Mít dvojče či být dvojčetem už tedy není výjimečné? Vědci zkoumají tento zvláštní - »jejich« - svět po celé roky. A na některé otázky stále nedovedou odpovědět.
Evženie Pikalová a Daniela Šedivá jsou v českých poměrech dvojčata více než atypická. Dvaapadesát let žily odděleně, a přece je na první pohled zřejmé,že k sobě patří. »Že mám někde sestru, jsem věděla od osmnácti let. Ale až od letošního června, kdy jsme se poprvé setkaly,začínám chápat, co to znamená být dvojčetem. Je to zvláštní pocit. Ocitnete se v cizím bytě, otevřete skříň a tam visí na ramínku vaše šaty a sukně.« Evženie Pikalová se narodila 30. 6. 1947 ve Staré Boleslavi jako první z dvojčat. Se svou sestrou však strávila jen prvních čtrnáct dní života, pak je jejich matka dala k adopci. Evženii přijala za vlastní rodina staroboleslavského taxikáře Bohuslávka, Danielu si Šimečkovi odvezli do jihočeských Nových Hradů. »Nejprve našemu seznámení bránili adoptivní rodiče. Skutečný stav věcí jsme se dozvěděly až v patnácti - úřednickým nedopatřením nám do občanky napsali oběma sice jméno adoptivního otce, ale také biologické matky. Nechápala jsem, proč se maminka tak divně jmenuje, a tak musela s pravdou ven. Ale až v osmnácti mi svěřila, že mám ještě sestru-dvojče.« Od té doby se pokoušely jedna druhou najít. Jak obě říkají, úředníci na matrice je odmítali, nechtěli porušit zásadu anonymity úplné adopce. Až letos v červnu se paní Evženii zdařila malá lest a z počítačové databáze získala jméno Danieliných rodičů. Odtud byl už jen krok k její současné adrese. Když poprvé vytáčela číslo, chvěl se jí hlas.
Stejné vajíčko i choroby
Obě bojují s nadváhou, mají stejné zabarvení hlasu a stejným způsobem si zapalují cigaretu. Na první schůzku si nalakovaly nehty ve stejném odstínu růžové, příště nevědomky oblékly úplně stejné šaty. Obě trpí cukrovkou, obě porodily tři děti - dva syny a dceru. A obě mají také pět vnoučat. Standardní situace, běžná u všech jednovaječných dvojčat, řekl by odborník. »Takzvaná monozygotní dvojčata se vyvinou z jednoho vajíčka oplodněného jednou spermií, jež se posléze v děloze rozdělí na dva zárodky. Obvykle se tak stane během prvních tří dnů. Děti, jež vzniknou, mají shodný fyzický základ, stejný genotyp - jako kdyby přišel na svět jedinec ve dvou exemplářích,« vysvětluje primář pražského genetického centra Gennet David Stejskal. Jednovaječná dvojčata jsou si velmi podobná, někdy takřka k nerozeznání. Naopak dvojvaječná dvojčata, jichž se rodí dvakrát více než jednovaječných, jsou vlastně z genetického hlediska normální sourozenci, kteří se jen shodou okolností vyvíjejí společně v děloze matky. Mohou si být podobní, anebo také vůbec ne. Dokonce se mohou lišit i barvou kůže. »Byla totiž oplodněna dvě vajíčka dvěma spermiemi, mohou to být i spermie dvou různých mužů,« říká doktor Stejskal. »Ve všech případech jde o anomálii, de facto malformaci, a každé takové těhotenství je rizikové. Lidský organismus je stavěn jen na jedno embryo.« Doktor Stejskal však připouští, že právě pro jeho obor mají děti narozené ve stejný okamžik zvláštní význam. Srovnáním jednovaječných a dvojvaječných dvojčat byla například prokázána dědičnost cukrovky, schizofrenie, astmatu, ale třeba i sklonu k obezitě.
