Tai-či se postupně stává známým také v lékařských kruzích, a to jako důležitý doplněk běžného léčení lidí nemocných Parkinsonovou chorobou, roztroušenou sklerózou, lidí s poraněním hlavy nebo postižených mozkovou mrtvicí. Při dvacetiminutovém cvičení zažívá člověk neopakovatelné pocity: nejprve se uvolňují jeho ramenní klouby, čímž se následně odblokuje i krční páteř. Následně dochází k protahování bederní části páteře, takže člověk získává lepší ohebnost. Poté začnou pomalé pohyby mít pozitivní vliv i na funkci jeho vnitřních orgánů, zlepšuje se krevní oběh a systém vylučování.
"Je to cvičení na celý život, které se s člověkem neustále vyvíjí. Nelze v něm soutěžit, člověk se ho jen snaží zacvičit nejlépe jak jen umí," tvrdí Šmejda.
Většina začátečníků podle něj propadne během prvního měsíce skepsi, že se tai-či nikdy nemůže naučit. To je ale naprosto normální, neboť cvičení se skládá ze 108 cviků, které mají jít chronologicky za sebou, a tak není výjimkou, že se začátečníci občas zapomenou. Nejlépe se proto tai-či cvičí v kolektivu. Pokud člověk nějaký cvik zapomene nebo omylem vynechá, díky spolucvičícím se v sestavě neztratí a může v ní bez problému pokračovat dál.
Odborníci na tai-či začátečníkům nedoporučují, aby cvičili sami, neboť se lehce mohou dopustit chyby. Je proto vyloučeno, aby člověk v knihkupectvích sehnal učebnici, podle níž by se tai-či sám naučil.
Předností nenamáhavých, jemných, pulsujících pohybů taoistického tai-či mohou přitom využít všechny věkové skupiny.
Není ale potřeba, aby se cvičením začínaly i děti. Lidé, kteří tai-či cvičí, se totiž snaží dostat do takového stavu, jako když se narodili. Především jim jde o to, aby se cítili uvolněni a jejich organizmus dobře fungoval. Tai-či je potom může provázet během celého života. Horní věková hranice pro toto cvičení není ohraničena.
"Je to cvičení na celý život, které se s člověkem neustále vyvíjí. Nelze v něm soutěžit, člověk se ho jen snaží zacvičit nejlépe jak jen umí," tvrdí Šmejda.
Většina začátečníků podle něj propadne během prvního měsíce skepsi, že se tai-či nikdy nemůže naučit. To je ale naprosto normální, neboť cvičení se skládá ze 108 cviků, které mají jít chronologicky za sebou, a tak není výjimkou, že se začátečníci občas zapomenou. Nejlépe se proto tai-či cvičí v kolektivu. Pokud člověk nějaký cvik zapomene nebo omylem vynechá, díky spolucvičícím se v sestavě neztratí a může v ní bez problému pokračovat dál.
Odborníci na tai-či začátečníkům nedoporučují, aby cvičili sami, neboť se lehce mohou dopustit chyby. Je proto vyloučeno, aby člověk v knihkupectvích sehnal učebnici, podle níž by se tai-či sám naučil.
Předností nenamáhavých, jemných, pulsujících pohybů taoistického tai-či mohou přitom využít všechny věkové skupiny.
Není ale potřeba, aby se cvičením začínaly i děti. Lidé, kteří tai-či cvičí, se totiž snaží dostat do takového stavu, jako když se narodili. Především jim jde o to, aby se cítili uvolněni a jejich organizmus dobře fungoval. Tai-či je potom může provázet během celého života. Horní věková hranice pro toto cvičení není ohraničena.
 "Cvičíte-li tai-či, získáte duševní rovnováhu ať chcete, nebo ne, protože vás naučí chránit se nejen před vnějším, ale i vnitřním nepřítelem, schovaným ve vašem těle a duši," říká herečka Zora Jandová. |
 |
 |
 |
