Před šesti lety jste si plánovala pěveckou kariéru. Abyla jste si jistá, že uspějete. Cítíte se dnes jako úspěšná zpěvačka?
Zpívám proto, že se mi to líbí, sama si skládám hudbu i text. Je to moje hobby a mám pocit, že lidé, kteří poslouchají mé písničky, se z nich těší jako já. Našla jsem si své fanoušky. Ale zpívání pro mě není prvořadé, nikdy jsem netvrdila, že se jím chci živit nebo že chci dělat muzikály.
Muzikály? Počkejte, právě o muzikálech jste tvrdila, že by vás bavily.
Kdysi jsem měla takové představy. Ale je to tak. Byznys, který jsem dělala, tedy modeling, je extrémně dobrý džob. Vyděláte slušné peníze a je to fajn. Jenže když jsem přišla na to, jak se muzikály dělají, že totiž tři měsíce zkoušíte zadarmo a pak teprve odzpíváte představení, tak jsem se toho vzdala. Připadalo mi to jako ztráta času. Miluju muzikály, líbí se mi zpěváci, kteří v nich účinkují. Já zpívám ráda, hudba je pro mě zážitek, ale nemám ji zase tolik ráda, abych podstoupila vše, co je spojeno s muzikály.
Co když vás posluchači berou jen jako zpívající kuriozitu? Jako když při nějaké estrádě zpívá moderátor, sportovec nebo politik.
Jak mě lidé berou? Někteří možná víc jako miss, jiní jako modelku. Ale nevím, co je to zpívající kuriozita. Nerozumím tomu slovíčku. Je jasné, že můj hlas je jiný, hluboký, avšak jako zpívající kuriozita si fakt nepřipadám.
Jste dnes víc zpěvačkou, modelkou, nebo především první československou miss?
Jsem všechno dohromady. Moderuju různé akce, jsem umělec, který dovede zahrát, moderovat, zazpívat. Klient, který chce mít na svém večírku Ivanu Christovou, si může vybrat.
Dostáváte hodně nabídek k práci?
Žiju naplno a pracuju až osmnáct hodin denně. Mám reklamní agenturu v Bratislavě i tady v Praze, byznys se mi docela daří. Na zpívání jsem už pomalu přestávala myslet, vnitřně jsem se ho vzdávala. A najednou se to otočilo, s nabídkami na zpívání se právě nyní roztrhl pytel. Začínám dělat nové písně a nazpívám i jednu písničku k nějakému novému filmu.
Zatím jste vydala dvě cédéčka. Splnila vaše naděje?
Určitě je nepředčila. Slavice se ze mě nestala, neprodala jsem padesát tisíc desek, ale nebyla jsem zklamaná. Na prvním cédečku jsem zpívala anglicky a v písničkách se odrážel smutek z rozchodu s mým tehdejším přítelem. Deska měla ohlas, na začínající zpěvačku se i slušně prodávala. Druhé cédéčko bylo slovenské, rockové a veselejší. I s ním jsem byla spokojená.
Je to v pop-music těžší, nebo lehčí než v modelingu?
Je to něco jiného, ačkoliv jde vlastně o totéž - zaujmout, být pro trh něčím přitažlivý.
Čím jste vy pro trh nejzajímavější?
Možná mi pomáhá, že organizátoři chtějí mít na své akci nějakou pěknou ženu, třeba první československou miss. Možná proto mě zvou. Někoho jiného si zavolají proto, že úžasně zpívá, třeba jako Karel Gott nebo Helena Vondráčková. Prostě si pozvou lidi, kteří jsou něčím zajímaví a po nichž je poptávka.
Setkala jste se v hudební branži ze strany konkurence s pomluvami podobně jako v modelingu?
Nestarám o to, co kdo říká. Snažím se být k lidem, s nimiž pracuju, milá a korektní. Jsem šťastný člověk, nepotřebuju si léčit komplexy. Ano, stalo se mi, že jsem o sobě zaslechla: Proboha, Christová dostala nabídku, přitom vůbec neumí zpívat, a mě, umělkyni, nepozvali. Ale tím se nevzrušuju. Horší bylo, když o mně psali v novinách hloupé lži jen proto, abych v modelingu nedostala práci za miliony. Přišla jsem o peníze a poprvé ve svém životě jsem poznala, co to je, když na člověka zaútočí bulvár. Přiznám se, že mě to velmi šokovalo. Nejbolestivější bylo, že si ty lži mohla přečíst moje dcera.
Možná jste měla štěstí, že v roce 1989, kdy jste přebírala korunku krásy a bylo vám jen osmnáct, ještě bulvár neexistoval.
