Ilona Stallerová umí jednu věc naprosto dokonale. Už skoro třicet let využívá lidské touhy po senzacích a obrací ji ve svůj prospěch, zejména finanční. Žaloby za pohoršování mravů, odhalená ňadra na římském náměstí Maria dei fiori, vstup do parlamentu, dítě unesené psychopatickým otcem přes oceán a zase nazpátek...
Když o Cicciolině není dlouho slyšet, můžete si být jisti, že se připravuje další skandál. Umí si zajistit pozornost a vytvořit zdání, že se kolem ní pořád něco děje.
Dělá to třeba tak, že mate stopu: „Můj první muž? Bylo mi osmnáct, on byl nádherný černoch, a já jsem byla strašně zamilovaná,“ odpovídá například s širokým úsměvem reportérovi Paris Match. O pár měsíců později se svěřuje v jiném francouzském časopisu, že o poctivost přišla už v sedmnácti, ještě v době, kdy chodila do maďarského pionýra. Podle třetí verze - tentokrát pro jeden chorvatský časopis - se Ilonin první sexuální zážitek vztahoval k jejím osmnáctinám a jistému ruskému důstojníkovi KGB, který si ji dal předtím prověřit, jestli je politicky spolehlivá.
Teď si vyberte. Která verze je pravdivá? Pravděpodobně nějaká čtvrtá, taková, kterou zná jen Ilona sama.
Co je tahle paní vlastně zač?
Podobné je to i s jejím narozením. V době, kdy už používala svůj pseudonym, se k image začínající pornohvězdy dobře hodila historka, jak přišla na svět za jedné bouřlivé noci nedaleko maďarského jezera Balaton.
Ve skutečnosti se narodila 26. listopadu 1951 v Budapešti v jednom obyčejném a omšelém paneláku. Její maminka byla porodní asistentkou a tatínek měl s úplně jinou paní tři nemanželské děti.
Rodiče chtěli, aby po maturitě studovala medicínu, ale Ilona se rozhodla jinak. Začala pracovat jako servírka a barmanka v hotelu Intercontinental. Právě tenhle hotel označila později ve své autobiografické knize za místo, kde ji oslovila tajná služba a chtěla, aby špehovala, o čem si povídají „Arabové, Angličani, Němci a Američané“.
Jestli si špionážní historku vymyslela, aby byla zajímavější, to už se nikdo nedozví. Jisté je, že těsně potom, kdy dokončila střední školu, se nechala odbarvit, provdala se za Itala, získala italské občanství, odjela do Milána - a vzápětí se rozvedla.
A pak začaly mít věci rychlý spád. Ilona Stallerová, které v té době bylo jedenadvacet, potkala prvního významného muže svého života, manažera Ricarda Scichiho. Ten objevil účinek, který má Ilonin vzhled a hlas na muže, a nechal ji nafotit nahou. Podle slova, jímž se v Itálii lidově označuje jedna intimní partie ženského těla, jí vybral pseudonym a kariéra jedné z nejslavnějších pornostar mohla začít.
Úspěch a Červený telefon
„Ona je jako ráj, strach z ráje, ráj, který si odpíráme,“ tak komentoval Cicciolinin manažer její první úspěchy. Ilona dostala vlastní pořad na stanici Radio Luna, kde italsky s maďarským přízvukem popisovala své sexuální představy.
„Nejdřív jsem líčila sexuální fantazmagorie z dětství. Potom jsem si vymýšlela pokračování. Syrový, dráždivý hlas, pár vzdechů, barvité líčení... To úplně stačilo.“ Stovky Italů ladily po půlnoci rádio, aby ji slyšely.
Začala natáčet erotické a pornografické videofilmy. Snímku Červený telefon se prodalo přes milion kazet, což bylo v oblasti pornografie nevídané.
