Na páteční projekci svého pilotního dílu ukázala, že dovede dohnat k slzám jak aktéry, tak diváky. Dojetí při ní neskrývala ani dramaturgyně Simona Matásková, ani jedna ze tří hlavních hrdinek, chůva Eva Popelková.
„Viděla jsem svoji návštěvu v první rodině premiérově a rozplakala jsem se. Byla to rodina se čtyřmi dětmi - osmnáctiměsíčními dvojčaty a chlapci ve věku osm a dvanáct let - a důležité bylo, že o pomoc opravdu stála. Výsledek se proto dostavil,“ říká Eva Popelková.
Vlastní děti mít nechtěla
Dětem zasvětila život. Vystudovala pedagogiku a stala se učitelkou v mateřské školce. Zkušenosti má také s hlídáním dětí v rodinách. Vlastní děti však nemá. „Učitelkou jsem chtěla být už od patnácti let. Tehdy jsem se také rozhodla, že sama nebudu mít děti, abych na ty cizí měla nervy,“ prozrazuje.
Relaxuje v momentě, kdy jí skončí pracovní doba. Že na ni čeká byt, kde nezní dětský smích či pláč, ji nemrzí. „Možná je to nenormální, ale když mi bylo dvacet, šla jsem se zeptat k psychiatrovi, jestli je v pořádku, že nechci mít děti. Řekl mi, že není a že to na mě jistě přijde. Nepřišlo. Doopravdy ani jednou.“ Nikdy se také nevdala a ve svých dvaapadesáti letech je tak stále slečnou. Partnerům, kteří chtěli děti, se vyhýbala. Našla si raději takového, který děti nechtěl. V tomhle měla zkrátka odjakživa jasno.
Do nové reality show se přihlásila ze zvědavosti. Chtěla vědět, jak to chodí na castingu, na kterém se hledá pedagog nebo profesionál. Že bude vybrána z téměř stovky zájemkyň mezi tři hlavní hrdinky, vůbec nedoufala. Dnes už má za sebou dvě natáčení a s nimi dva pokusy o převýchovu.
Vidí chyby rodičů
Poprvé vstupovala mezi členy jihlavské rodiny Koblihových. Cítila strach. „Nebyl to strach z dětí, v tom jsem možná trochu sebevědomější. Byl to strach z toho, jak mě přijmou, jestli se to povede, zda si budu vědět rady v každé situaci. Původně jsem si totiž myslela, že v tomto pořadu půjde o klasickou roli chůvy, která pomáhá mamince s hlídáním. Já se ale musela naučit říct otevřeně, co je špatně. A to pro mě bylo nejtěžší,“ konstatuje chůva nové reality show.
V rodinách pobývá týden. První den spočívá v pozorování chodu rodiny, zvyklostí, reakcí. S dětmi si hraje na stín, aby se naučily ji téměř nevnímat. Zasahuje a radí teprve od dalšího dne. „Velmi mě překvapilo, že se rodiče nedělají lepšími, nepřetvařují se, i když se o to zpočátku možná snaží. Jenže postupem času vyjde skutečnost najevo. Tím spíš, že děti se přetvařovat absolutně nesnaží, a tím vlastně vyprovokují rodiče k přirozenému chování. Moje přítomnost v rodině ovšem vyžaduje velkou opatrnost. Je důležité neublížit, vžít se do situace všech jejích členů. Jako nestranný člověk dobře vidím chyby rodičů,“ říká.
Největší odměnou je, když se stejně jako v případě rodiny Koblihů nakonec obejme syn s nevlastním otcem, s nímž má dosud rozepře, a oba se rozpláčou. Pak si chůva může s klidným svědomím říct, že její pomoc měla smysl.
Úspěch se tu prý dostavil i díky mamince nezbedných synů. „Moc chtěla, aby se situace v rodině změnila. Bylo toho na ni hodně, velmi snadno vybuchla. Pak jsem pochopila, že mezi chlapci bylo něco, co se později projevilo jako nespravedlnost maminky vůči jednomu z nich. Myslela si, že všechno vychází od něj. Nakonec se ukázalo, že to tak není, že někdy dostal za toho mladšího. Maminka byla tak úžasná, že se ve finále staršímu synkovi omluvila. Mimochodem jsme s touto rodinou dodnes v kontaktu a téměř denně si voláme,“ říká Popelková.
Kdo si hraje, nezlobí
A kde vidí chůva zásadní problém dnešních rodin? „Z mého pohledu je to především čas. Tolik se dětem nevěnujeme. Další problém je v kontaktu. Mluvíme s dítětem přes místnost a nejdeme k němu blíž. Vidím i ve školce, že když vezmete dítě do náruče, nebo ho jenom obejmete, je v tu chvíli dialog o něčem jiném. Dítě také strašně vycítí, jestli to s ním myslíte vážně. A když dojde ke konfliktu, vím ze své zkušenosti, že jestliže jste spravedlivá, začne vás uznávat jako autoritu. A nakonec je důležité dávat dítěti podněty k tomu, aby se nenudilo. Protože jak známo, kdo si hraje, nezlobí,“ uzavírá Eva Popelková.
