co napadá

Ulicemi kráčím jak praštěn palicí: vánoční hysterie propukla v plné síle a úniku není: i doma z rádia zní koledy! Také »Alžbětinská serenáda«, s níž komunisté zmanipulovali národ a na niž dodnes vysloužilý funkcionář bude přísahat, že jde o píseň vánoční (ve skutečnosti byla zkomponována v tomto století pro příležitost korunovace britské královny Alžběty II., kterou stěží můžeme označit jako představitelku krajní levice) a je tu ještě jeden popěvek z těch let, kdy se o Bohu nesmělo mluvit - ten tenkrát složili dva výtečníci, co v té době velmi trpěli zákazy: směli vystupovat jen v televizi, rozhlase, v divadle a ve filmu: »Purpura« se to jmenovalo. Tam také nebylo slovo o Nazaretském - zato si lid udělal text vlastní: »Tiše a oddaně bolševik na laně visí, krásně visí...« Mnozí zase si pletou Vánoce se Silvestrem: svátky obžerství! Panuje spotřebitelská radost! Vánoce máme zajištěné: dva polomrtví kapři ve vaně, husa a bažant, zabijačka v mrazáku, zajíc oběšený na balkoně, králík a srnčí kýta - osobně si myslím, že by si s tím mohli otevřít zoologickou zahradu... V lesích kolem měst se plíží počestní mužové, otcové rodin s pilkou pod kabátem jdou na průklest, ti ochránci životního prostředí - nestrpí, aby se naše lesy změnily v džungli... Jdu dál, ale jen s notnými obtížemi: poráží mě pochodující nákupy, stromky, tuny poživatin - to abychom během těch svátků nezemřeli hlady! Do toho čisté, průzračné hlásky dětí z amplionů: Narodil se! Mě ale trápí něco jiného: statistika nám zvěstuje, že nejvíc sebevražd je o Vánocích. Tehdy ti, kdož jsou sami a žijí v chudobě, sužováni nemocí a stářím, osamělé ženské co nevydržely nápor vylhaného vánočního jásání, ti, co si myslí, že už jsou zbyteční - nám jdou z cesty. Laskavý čtenáři! Možná, že někdo takový bydlí či živoří vedle vás, hned v sousedství. Pozvěte jej, prosím, na ten jediný, Štědrý večer k vašemu stolu! To přece - a ne spotřeba, je smyslem Vánoc! Vždyť kdo zachrání jeden život, zachránil celý svět.