Stejné IQ a vlastnosti
»Dědičná je také inteligence,« říká psycholožka Hana Drábková, která se u nás výzkumem dvojčat systematicky zabývá. Více než třicet roků sleduje pětasedmdesát párů dvojčat, jež se narodila v letech 1965-1975 v pražské porodnici u Apolináře. Jednovaječná dvojčata v sérii inteligenčních a psychologických testů zaznamenávají takřka identické výsledky, zatímco dvojvaječná dvojčata se naopak velmi liší. »Stejně se projevují jednovaječná dvojčata i při zkouškách paměti, logiky a schopností abstraktního myšlení. Na srovnatelné úrovni je jejich soustředěnost i zvídavost, soudím, že společně dědí i případné sklony k neurózám či úzkostnosti. Povahové vlastnosti se samozřejmě dají víc ovlivnit výchovou, ale stejný genetický základ je opět určující.« Dvaapadesátileté sestry slova Hany Drábkové jen potvrzují: Evženie Pikalová se vyučila servírkou-kuchařkou, její sestra na druhém konci republiky si kdysi zvolila zase obor kuchařka-servírka. Nebýt vážného cévního onemocnění a dvojitého by-passu, paní Evženie by dodnes roznášela pivo či vařila v některé ze staroboleslavských restaurací; její sestra tak činí teď už ve vlastní režii - stále. Obě mají své povolání rády, obě vaří svým blízkým »skvělou čínu«. Obě mají zálibu v broušeném skle, doma jim visí v obýváku stejný lustr,mají stejné povlečení, dokonce i kanárka v kleci. »A taky máme obě kocoura a rybičky. Donedávna žil v domácnosti mé sestry i pudl Filip. Náš pes se jmenuje stejně.« Příběh jako vystřižený z výzkumu známého amerického psychologa Thomase Boucharda. Testoval asi sto párů jednovaječných dvojčat, jež žila dlouho odděleně,a dospěl k závěru, že genetické komponenty jsou vlastně neovlivnitelné jsou předem vrozeny každému jedinci. Osudy sester, které nezávisle na sobě pojmenovaly své děti stejně, či bratrů, kteří se dvakrát oženili za ženy stejných jmen a každé léto trávili na stejné pláži, vysvětluje shodným genotypem. Každé z dvojčat je jakousi reflexí toho druhého.
Stejné myšlenky i osud?
Dokud jde o barvu očí, o kanárky či jména dětí, ještě se pohybujeme v reálných souvislostech. Vědci však při výzkumech dvojčat došli až k otázkám, jež racionálně zodpovědět nelze. Jak vysvětlit, že jedno dvojče trpí pocity dušnosti, zatímco druhé umírá při letecké havárii? Jak to, že jedna sestra havaruje v autě a druhá si naprosto stejné zranění způsobí banálním pádem ze židle - ve stejném okamžiku? Profesor Luigi Gedda z římského ústavu J. G. Mendela vymyslel teorii životních hodin. Soudí, že mentální vztah mezi dvojčaty může přerůst až ve sdílení bolesti, či dokonce poranění. Jednovaječná dvojčata obvykle v přibližně stejném čase také umírají. Geddova teorie je neméně kontroverzní jako závěry doktora Boucharda, nicméně i mnohem zdrženlivější vědci připouštějí, že mezi dvojčaty existuje víc než jen fyzická podobnost. »Možná zakrátko, už v příštím století, se potvrdí, že člověk má schopnost přenášet myšlenky,« odhaduje doktor Stejskal. Psycholožka Drábková na telepatii nevěřila do doby,než zjistila, že něco jako přenos myšlenek funguje mezi jejími klienty. Při testu, kdy jedno z dvojčat mělo před sebou rozložené karty s grafickými symboly a druhé mělo tipovat, na kterou sourozenec právě myslí, byla úspěšnější opět jednovaječná dvojčata. »Ze sta odpovědí bylo někdy až devadesát správných. Odpočítáme-li dvacet procent na pravděpodobnost, je to neuvěřitelný výsledek. Některá dvojčata jsou si velmi blízká.« Paní Evženie a paní Daniela tak daleko nedošly. Zatím se jen několikrát přistihly, jak ve stejnou chvíli na sebe myslí. A vzápětí jedna vytočila telefonní číslo. »Dnes si na sebe zvykáme,« říká Evženie Pikalová. »Těch dvaapadesát let jako by přes noc někdo vygumoval. A my teď spolu zaplňujeme bílá místa.«
