Bernadette Chiracová v této velmi zajímavé a poutavě napsané knížce odvážně rozbíjí na padrť všechna klišé, která o ní až dosud byla s patřičnou předpojatostí rozšiřována. Jistě těžce nesla, že byla dlouhou dobu zesměšňována jako nemilosrdná panička pevně svírající svoji kabelku jako obrněný štít. Nyní všechny mile překvapila, jak lehkým stylem a hřejivými slovy vykreslila sebe samu - a to právě v době, kdy se její manžel už zvolna chystá na květnové volby 2002 a na předpokládané opětovné zvolení prezidentem Francie.
V knize - psané formou dialogu mezi autorkou a Patrickem de Carolisem, šéfredaktorem předního pařížského časopisu Le Figaro - se paní Chiracová prezentuje jako žena velice pečlivá, starostlivá a dokonce zranitelná. Poprvé hovoří veřejně o tom, že její nejstarší dcera Laurence svádí chronický zápas s nechutenstvím a depresemi. Stejně tak zcela otevřeně popisuje svůj vlastní těžký boj s nejmladší dcerou Claude, která působí jako šéfka manželova prezidentského úseku pro styk s veřejností. Pro tento druh boje nachází jediné slovo, když říká, že je to "směšné".
Avšak nejvíce ohromující je veřejné odhalení problémů, s nimiž se paní Bernadette musí vyrovnávat, když se k ní dostávají patřičně okořeněné informace o manželových záletech. Když se o nevěře svého muže dozvěděla poprvé, vše vypadalo tak, že se jejich manželství zhroutí. "Ale zaváhala jsem," říká paní Bernadette, "protože mám děti, ale také proto, že konvence nám přikazuje udržovat tvář a vydržet... Několikrát jsem manžela varovala: v ten den, kdy Napoleon opustil Josefinu, ztratil všechno."
Někteří důvěrní znalci místních "speciálních" poměrů tvrdí, že i když jde rozhodně o netypický způsob psaní pamětí, přesto se veřejná zpověď Bernadette Chiracové může stát největším volebním trumfem současného prezidenta.
V knize - psané formou dialogu mezi autorkou a Patrickem de Carolisem, šéfredaktorem předního pařížského časopisu Le Figaro - se paní Chiracová prezentuje jako žena velice pečlivá, starostlivá a dokonce zranitelná. Poprvé hovoří veřejně o tom, že její nejstarší dcera Laurence svádí chronický zápas s nechutenstvím a depresemi. Stejně tak zcela otevřeně popisuje svůj vlastní těžký boj s nejmladší dcerou Claude, která působí jako šéfka manželova prezidentského úseku pro styk s veřejností. Pro tento druh boje nachází jediné slovo, když říká, že je to "směšné".
Avšak nejvíce ohromující je veřejné odhalení problémů, s nimiž se paní Bernadette musí vyrovnávat, když se k ní dostávají patřičně okořeněné informace o manželových záletech. Když se o nevěře svého muže dozvěděla poprvé, vše vypadalo tak, že se jejich manželství zhroutí. "Ale zaváhala jsem," říká paní Bernadette, "protože mám děti, ale také proto, že konvence nám přikazuje udržovat tvář a vydržet... Několikrát jsem manžela varovala: v ten den, kdy Napoleon opustil Josefinu, ztratil všechno."
Někteří důvěrní znalci místních "speciálních" poměrů tvrdí, že i když jde rozhodně o netypický způsob psaní pamětí, přesto se veřejná zpověď Bernadette Chiracové může stát největším volebním trumfem současného prezidenta.
