Jak jste se dostala do televizní kulinářské soutěže?
Zcela náhodou. Ani jsem nevěděla o tom, že ta show u nás vůbec je, koukala jsem jen na její zahraniční verzi. Jednoho dne mě přihlásil můj kamarád. A zbytek už je historie.
Jaká jsou vaše oblíbená jídla, která jste vytvořila před kamerou? Za kterými si stojíte a dala byste je i do vlastní kuchařky?
Jídlo, o kterém si myslím, že se mi hodně podařilo, porotci paradoxně ani neochutnali. Já ho tenkrát pojmenovala jako Padesát odstínů mrkve. Byl to veganský pokrm. Čočka s pečenou mrkví, mrkvové pyré... Zkrátka mrkev asi v osmi různých podobách. Ale bylo to bohužel zrovna kolo, kdy jsem vypadla. (smích)
Opravdu jsou porotci tak přísní, jak vypadají? Nebo je některý z nich v uvozovkách miláček?
Já si myslím, že jsou všichni tři přísní. Ale hlavně jsou spravedliví, což je důležité. Podle mě je největší miláček asi pan Punčochář.
Co soutěžící, kteří měli problém s direktivním přístupem? Nebyl tam někdo, kdo by třeba začal mlátit věcmi?
Pro všechny bylo určitě těžké přijmout kritiku. Mě osobně to zlomilo srdce, když jsem servírovala svůj pokrm a porotci ho třeba ani neochutnali. Někdy je to těžké, i když si vnitřně uvědomujete, že ta kritika má své opodstatnění, tak je složité ji přijmout. Ale v ten moment je důležité si říct, že když se člověk chce posunout dopředu, pokora je strašně důležitá.
Porotci jsou lidé, kteří za sebou mají obrovské zkušenosti. Když někoho kritizují, nedělají to se zlým úmyslem. Ale samozřejmě mezi námi byli tací, kteří to nepřijali úplně dobře, takže měli tendenci spoustu věcí odůvodňovat, nebo s porotci nesouhlasit. Ale to k tomu prostě patří. A hlavně... Je to reality show!
Vzpomínka na léto.
Jakých reakcí se vám od diváků nejčastěji dostává?
Drtivá většina reakcí je velmi pozitivní. Překvapilo mě, že lidé mi často psali i opravdu dlouhé zprávy, že jsem je třeba k něčemu inspirovala, bavil je můj přístup k vaření. Musím přiznat, že v tomto mám obrovské štěstí, ne jako někteří ostatní spolusoutěžící, pro které to muselo být podle mě těžší, protože negativních komentářů měli hrozně moc. Samozřejmě, občas se mi také někdo ozval a něco zkritizoval. Ale to je v pohodě, člověk nemůže a ani by se neměl chtít zavděčit všem.
Při vaření ragú šlo o krk Pavlíně a Chili, jedna musela z MasterChefa ven |
Dokážete pochopit oprávněnou kritiku. Ale setkala jste se někdy v životě například s rasismem a nenávistí lidí, kteří s vámi měli problém jen kvůli vašemu vzhledu?
Když jsem přijela jako malá do Čech, tak jsem se hodně potýkala s šikanou a vlastně i s rasismem. I když teď, když na to koukám zpětně, tak to bylo spíše kvůli tomu, že to bylo tehdy ještě něco neznámého. A lidé se vždycky bojí nejvíce toho, co neznají. Takže jim to vlastně tolik nevytýkám, těm mým různým spolužákům a dětem ve škole, že si ze mě dělali srandu a říkali mi ošklivé věci. Myslím, že mě to hodně posílilo a bez toho bych nebyla tím člověkem, kterým jsem dnes.
Jaký máte vztah k místu, kde jste se narodila?
Vždycky, když řeknu, že jsem z Příbrami a že jsem tam vyrůstala, lidé se smějí a ptají se mě, odkud jsem doopravdy. Narodila jsem se ve Vietnamu a přijela jsem s rodinou do Čech, když mi byly čtyři roky. Vyrůstala jsem v Příbrami a teď žiji v Praze. A jak se identifikuji? Přiznávám se ke svým vietnamským kořenům a Čechy jsou pro mě druhým domovem.
Česká mentalita je mi velmi blízká. Ale přála bych si, aby mě lidi přestali vnímat jako někoho jiného, nebo respektive aby se mě nesnažili stále škatulkovat jako Vietnamku, nebo víc Češku, nebo jako takzvané banánové dítě. Jako že jsem žlutá na povrchu a uvnitř bílá. (smích) Ale aby mě soudili více i podle mých osobních kvalit a hodnot.