Známá jména
Dvojčata se narodila:
* jordánskému králi Husajnovi I. (dcery) a jeho synovi Faycalovi (dcery)
* Georgesovi W.Bushovi, synovi někdejšího amerického prezidenta (dcery)
* Jane Seymourové, americké herečce (synové)
* Robertu de Niro, americkému herci (synové)
* Madelene Jobertové, francouzské herečce (dcery)
* Madelaine Albrightové (dcery)
* Miloši Formanovi, česko-americkému filmovému režisérovi (dvakrát synové)
Jako dvojčata se narodili:
* Robin a Maurice, členové skupiny The Bee Gees
* Michel Hidalgo, trenér francouzské fotbalové reprezentace za éry Platiniho, a jeho bratr Serge
* Frank a Ronald De Boer, současné fotbalové hvězdy F.C.Barcelona
* Scott a Mark Kellyovi, američtí kosmonauti
(iků)
A 1, 2 - Petr a Matěj Formanové si ve třech letech vykali. Tak bytostně si osvojili druhou osobu množného čísla, kterou je jejich blízcí oslovovali. Dnes, o třicet let později, spolu žijí v domku na kraji Prahy, spolu hrají divadlo a cestují s ním po světě. »Baví nás být spolu. Je to skvělý pocit, když víte, že jste na všechno dva. Narodit se na stejném místě, ve stejný okamžik a stejným rodičům - to je dar.«
B 1, 2 - Cyril a Josef Svobodovi se vždycky snažili odlišit. »Vadily nám stejné oblečky a všechno to okolo. Dnes to jde na nervy mým patnáctiletým synům, také dvojčatům,« říká o pár minut starší Cyril. S bratrem se rozešel v patnácti. Studoval gymnázium, zatímco Josef navštěvoval polygrafické učiliště; posléze první zvolil práva, druhý techniku v dalekém Lipsku. Sešli se až po letech v Praze. Josef dnes pracuje v Nejvyšším kontrolním úřadu, Cyril je místopředsedou KDU-ČSL a poslancem.
C 1, 2 - Tomáš a Lukáš Doškové spolu hrají fotbal. Jak jinak - zatím vždy ve stejném slávistickém dresu.
Evženie Pikalová a Daniela Šedivá jsou v českých poměrech dvojčata více než atypická. Dvaapadesát let žily odděleně, a přece je na první pohled zřejmé,že k sobě patří. »Že mám někde sestru, jsem věděla od osmnácti let. Ale až od letošního června, kdy jsme se poprvé setkaly,začínám chápat, co to znamená být dvojčetem. Je to zvláštní pocit. Ocitnete se v cizím bytě, otevřete skříň a tam visí na ramínku vaše šaty a sukně.« Evženie Pikalová se narodila 30. 6. 1947 ve Staré Boleslavi jako první z dvojčat. Se svou sestrou však strávila jen prvních čtrnáct dní života, pak je jejich matka dala k adopci. Evženii přijala za vlastní rodina staroboleslavského taxikáře Bohuslávka, Danielu si Šimečkovi odvezli do jihočeských Nových Hradů. »Nejprve našemu seznámení bránili adoptivní rodiče. Skutečný stav věcí jsme se dozvěděly až v patnácti - úřednickým nedopatřením nám do občanky napsali oběma sice jméno adoptivního otce, ale také biologické matky. Nechápala jsem, proč se maminka tak divně jmenuje, a tak musela s pravdou ven. Ale až v osmnácti mi svěřila, že mám ještě sestru-dvojče.« Od té doby se pokoušely jedna druhou najít. Jak obě říkají, úředníci na matrice je odmítali, nechtěli porušit zásadu anonymity úplné adopce. Až letos v červnu se paní Evženii zdařila malá lest a z počítačové databáze získala jméno Danieliných rodičů. Odtud byl už jen krok k její současné adrese. Když poprvé vytáčela číslo, chvěl se jí hlas.
