Co vám střední škola zůstala dlužná?

-

Pavel Pafko, chirurg:
Rozhled klasických a jazykových znalostí gymnaziálních maturantů před rokem 1958 nebo předválečných. Bylo to nepříjemné tím spíš, že na lékařské fakultě v 50. letech působila většina profesorů, kteří tam byli již před válkou a často (někdy podvědomě) předpokládali, že naše vzdělání je podobné tomu, které měli sami. Jenže například naše znalosti latiny byly zanedbatelné. Vím, jak jsem později obdivoval jednoho staršího kolegu, který překládal Švejka do latiny, i když přiznával, že některé výrazy ve starém Římě asi neznali.

Vladimír Klega, manažer firmy Rothmans:
Pocit sounáležitosti s institucí: moje škola nebyla ta, kde studenti hrdě nosí tričko s jejím znakem na prsou. Nevytvořil jsem si k ní žádný vztah, ale alespoň jsem se zlepšil v ruštině.

Adolf Born, výtvarník:
Klasické gymnázium mi dalo zvláštní směs vědomostí, od kultury chování a vystupování přes slušné jazykové znalosti až po obstojný filozofický přehled. Nedokázalo mě zasvětit do tajů matematiky a fyziky, a tak mi tyto vědy zůstaly do smrti cizí. Ba co víc, jsou mi stále cizejší: dnes už snad ani nedokážu odečíst dvě cifry.

Odpovídají studenti prvního ročníku gymnázia Jana Keplera v Praze 6:
Martina Vaníková:
Doufám, že se naučím vycházet s různými lidmi v různých situacích. Škola by mě měla naučit pojmenovávat problémy tak přesně, abych je byla schopná sama řešit.

Jakub Kotrba:
Co největší počet užitečných informací a umění je používat.

Václav Vávra:
Vědomosti, zkušenosti a pocit svobody.

Tereza Stefflová:
Byla bych ráda, kdyby mi škola dala dostatečný rozhled a udělala ze mě dospělého pohodového člověka, který ví, co od života chce. A kromě toho také pocit sounáležitosti s chytrými lidmi.

Adam Weiss:
Schopnost rozhodovat se tak rychle a dobře, abych toho později nemusel litovat.