Vaše jméno prý znamená košický racek.
Tak nějak. Kassai znamená košický. Csongor je druh mořského ptáka, konkrétně fregatka vznešená. I v maďarštině to je ojedinělé jméno. Moje sestra se jmenovala Tünde. To je ze slova tündér, což znamená v maďarštině víla. Existuje lyrický epos ze 17. století, který se jmenuje Csongor a Tünde. Rodiče to určitě znali, protože to je u nás povinná četba. A tak jsme dostali tato jména (jeho jméno se vyslovuje Čongor Kašaj, pozn. red.)
Týdeník TÉMAVychází v pátek  Jak herec prožívá ve filmu milostné scény? A jak se vyrovnal s úmrtím sestry, která zemřela před jeho očima? Více se dočtete v týdeníku Téma. |
Pendlujete mezi Bratislavou a Prahou. Nebavilo by vás mít stálé angažmá?
Na volné noze jsem spokojený. O to víc se musím snažit, ve stálém angažmá bych asi spoustu věcí nedělal. Člověk je přirozeně lenivý tvor. Jedna profesorka mi říkala: „I já jsem velmi líná, ale kompenzuju to prací.“ To je dobrý postoj. Pořád mě to nutí dělat něco nového, věnovat se zpěvu a tanci. Mám rád pohybové divadlo, na jevišti nevyhnutelně nepotřebuju slovo. Dobře se cítím v pohybových alternativních divadlech. Třeba inscenace Bouře mi je velmi milá. Kromě mě v ní hrají dva Poláci a Srb. Některé hlášky dostanete v polštině, některé v angličtině, některé v srbštině, já jim to zase hodím v maďarštině nebo ve slovenštině. Člověk musí být pořád ve střehu.
Popularitu jste získal hlavně díky komedii Musíme si pomáhat. Tam jste hrál židovského chlapce Davida Wienera, který utíkal před nacisty. Jak vás režisér Hřebejk objevil?
Myslím, že prostě přišel do castingové agentury, kde se pídil po neznámém herci, který by se mu do té role typově hodil. A vybral si mě. Do té doby jsem hrál samé komické nebo tragicko-komické postavy. Tady to byla konečně postava, kterou jsem měl hrát civilně, řekněme až dokumentaristicky.
Letos se představíte na Letních shakespearovských slavnostech jako Puk v komedii Sen noci svatojánské. Už ten váš kostým je dost bizarní, že?
Puk je vděčná postava. Takový malý blázen, který se pohybuje v lidském a lesním pohádkovém světě. Je to lesní skřítek nebo duch, u něhož není podstatné, zda to je muž, nebo žena. Režiséři proto chtěli docílit nějaké bezpohlavnosti té postavy. Původně jsem měl mít podvazky a latexovou sukni. Ale byl jsem proti, protože už předtím jsem hrál několik postav jako žena nebo transvestita. Dosáhli jsme kompromisu. Takže mám černé podkolenky, kozí huňaté nohavice a kratší korzet, aby byl vidět holý vršek. A kolem krku mám velký nařasený límec.