Ani nevím, kdy se tady začaly o známých lidech zveřejňovat výmysly. Brzy po vítězství v Miss jsem odcestovala z Československa do ciziny a vrátila jsem se po osmi letech. Venku jsem byla šťastná, mohla jsem si dělat, co jsem chtěla, a nikdo mě nenaháněl, nefotil na večírcích nebo jen proto, že jsem třeba špatně zaparkovala. Nemám ráda, když mi lidé nakukují do soukromí.
Domov u Miloše Formana
Titul Miss jste vyhrála půl roku před pádem totality. Našla jste tehdy nějaké manažery, kteří by vám poradili, jak slávy využít?
Ale kdež! Všechno jsem si musela dělat sama. Byl osmdesátý devátý rok, vládl tady komunismus. Neexistovala žádná agentura, nic tu nebylo. Ani organizátoři soutěže Miss ještě nevěděli, jak na to. Jako Miss Československa jsem dělala sekretářku v Cestovní kanceláři mládeže.
Ale počínala jste si průbojně. Zařídila jste si cestu na Miss International do Dominikánské republiky. Tam jste vyhrála a odjela fotit do USA. A za chvíli jste byla jedna ruka s režisérem Milošem Formanem. Kdo vás seznámil?
Je to hrozně zvláštní, ale mně vAmerice strašně pomáhali čeští Židé. To zní neuvěřitelně, protože já jsem katolík. Vždycky mě pozvali na šábes, já jsem se pokaždé pokřižovala, pomodlila a oni mě měli rádi. No a jednou mě seznámili s Milošem, který se pak stal mým druhým otcem. Vytvořil mi u sebe v Connecticutu náhradní americký domov. Já k němu jezdila pravidelně na víkendy, zpívala jsem tam lidové písně, vařila halušky. Miloš je výborný, fantastický člověk. Pomohl mi i v mé práci, když mi v Americe otevřel ty správné dveře.
Miloš Forman začátkem devadesátých let ještě neznal svou nynější ženu, bývalou modelku Martinu Zbořilovou. On, zralý, slavný muž a vy, krásná mladá dívka. A víkendy na jednom ranči...
Tak já vám povím jednu věc: vyhrála jsem Miss a byla jsem panna. Já byla panna ještě i v Americe. Říká se, že pěkné ženy musí být všelijaké. Ale mě nezajímaly peníze. Myslete si, co chcete, pro mě byl Miloš skutečně jako otec. Byl to nádherný vztah. On mě měl rád možná proto, že jsem k němu vždycky přišla a hned jsem tam štěbetala, vařila a chovala se jako děcko. Vlastně jsem v té době ještě byla naivní dítě. Kdepak dospělá žena. Někdo mi řekl, že jsem krásná, a já zčervenala a musela jsem odejít, protože mi to nebylo příjemné.
Takže nepřipadalo v úvahu, že byste titul Miss zpeněžila focením pro erotické časopisy? Tak jako to dělají některé vaše následovnice.
Moje maminka mě vychovala velmi přísně. Navíc jsme věřící rodina. Kdybych se svlékla, tak by mi mamka takovou vrazila, že bych se z toho nevzpamatovala. A je jedno, zda by mi bylo patnáct, nebo dvaatřicet let. Ne, nikdy bych se nahá fotit nenechala, tak špatně na tom nejsem. Nelíbí se mi to, přijde mi to divné. Ale když se někdo svleče, neodsuzuju ho. Je mi to jedno, ať si každý dělá, co uzná za vhodné.
To děvčátko nepoznávám
Se šéfem a zakladatelem Miss Miloslavem Zapletalem jste si dlouho nemohli přijít na jméno. Jak došlo k vašemu usmíření?
Tehdy v osmdesátém devátém jsem se cítila ublížená, protože jsem nedostala slíbené ceny a ani další věci neproběhly, jak měly. Nemluvili jsme spolu nějakých osm let. Pak jsem přijala pozvání na Miss desetiletí. Miloš měl snahu něco mi vysvětlovat, ale pro mě to byla uzavřená věc. Pochopila jsem, že jsem vyhrála v prvním ročníku, jehož organizace byla pro pana Zapletala velmi těžká. Vážím si ho, on se teď ke mně chová korektně. Ostatně proč ne, když mu nikde nedělám hanbu? V poslední době se kolem něho vyrojilo hodně podezřívavých řečí o jeho vztazích se soutěžícími dívkami. Jenže Zapletal není chlap, který by s misskami chtěl spát. To není jeho styl. Zajímá ho show, kterou kdysi vymyslel. A dělá ji šikovně.
Pouštíte si videozáznam z prvního ročníku Miss? S jakými pocity se po letech díváte na své vítězství?
