Podle statistiky, kterou přetiskli Conneryho životopisci, vidělo jeho nejslavnější bondovku Goldfinger osmdesát procent diváků celého světa. Dokonce prý při svém zrodu měl tento hit na kulturní scéně jediného rovnocenného konkurenta - Beatles.
Psal se 5. říjen 1962, když v britských kinech poprvé zaznělo: „Jsem Bond. James Bond.“ Tehdy Sean Connery ve filmu Doktor No proháněl střídavě čínského vědce a svůdnou Ursulu Andressovou. Později ho v roli elegantního neprůstřelného agenta 007, oddaného britské královně, vystřídali George Lazenby, Roger Moore, Timothy Dalton a v současné době Pierce Brosnan.
Nicméně pravověrní „bondomaniaci“ tvrdí, že nejlepším stále zůstává právě Connery, jenž kultovní postavu modeloval od nuly, včetně mužného kouzla, pevné ruky, kočičí hbitosti, chladného pohledu, britského humoru i martini s vodkou, jež je třeba protřepat, leč nemíchat.
Sám Connery prohlašuje, že počínaje Goldfingerem si už vytvářel Bonda podle vlastních představ. Méně již mluví o tom, že Bond, o němž se vyjadřuje pohrdavě, utvářel současně také jeho - herce do té doby prakticky neznámého. Navíc člověka vzešlého z poměrů, odkud se Hollywood jevil jako pohádka.
Voják, plavčík, model
Budoucí idol žen přišel na svět pod jménem Thomas Connery 25. srpna 1930 ve skotském Edinburghu. Otec: řidič dodávky, matka: služka. Syn skončil jen základní školu a musel jít pracovat. Ze zoufalství se přihlásil k vojenskému námořnictvu, odkud byl po dvou letech propuštěn - on, příští hrdina fyzických akcí, musel odejít ze zdravotních důvodů.
Vystřídal řadu zaměstnání, natíral rakve, byl plavčíkem, tiskařem, zedníkem, ale také uměleckým modelem. Začal také pěstovat kulturistiku, dokonce reprezentoval Skotsko v soutěži Mr. Universe. Na rozdíl od Arnolda Schwarzeneggera to pro něj nebyl odrazový můstek ke slávě, ale přidal se tu k jednomu operetnímu souboru, kde se takříkajíc za pochodu učil základům herectví.
Conneryho první filmy z půli 50. let vesměs nestály za řeč, o trochu vděčnější role mu poskytla televize, kde se objevil v Anně Karenině či v Macbethovi. Ale skutečný průlom přišel až s Bondem, kterého si zahrál celkem sedmkrát.
Nikdy neříkej nikdy
James Bond se stal Connerymu osudem, od něhož se dlouho nemohl odpoutat, ač se o to od počátku snažil. Traduje se, že natáčení třetí bondovky čili Goldfinger v roce 1964 si Connery protrpěl. Zjistil totiž, že kdykoli si odskočil k „nebondovským“ snímkům, vesměs propadly. Kdežto „Mr. Kiss-Kiss-BangBang“, jak říkali jeho agentovi 007 Italové, mu zaručoval úspěch. Při natáčení si držel odstup, vyháněl tisk, bolela ho pohmožděná záda. Ale film slavil triumf a přinesl navíc obří, dodnes trvající vlnu módních reklamních hraček a doplňků odvozených z bondovek, na jejímž vrcholu zářil model auta Aston Martin.
Paradoxní je, že film sice poprvé v historii zrodil samostatné průmyslové odvětví, ale Connery dostal honorář „jen“ ve výši padesáti tisíc liber. Čímž se trvalé spory mezi hercem a producenty ještě zostřily.
Dnes zní zábavně, že Connery přišel k roli Bonda jen proto, že k celé sérii se nechtěla upsat žádná z hvězd. Námořník na penzi byl prý na konkurzu přesto sebevědomý, říkal: „Vezmete mě takového, jaký jsem, nebo nic.“ Podle smlouvy směl točit jediný „nebondovský“ film ročně. Za první bondovku jménem Doktor No měl šest tisíc liber. Po otřesu z úderu karate při dalších akčních scénách dostal padesát tisíc a pět procent ze zisku.
A Bond vítězil, milovali ho královna matka, princ Charles, prezident Kennedy. Connery se pak stal nejlépe placeným britským hercem své doby, když se za pět milionů dolarů v roce 1983 ještě jednou vrátil k Bondovi ve filmu Nikdy neříkej nikdy. Název snímku připomínal, že po bondovce Diamanty jsou věčné z roku 1971 Connery přísahal: Už nikdy! Nenáviděl prý i Bondovo tupé, jež musel nosit, a o svém nejslavnějším hrdinovi s odstupem říká: „Nežádá žádné herecké umění, jen tělo ragbisty, aby člověk vydržel devatenáct týdnů plavat, střílet a líbat.“
Oscar přišel odjinud
Ve své vrcholné bondovské éře let 1965-1966 vedl Connery takzvaný Quigleyův žebříček herců, kteří kinům zaručují nejvyšší zisky. Nicméně poté, co se s agentem 007 navždy rozloučil, se Conneryho honoráře šplhaly ještě výš. V roce 1990 si řekl o deset milionů dolarů za Hon na ponorku - prý aby kompenzoval tehdejší pokles dolaru vůči libře.
