadle Radka Brzobohatého. Pokud to jde, tak se chodím dívat alespoň na závěr hry, kdy má dojemný monolog. A i když jsem tam už poiksté, stejně se mě vždycky zeptá: „Jaké to bylo?“ Navzájem si fandíme. Ani humor ho na jevišti neopouští. Hrajeme spolu rodiče v Kleci bláznů, kde Petr má říct: „Omlouváme se, ale cesta k hrobu nám trvala…“ a jednou se stalo, že přeskočil tři stránky a pokračoval: „…a ten barák je nádherný, to je váš majetek?“ Všichni jsme ztuhli, vytřeštění z toho, co se bude vlastně hrát, když jsme toho tolik přeskočili. Tak jsme to nenásilně vrátili a já řekla jeho repliku: „…cesta k hrobu…“ a tak dále za něho. A Petr pohotově přidal: „Přesně to jsem chtěl říct, ale ty mě nepustíš ke slovu!“