Stejné vajíčko i choroby
Obě bojují s nadváhou, mají stejné zabarvení hlasu a stejným způsobem si zapalují cigaretu. Na první schůzku si nalakovaly nehty ve stejném odstínu růžové, příště nevědomky oblékly úplně stejné šaty. Obě trpí cukrovkou, obě porodily tři děti - dva syny a dceru. A obě mají také pět vnoučat. Standardní situace, běžná u všech jednovaječných dvojčat, řekl by odborník. »Takzvaná monozygotní dvojčata se vyvinou z jednoho vajíčka oplodněného jednou spermií, jež se posléze v děloze rozdělí na dva zárodky. Obvykle se tak stane během prvních tří dnů. Děti, jež vzniknou, mají shodný fyzický základ, stejný genotyp - jako kdyby přišel na svět jedinec ve dvou exemplářích,« vysvětluje primář pražského genetického centra Gennet David Stejskal. Jednovaječná dvojčata jsou si velmi podobná, někdy takřka k nerozeznání. Naopak dvojvaječná dvojčata, jichž se rodí dvakrát více než jednovaječných, jsou vlastně z genetického hlediska normální sourozenci, kteří se jen shodou okolností vyvíjejí společně v děloze matky. Mohou si být podobní, anebo také vůbec ne. Dokonce se mohou lišit i barvou kůže. »Byla totiž oplodněna dvě vajíčka dvěma spermiemi, mohou to být i spermie dvou různých mužů,« říká doktor Stejskal. »Ve všech případech jde o anomálii, de facto malformaci, a každé takové těhotenství je rizikové. Lidský organismus je stavěn jen na jedno embryo.« Doktor Stejskal však připouští, že právě pro jeho obor mají děti narozené ve stejný okamžik zvláštní význam. Srovnáním jednovaječných a dvojvaječných dvojčat byla například prokázána dědičnost cukrovky, schizofrenie, astmatu, ale třeba i sklonu k obezitě.
Stejné IQ a vlastnosti
»Dědičná je také inteligence,« říká psycholožka Hana Drábková, která se u nás výzkumem dvojčat systematicky zabývá. Více než třicet roků sleduje pětasedmdesát párů dvojčat, jež se narodila v letech 1965-1975 v pražské porodnici u Apolináře. Jednovaječná dvojčata v sérii inteligenčních a psychologických testů zaznamenávají takřka identické výsledky, zatímco dvojvaječná dvojčata se naopak velmi liší. »Stejně se projevují jednovaječná dvojčata i při zkouškách paměti, logiky a schopností abstraktního myšlení. Na srovnatelné úrovni je jejich soustředěnost i zvídavost, soudím, že společně dědí i případné sklony k neurózám či úzkostnosti. Povahové vlastnosti se samozřejmě dají víc ovlivnit výchovou, ale stejný genetický základ je opět určující.« Dvaapadesátileté sestry slova Hany Drábkové jen potvrzují: Evženie Pikalová se vyučila servírkou-kuchařkou, její sestra na druhém konci republiky si kdysi zvolila zase obor kuchařka-servírka. Nebýt vážného cévního onemocnění a dvojitého by-passu, paní Evženie by dodnes roznášela pivo či vařila v některé ze staroboleslavských restaurací; její sestra tak činí teď už ve vlastní režii - stále. Obě mají své povolání rády, obě vaří svým blízkým »skvělou čínu«. Obě mají zálibu v broušeném skle, doma jim visí v obýváku stejný lustr,mají stejné povlečení, dokonce i kanárka v kleci. »A taky máme obě kocoura a rybičky. Donedávna žil v domácnosti mé sestry i pudl Filip. Náš pes se jmenuje stejně.« Příběh jako vystřižený z výzkumu známého amerického psychologa Thomase Boucharda. Testoval asi sto párů jednovaječných dvojčat, jež žila dlouho odděleně,a dospěl k závěru, že genetické komponenty jsou vlastně neovlivnitelné jsou předem vrozeny každému jedinci. Osudy sester, které nezávisle na sobě pojmenovaly své děti stejně, či bratrů, kteří se dvakrát oženili za ženy stejných jmen a každé léto trávili na stejné pláži, vysvětluje shodným genotypem. Každé z dvojčat je jakousi reflexí toho druhého.
Stejné myšlenky i osud?