Budete lidem rozdávat radost nejen jídlem, ale také hudbou. Už máte za sebou několik online přenosů pro fanoušky...
Ano, přesně tak. Hudba je můj celoživotní koníček, celoživotní vášeň. To je to, co mi dal MasterChef. Říkat ano na bláznivé výzvy i na věci, ze kterých má člověk strach. Řekla jsem si, že než úplně pošlu svou hudební kariéru a sny do háje, tak bych to mohla alespoň zkusit. A dopadlo to tak, že teď už pracuji na vlastní tvorbě a mám v muzice ambice. Ale uvidíme, kam až to půjde.
Vietnamské pikantní sladkokyselé jarní závitky s krevetami a hlívou podle Chili
Co se týká jídla, co si ráda dáte?
Zbožňuji maminčinu kuchyni. Naši jsou už deset let vegetariáni, takže máma dělá veganské a vegetariánské verze klasických vietnamských pokrmů. Vždycky tomu dá svůj osobitý šmrnc. Mně nejvíce chutná lepkavá rýže, což je taková rýže s vysokým obsahem škrobu, možná ji všichni znají jako „mango sticky rice“. Máma do toho dává ještě kokosovou smetanu a pak k tomu udělá slanou hlívu ústřičnou. Vlastně ji vypeče do křupavých chipsů, zalije je domácím arašídovým olejem a pak k tomu připraví drobenku z mungo klíčků, která je trošku sladká a trošku slaná. To bych mohla jíst každý den.
Přišla jsem na to, proč lidi tolik irituji, říká Pavlína z MasterChefa |
Co byste naopak nesnědla nikdy? Je něco takového i v české kuchyni?
Já českou kuchyni naprosto zbožňuji. Ale spíše mi vadí některé jednotlivé suroviny. Když mě někdo bude chtít mučit, tak mi stačí strčit nos do jarní cibulky. Tu tedy fakt nemusím. (smích) A kmín také moc nemusím. Ale jinak jím úplně všechno.
A co taková dršťková polévka?
Zbožňuji dršťkovou! Dokonce můj táta, když přijel do Čech, tak se jako první český pokrm naučil dršťkovou a posbíral všechny rodinné recepty po adoptivních tetičkách a českých babičkách. Vím, že vždycky jednou za měsíc udělal pořádný kotel polévky a pak se to rozdávalo všem sousedům a známým.
29. září 2020 |
V jídle máte specifické chutě. Ale jak to je, co se týká partnera? Jaký by měl být ten vyvolený?
To je těžká otázka, protože jedna věc je to, co tě přitahuje, druhá věc je otázka, jestli to, co tě přitahuje, je pro tebe vůbec dobré. Často jsou to dvě odlišné věci. Kdybych to měla posoudit z pohledu mých kamarádů, kteří podle mě mají větší soudnost než já, tak by mi vybrali asi někoho, kdo se musí smát mým vtipům, protože přes to vlak nejede. Někoho, kdo má smysl pro humor a kdo je hodně sebereflexivní. To je hrozně důležitá vlastnost. Vždycky budou nějaké třecí plochy.
Na každém člověku najdeš minimálně deset věcí, které tě budou štvát a nikdy v životě je nezměníš. Ale ta sebereflexe, schopnost zamyslet se sám nad sebou, je hodně důležitá. Také zbožňuji sport a mám takové to vnitřní dítě, které se stále s nadšením učí nové věci. Přála bych si, aby partner byl sám sebou a nebál se toho a zároveň mi dal prostor, abychom kromě našeho vztahu mohli fungovat zároveň jako dvě autonomní bytosti s vlastními vášněmi, cíli a hodnotami.
A svatbu byste jednou chtěla mít českou, nebo vietnamskou?
To bude asi dost šílená fúze. Jestli se tedy vůbec někdy vdám. Pokud k tomu dojde, tak to nejspíš bude mít takové ty strašně kýčovité prvky vietnamské svatby, to znamená, že tam budou holoubci, srdíčka a oblíbená barevná kombinace červená a růžová, protože my máme heslo „víc je víc.“ (smích). A budou tam moji vietnamští příbuzní a přátelé i čeští kamarádi. A samozřejmě karaoke. Protože bez karaoke my Vietnamci nedokážeme žít!
22. září 2020 |