Největší úspěch však jednoznačně měla její živá vystoupení. Téměř každé končilo skandálem a někdy i noclehem v base. Když se pokoušela pod září reflektorů o otevřený sex s muži z obecenstva nebo si na pódium přinesla dřevěného panáčka Pinocchia, usoudila italská policie, že je toho právě tak dost, a zatkla ji za veřejné pohoršování. (Právě o zrušení zákonů, podle kterých ji zatýkali, se Cicciolina později tolik snažila v italském parlamentu.) Jindy zase využila pro své vystoupení živou krajtu, čímž si vysloužila kritiku od ochránců zvířat. Podle jejich mínění nebyl had tím, co s ním Cicciolina prováděla, nijak nadšen, a obvinili ji z týrání zvířat.
Horší byl jen Caligulův kůň
Po každé aféře byla Cicciolina ještě populárnější než předtím. Všechno pokračovalo ve stále vyšších obrátkách do jejích devětadvaceti let. A potom přišlo zlomové rozhodnutí: Cicciolina se vrhla na politiku.
Začala tím, že v roce 1980 vyjela na pomalovaném tanku s obnaženými ňadry agitovat pro stranu zelených. O šest let později se nechala zapsat kandidátku Radikální strany. Získala osmatřicet tisíc hlasů. V den, kdy vstoupila do italského parlamentu, deník La Repubblica vyšel s palcovým titulkem přes celou přední stranu: Parlament a luce rosso - parlament pod červeným světlem. Katolické noviny žalovaly, že větší ostudu Itálie nepamatuje od kariéry koně císaře Caliguly.
Cicciolina, která tehdy začala používat zase své civilní jméno a tvrdit, že s pornem nemá už nic společného, byla ve svém živlu.
Zásadní vliv na politickou situaci v parlamentu nezískala. Zákony, které se snažila prosadit, byly dílčího významu. Vztah ostatních poslanců k ní charakterizoval hlavně strach, aby na podporu radikálnějších zákonů - například toho o zřízení „Parků lásky“ v italských velkoměstech - nezačala chodit hanbatě oblečená i do parlamentu. Neuspěla se snahou dostat se do evropského parlamentu ve Štrasburku.
Poslankyní se nestala ani v rodném Maďarsku, když se o to pokusila na začátku letošního roku. Chtěla kandidovat jako nezávislá, ale nepodařilo se jí shromáždit ani potřebných 750 podpisů. Krajané si asi moc dobře pamatovali Cicciolininy výroky o její nové vlasti a o tom, jak by v Maďarsku už žít nemohla a ani nechtěla.
Bývalá pornoherečka se však představy, jak stárne jako všemi uznávaná a respektovaná dáma, nechce vzdát a nyní kandiduje opět v Itálii na starostku města Monza.
Vyrobeno v ráji
Politika však není zdaleka tím, co by Cicciolině dělalo největší vrásky. Mnohem víc ji, dá-li tomu věřit, trápí krach manželství s americkým sochařem, podle některých jen kýčařem a provokatérem, Jeffrey Koonsem.
Manželství začalo tak, jak by to od pornohvězdy nikdo nečekal. Před oltář předstoupila v saténových šatech přísně upnutých ke krku. Na dotazy novinářů kněz evangelického kostela v Budapešti odpovídal bez mrknutí oka, že nevidí jediný důvod, proč by se tato herečka neměla provdat podle božích zákonů. Třípatrový dort ve tvaru růžového srdce měl na špičce jedno zmenšené Jeffovo sousoší: pod drobnou květinovou slavobránou se objímaly dvě nahé plastové postavičky, dlouhovlasá blondýna svírala muže nahým stehnem a on se smál, ruce zaťaté do jejího pozadí. Stejný motiv byl i na svatebních pozvánkách. Nebylo o čem pochybovat, šlo o Cicciolinu a Jeffa na vrcholu štěstí.
Jeffrey ztvárnil jejich lásku ještě mockrát, mimo jiné v kolekci umělohmotných postav, které měly jejich rysy a milovaly se nejčastěji v záplavě umělohmotných květin. Nazval ji Made in Heaven. Vyrobeno v nebi.
Právě tyto sochy se staly o pár let přitěžující okolností a jednou z příčin, proč mu soud nepřiřkl jejich dítě.
