Recept na takovou aukci je prostinký: vezme se pár hezkých mladých lidí a nedejte se mýlit, že všichni vypadají jako parta dohola vystříhaných zločinců a že dívky podezřele připomínají osazenstvo nevěstince - ó ne: toť výkvět našeho národa, mladí podnikaví lvi, co nemyslí na nic jiného než na blaho našich chudých, nemohoucích, vyplavených... Mimo maličké zviditelnění v masmédiích nechtějí nic víc než se ušlechtile rozdat!
Pronajmou si tedy, za mizerných pár tisíc, nějaký ten sál, za tři tisíce barmana, pak lihové nápoje, hotové pokrmy, aby tam nepadli hlady, mažoretky (vysvětlivka: mažoretka = tradiční staročeský zvyk z dob husitských - zdvihat nohy a točit holí) a už se draží úplné blbosti: staré kravaty, Reportáž psaná na oprátce podepsaná autorem, drhané krajky, umění - a čistý výnos se pak odevzdá na charitu...
Stařecky sípám a chci si vytáhnout tužku zpoza ucha, abych jim to spočítal, ale běda: mám tam cigaretu - no, tou toho moc nenapíšu, vzteky si ji zapaluji obráceně - filtr zahoří; je to hnus.
Počítám "z hlavy":
Mažoretky, profesionální dražitel, nějaký ten vysloužilý bavič, "raut" (další ryze české slovo), rozvoz udřených účastníků taxíky - celkem 64 000,- Kč.
Čistý výnos: 5 200,- Kč
A teď: kdo to všechno zaplatí? Honem! Pointa!!
Slyšeli jste, prosím, o tom abstraktním tvorovi, divném pavoukovi, co ho nikdo nikdy nezahlédl?
O tom šášovi počmáraném - daňovém poplatníkovi?
Ha! Daňový poplatník! Ten jelimánek to zaplatí!
Co? Že neexistuje? Že ho nikdy ještě nespatřili?
Já ho právě vidím: drží teď tyhle noviny v rukou...
- čtvrtek 4. března 1999
