Složitější úvahy o tom, že téměř každá rodina má také auto a nikdo přitom neoznačuje prodejce za bezcitné, když za něj chtějí peníze, jsou obtížně sdělitelné. Na lékařské fakultě, kde působím, se ve skutečnosti mnozí učitelé sociální perspektivou studentů s předstihem velmi trápili. Abychom předešli nepříznivým důsledkům školného, kdyby nakonec bylo zavedeno, založili jsme zprvu účet a později nadaci s názvem PROBIMED (zkratka "proti bídě mediků"). Jejím účelem byla finanční podpora nadaných a přitom chudých studentů. Představovali jsme si, že shromáždíme takové základní jmění, abychom mohli vyplácet stipendia pouze z úroků. Bohulibá podpora by pak mohla pokračovat na věky. Nikdy jsme sebrané peníze nepoužili na nic jiného, i kafe pro správní radu jsme platili jinak. Na Probimed dohlíželi slovutní mužové, které chvalně poznala celá zem. Zatímco vůkol Stehlík a Kožený mařili heslo "nejsme jako oni", z Probimedu neunikl ani haléř. Jmění nakonec dosáhlo výše hodně přes milion a náš cíl byl na dosah. Pak přišel nový zákon o nadacích a s ním požadavek, že jmění v nadaci musí být alespoň půl milionu. Hračka, jsme za vodou, mysleli jsme. Chyba lávky. Paní samosoudkyně nám napsala, že Probimed se ruší, protože máme v žádosti několik chyb. Například jednou máme Nadace: Probimed a jinde zase Nadace Probimed, takže není ustálený název. Také nemáme v dozorčí radě správný počet členů (stačilo zavolat, dvojtečku vymazat a jednoho člena škrtnout). Ve vztahu k podstatě věci naprosté prkotiny. Ve vztahu k čistotě účelu a k poctivosti těch, kdo nadaci dali peníze, sprosťárna. Kolegyně se snažila paní soudkyni zatelefonovat a nedorozumění odstranit. Chyba lávky: paní soudkyně prý telefony nebere, kam by přišla. A basta. Nadace tedy není. Nechme stranou, co budeme dělat, aby se peníze nakonec studentům i bez soudkyně dostaly. Důležité je upozornění z tohoto případu: ne "díry v zákonech", ne "legislativa" a podobné pseudodůvody: kravka jakási Vám, milí studenti, sociálně škodí.
6. února 1999