Když si to pustím, je mi do pláče. Já se tam nepoznávám. Vidím něžné, milé, jemné děvčátko. Poprvé jsem se na záznam podívala po osmi letech a teď se někdy díváme s mou dcerou, když to na mně vyloudí.
Poprvé až po osmi letech? Tomu nevěřím. Vy jste vyhrála titul Miss, a když jste se vrátila domů do Prešova, nechtěla jste ten triumf ihned vidět na obrazovce?
Ne!
A proč ne? Vždyť to musel být nesmírně šťastný okamžik.
Myslíte? Ani nevím, jestli jsem byla ve chvíli, kdy jsem vyhrála, nějak zvlášť šťastná. Spíš jsem byla v šoku. Všichni se mě chtěli dotýkat, trhali mi vlasy a já z toho byla na nervy. Navíc přímo při vyhlášení výsledků mě lidi v sále vypískali. Kousala jsem se do tváří, abych na jevišti nezačala brečet. Rozplakala jsem se, až když jsem telefonovala domů, že nechci být miss a že vrátím korunku.
Jsem staromódní
Kdysi jste prohlásila, že vaším snem vždycky bylo úplně normální manželství s obyčejným mužem. Později jste však řekla, že váš muž by měl být úspěšný. Takže obyčejný, nebo úspěšný?
Zažila jsem něco velmi bolestivého. Jako mladé děvče jsem se hodně spálila. Takže jsem teď hrozně opatrná. A staromódní. Nejsem typ ženy, která střídá chlapy. Ovšem na úspěšném partnerovi trvám. Už jsem totiž měla muže, o které jsem se musela starat. A děkuju, to už opravdu nechci! Na něco takového už nemám nervy, potřebuju klid.
IVANA CHRISTOVÁ První československá miss se narodila v Prešově 10. srpna 1970. Korunována byla na jaře roku 1989 v ostravské hale Rondo. Brzy poté si sama vyřídila cestu do Dominikánské republiky, kde v listopadu v Santo Domingu vyhrála soutěž Miss International. Při své výšce 176 centimetrů vážila 58 kilogramů. „Dnes mám o sedm kilo víc a je mi fajn,“ prozrazuje bez vytáček. Je rozvedená, z krátkého manželství s Francouzem Danielem Ubaudem má devítiletou dceru Danielu.
Vystupujete sebevědomě, ba až suverénně. Nakolik by vám směl nějaký muž zasahovat do chodu vašeho života?
Svou práci bych kvůli němu určitě neopustila. Už proto, že bych nechtěla stát vedle nějakého chlápka jen jako jeho ozdoba. Nemyslím si však, že by mě můj partner musel pořád jenom chválit a říkat, jak jsem úžasná a dokonalá. Naopak, když má vztah potřebnou šťávu, můžou se lidé i pohádat. Trochu podle vašeho přísloví „co se škádlívá, to se rádo mívá“. Jenže všeho moc škodí. Když se chlapi cítí méněcenní, protože mají vedle sebe silnou ženu, začnou jí předhazovat, že všechno dělá špatně. Tam se dostaly moje vztahy s manželem a později i s expřítelem. Chtěli mě měnit. A víte proč? Protože jsem dělala svou práci. A ještě ke všemu dobře.
V roce 1994 jste porodila dceru Danielu. Vaše manželství s jedním francouzským krasavcem rychle zkrachovalo. Nejprve jste o manželovi v rozhovorech tvrdila, že máte stejné názory a zájmy. Po rozvodu jste naopak říkala, že jste byli každý jiný. Jaká je pravda?
Vztah trval jenom rok a půl. Seznámení, svatba, dítě, rozvod. Během manželství jsem přišla na jednu podstatnou věc, kterou v životě neprozradím. Byla jsem z ní velice nešťastná. Ale před veřejností jsem musela sehrát důstojnou roli. Nikdy jsem nemohla nahlas oznámit, proč jsem se rozvedla. Proto jsem o manželovi vědomě neříkala pravdu. V té době jsem potřebovala jediné - zbavit se ho!
V soutěži Miss bylo postupně korunováno čtrnáct vítězek. Na mnohé už si nikdo nevzpomene, ale vás si pamatuje skoro každý. Myslíte, že jste ze všech nejkrásnější? A buďte upřímná!
Nejsem klasická kráska, jsem spíš zajímavý typ, který nesplyne s davem. Chcete-li slyšet upřímnou odpověď, tak si myslím, že jsem docela hezká.
 |
 Král Valachů Bolek Polívka s královnou krásy Ivanou Christovou a její manažerkou Luciou Hajdu. |
 Ivana Christová |
 Bývalá miss Ivana Christová |