Dokud jde o barvu očí, o kanárky či jména dětí, ještě se pohybujeme v reálných souvislostech. Vědci však při výzkumech dvojčat došli až k otázkám, jež racionálně zodpovědět nelze. Jak vysvětlit, že jedno dvojče trpí pocity dušnosti, zatímco druhé umírá při letecké havárii? Jak to, že jedna sestra havaruje v autě a druhá si naprosto stejné zranění způsobí banálním pádem ze židle - ve stejném okamžiku? Profesor Luigi Gedda z římského ústavu J. G. Mendela vymyslel teorii životních hodin. Soudí, že mentální vztah mezi dvojčaty může přerůst až ve sdílení bolesti, či dokonce poranění. Jednovaječná dvojčata obvykle v přibližně stejném čase také umírají. Geddova teorie je neméně kontroverzní jako závěry doktora Boucharda, nicméně i mnohem zdrženlivější vědci připouštějí, že mezi dvojčaty existuje víc než jen fyzická podobnost. »Možná zakrátko, už v příštím století, se potvrdí, že člověk má schopnost přenášet myšlenky,« odhaduje doktor Stejskal. Psycholožka Drábková na telepatii nevěřila do doby,než zjistila, že něco jako přenos myšlenek funguje mezi jejími klienty. Při testu, kdy jedno z dvojčat mělo před sebou rozložené karty s grafickými symboly a druhé mělo tipovat, na kterou sourozenec právě myslí, byla úspěšnější opět jednovaječná dvojčata. »Ze sta odpovědí bylo někdy až devadesát správných. Odpočítáme-li dvacet procent na pravděpodobnost, je to neuvěřitelný výsledek. Některá dvojčata jsou si velmi blízká.« Paní Evženie a paní Daniela tak daleko nedošly. Zatím se jen několikrát přistihly, jak ve stejnou chvíli na sebe myslí. A vzápětí jedna vytočila telefonní číslo. »Dnes si na sebe zvykáme,« říká Evženie Pikalová. »Těch dvaapadesát let jako by přes noc někdo vygumoval. A my teď spolu zaplňujeme bílá místa.«
Známá jména
Dvojčata se narodila:
* jordánskému králi Husajnovi I. (dcery) a jeho synovi Faycalovi (dcery)
* Georgesovi W.Bushovi, synovi někdejšího amerického prezidenta (dcery)
* Jane Seymourové, americké herečce (synové)
* Robertu de Niro, americkému herci (synové)
* Madelene Jobertové, francouzské herečce (dcery)
* Madelaine Albrightové (dcery)
* Miloši Formanovi, česko-americkému filmovému režisérovi (dvakrát synové)
Jako dvojčata se narodili:
* Robin a Maurice, členové skupiny The Bee Gees
* Michel Hidalgo, trenér francouzské fotbalové reprezentace za éry Platiniho, a jeho bratr Serge
* Frank a Ronald De Boer, současné fotbalové hvězdy F.C.Barcelona
* Scott a Mark Kellyovi, američtí kosmonauti
(iků)
A 1, 2 - Petr a Matěj Formanové si ve třech letech vykali. Tak bytostně si osvojili druhou osobu množného čísla, kterou je jejich blízcí oslovovali. Dnes, o třicet let později, spolu žijí v domku na kraji Prahy, spolu hrají divadlo a cestují s ním po světě. »Baví nás být spolu. Je to skvělý pocit, když víte, že jste na všechno dva. Narodit se na stejném místě, ve stejný okamžik a stejným rodičům - to je dar.«
B 1, 2 - Cyril a Josef Svobodovi se vždycky snažili odlišit. »Vadily nám stejné oblečky a všechno to okolo. Dnes to jde na nervy mým patnáctiletým synům, také dvojčatům,« říká o pár minut starší Cyril. S bratrem se rozešel v patnácti. Studoval gymnázium, zatímco Josef navštěvoval polygrafické učiliště; posléze první zvolil práva, druhý techniku v dalekém Lipsku. Sešli se až po letech v Praze. Josef dnes pracuje v Nejvyšším kontrolním úřadu, Cyril je místopředsedou KDU-ČSL a poslancem.
C 1, 2 - Tomáš a Lukáš Doškové spolu hrají fotbal. Jak jinak - zatím vždy ve stejném slávistickém dresu.