Mohl si to dovolit. To už měl na svém kontě i nejvyšší hereckou poctu, Oscara za úlohu irského policisty bojujícího s chicagskými gangstery v kriminálním dramatu Briana De Palmy Neúplatní. Seznam jeho filmů se mezitím rozrostl o filozofickou detektivku Jméno růže, drama Pahorek, mytologické horory Highlander I a II, ale také o půvabnou dobrodružnou podívanou Indiana Jones a poslední křížová výprava.
Ostatně filmové fanoušky nyní snad nejvíce zaměstnávají dohady, zda se Connery objeví i v novém dílu Indiana Jonese, jenž se má točit příští rok. Zatím to prý vypadá nadějně. Koneckonců ačkoli nosí šlechtický titul Sir, který po letech čekání získal i navzdory své podpoře skotských separatistů, Connery rozhodně není šlechticem v tom smyslu, že by si vybíral jen vysoce umělecké projekty a zábavným se vyhýbal.
Spíše naopak. Vzdal se role ve Formanově historickém dramatu Embers, ačkoli produkce se ještě pokouší jeho rozhodnutí zvrátit. Zato si zahrál v akčních hitech Skála či Past a do Prahy přivezl komiksovou podívanou Liga výjimečných, která jeho kariéru moc nezdobí.
Zralý gentleman
Nejen herectvím živ je Connery. Je také producentem, má v Los Angeles firmu Fountainbridge Films. Svého času se mluvilo o jednom z jeho producentských plánů, filmu o Conneryho milovaném golfu. „Sean se chce věnovat především produkci - teprve pak se uvidí, bude-li chtít v některém ze svých filmů i hrát,“ citoval tehdy hollywoodský tisk jednoho z rodinných přátel.
Herec, jenž se s velkými studii často hádá, se angažuje rovněž v politice, charitě a více než hereckých uznání si váží Ceny svobodného Edinburghu, již získali i Benjamin Franklin, královna Viktorie, Dwight Eisenhower či Winston Churchill. Z prvního manželství má syna Jasona Conneryho, který je rovněž hercem, od roku 1975 je ženatý s malířkou Michele Roqueburnovou.
Vystupuje vždy jako dokonalý gentleman, zdvořilý, usměvavý, zdrženlivý. Nevyžaduje zvláštní pozornosti, ale kvalitu, včetně jídla. Na soukromé večeři na terase jedné pražské restaurace u Vltavy vzpomínal s hostiteli, jak tu právě před rokem stála voda dva metry nad hlavami dnešních hostů. Dá prý hodně na první dojem - Praha v jeho očích uspěla.
Tvrdí, že čím více stárne, tím více má různých zájmů. Vyznává filozofii zralého muže, jenž líčení, masky či paruky pokládal vždy jen za směšné, nevyhnutelně směřující k smrti, kterou nazývá jedinou jistotou života. A jeho okřídlená věta zní: „Přeji si být jenom starým mužem s dobrou pověstí.“
 |
 Sean Connery v Praze. Do české metropole přiletěl natáčet film a zúčastní se také filmového festivalu v Karlových Varech. (23. června 2002) |
 Sean Connery na tiskové konferenci. Praha, 28. června 2002. |
 Sean Connery na tiskové konferenci. Praha, 28. června 2002. |
 Sean Connery na tiskové konferenci. Praha, 28. června 2002. |
 Sean Connery na tiskové konferenci. Praha, 28. června 2002. |
 Sean Connery na tiskové konferenci. Praha, 28. června 2002. |
 Sean Connery na tiskové konferenci. Praha, 28. června 2002. |
 Sean Connery na tiskové konferenci. Praha, 28. června 2002. |
 Sean Connery na tiskové konferenci. Praha, 28. června 2002. |
 Sean Connery na golfu. |
 Oscar 2002. Catherine Zeta-Jonesová a Sean Connery. 75. ročník předávání cen Americké filmové akademie v v Kodak Theatre v Hollywoodu v Los Angeles. (23. března 2003) |
 Sean Connery a jeho manželka přijeli do Prahy na slavnostní premiéru filmu Liga výjimečných (12. srpna 2003). |
 Britský herec Sean Connery se po slavnostní premiéře filmu Liga vyjímečných zúčastnil i rautu v prostorách Strahovského kláštera. Na snímku je ve společnosti manželky a Dagmar Havlové. |
 Britský herec Sean Connery se po slavnostní premiéře filmu Liga vyjímečných zúčastnil i rautu v prostorách Strahovského kláštera. Na snímku je ve společnosti manželů Havlových. |
 Sean Connery a jeho manželka přijeli do Prahy na slavnostní premiéru filmu Liga výjimečných (12. srpna 2003). |