Cicciolina 29. října 1992 porodila svému muži na jedné z nejlepších klinik v New Yorku syna Ludwiga. Jeff i Cicciolina si od dítěte slibovali, že uklidní jejich neshody, které vznikaly částečně kvůli autoritativní matce, částečně proto, že se Cicciolina své kariéry pornohvězdy úplně nevzdala ani po sňatku.
Jejich naděje se ale nesplnily.
Bez syna neodejdu
Jednoho dne roku 1993 Jeff oznámil Cicciolině, že bere synka do zoo. Už se nevrátili. Jeffrey Koons nechal chlapci na americké ambasádě vystavit nový pas s tím, že ten italský ztratil, naložil Ludwiga do letadla a odletěl s ním do Ameriky.
Cicciolina byla nepříčetná, okamžitě ho žalovala. Vznikl tak sledovaný proces.
Spor se vedl hlavně o to, kdo má případ projednávat: soud země, kde se únos udál, nebo soud země, kam bylo dítě uneseno? Italský soud měl jasno. Ludwig byl matce odňat v Římě, a tak svěřil dítě do péče Cicciolině.
Americký soud začal tím, že poslal oba manžele soudním příkazem k psychiatrovi. Pak si vzal tři měsíce na rozmyšlení.
Během této doby žila Cicciolina na Manhattanu u svého muže ve velice divném společenství. Jeffrey spal sám v manželské posteli, ona v podkroví, o dítě se starala guvernantka, která s matkou válčila, protože ji platil otec. Cicciolina se dožadovala soudně určených dvanácti hodin, které mohla každý den trávit s dítětem, chůva jí nedala navíc ani minutu.
Proces odhalil i různé detaily z jejich soužití. Jeffrey na Cicciolinu vytahoval opravdové špinavosti: „Ludwig strávil první měsíce života v prostředí naprosto nevhodném. Za hračky mu sloužily vibrátory, batolil se kolem fontány ve tvaru mužského přirození.“
„A co všechny ty sochy a obrazy, které vás znázorňují ve vášnivých objetích?“ kontrovali právníci Ciccioliny.
„Můj manžel je homosexuál, nachytala jsem ho v posteli s muži. Jeho sestra je zase lesba. Věřte mi, je to psychopat, stejný jako Kaddáfí,“ svěřovala se Cicciolina novinářům. Nakonec se rozhodla nic nenechat náhodě a dítě odvezla zpátky do Itálie.
Proces skončil až v roce 1996, když v něm oba manželé utratili opravdové jmění.
Ludwig byl definitivně svěřen Cicciolině. Nyní syna vychovává bez tatínka, v apartmá o rozloze čtyři sta metrů čtverečních na Via Cassia v Římě a bodyguardi je střeží ve dne v noci.
Když je Jeffrey navštíví, matce svého syna sprostě nadává, ona mu nadávky oplácí buď zarytým mlčením, nebo také křikem.
Ludwigovi bude v říjnu deset let. Cicciolina nemá strach, jak mu vysvětlí některé okamžiky ze své minulosti. Podle jejího názoru bude víc šokován korupcí v politice než tím, co dělala zamlada jeho matka.
A na otázku, jestli má pocit, že při něčem, co v životě dělala, zašla příliš daleko, odpovídá s přehledem: „Ne, nemám. Měla bych? Můj manažer si myslí, že dost daleko nezajdu nikdy.“
 Cicciolina se poprvé veřejně svlékla ještě na gymnáziu. |
 Její kariéra pornohvězdy začala tím, že v rádiu popisovala s maďarským přízvukem své fantasmagorie z dětství. |
 Roztomilá ženuška - tahle podoba se Cicciolině nikdy nepodařila beze zbytku naplnit. |
 Bývalá pornohvězda Cicciolina. |
 Snímky z kolekce Jeffreyho Koonse, bývalého Ciccioliniho manžela, se jmenovaly Made in Heaven, vyrobeno v nebi. V roce 1990 je zveřejnil mezinárodní umělecký časopis. |
