Neoholený muž s batohem na zádech stojí ve tmě mezi chatami. Rozhoduje se. Kterou? Rychle potom zahákne prsty do pletiva, přehoupne se, šesti rychlými kroky doběhne ke stěně malého domku a přitiskne se mezi okenice. Vtom je ale najednou všude světlo, uvnitř hraje rádio. Postava s batohem mizí ve křoví u plotu. Světlo a zvuk z přijímače v místnosti trvají dvě minuty, pak v klidu upadne zase vše do černého ticha zimní noci. Postava se zase hne z křoví ven, v ruce pořádný kus pásové oceli. Dům sice zase svítí a uvnitř to hraje, ale zároveň do noci skřípá páčená okenice. Zloděj vyhrál. Pohybové čidlo na něj nastražili už mockrát. V paměti šéfa kriminální služby v okrese Praha-západ Jaroslava Maška zůstaly však mnohem nebezpečnější způsoby, jimiž se opakovaně okrádání majitelé chat snaží ochránit svá víkendová sídla. Asi před patnácti lety například vztekem nesoudný chatař z Řevnic nabil rovnou proti okenici samostříl. Zloděj dostal tehdy plný zásah. »Nedalo se nic dělat. Chataře jsme museli stíhat za ublížení na zdraví,« krčí rameny šéf kriminálky. Podobně jako v Řevnicích přemohl vztek soudnost i v hlavě dalšího majitele chaty, který za dveře do kuchyně narafičil železa na medvěda. I on byl stíhán, neboť i on ulovil. A další případy z policejních archivů? T řeba elektrický proud. Znám je případ, kdy zloději vyrabovali snad deset chat během dvou tří dnů. Jen jedinou, tu uprostřed, nechali nedotčenou. Na jedné z jejích mříží přes okenici totiž visela malá tabulka: Pozor, pod proudem. »Lidi se snaží ochránit majetek, jak můžou. Odradí to ale jenom některé pachatele,« tvrdí kriminalista Jaroslav Mašek. Po listopadu 1989 bylo v »jeho« okrese Praha-západ ohlášeno každoročně na dva tisíce vykradených chat. Dnes kleslo toto číslo na osm set. Čtyři z deseti »vykrádaček« policie objasní.
Opevnění nepomůže
Jen silné okenice, mříže nebo největší zámky na zloděje nestačí. Ačkoliv se zloději snaží nepoutat moc pozornosti, zvykli si už, že lámaná okenice je v noci slyšet i na kilometr. Ale kdo ve tmě uvidí, která z desítek chat řve štípaným dřevem zrovna o pomoc? Nebojí se ani sirén, které chataři nastražují. Rychle se totiž ukázalo, že ji stačí rychle utopit ve kbelíku s vodou. A zloději si už pomáhají i tím, že ucpou sirénu stavební pěnou. Jedna lahvička vystačí i napětkrát. Jak jsou zloději otrlí, poznali mnozí, mezi nimi majitel chalupy po sudetském německém sedlákovi u Zubrnic. Stavení je stranou, a tak se moc pěkně vykrádá. Tady zloději rozbili okno, potom vlezli žebříkem přes půdu. Jednou majitel nevydržel s nervy a pozamykal na pořádné zámky a petlice všechny dveře uvnitř domu. První zloděj je všechny roztloukl sekerou. »Kdo dělá chaty, ten si na nějaké jemné nářadíčko nepotrpí. Běžně se pracuje jenom s páčidlem,« tvrdí plukovník Jan Kulhan z jihočeské kriminálky. Ale zloději pracují i s těžšími kalibry. Nedaleko Slap stál kdysi jeden malý, ale hodně bytelný srub. Majitel dokonce pořídil okenice jak do pevnosti. Přesto nějaký zloděj tolik stál o to, dostat se dovnitř, že z chaty vedle ukradl motorovou pilu a u srubu uřízl celý roh. Zvlášť zle pronásledovány jsou víkendové nemovitosti známých postav. Nejmenovaný policista sloužící v kraji u Kleti říká: »Měl tu mlýn herec Miloš Kopecký. Vybrali mu ho i třikrát za rok. Už ho potom měl zajištěn jako trezor v bance, ale stejně mu to prošli. Naposled ty mříže snad lámali dokonce jeřábem.«
Totální válka
Vybičovaný pocit marnosti může chataře přivést až k činům, jež se vzpírají zdravému rozumu. Takovou formou totální války byla kromě samostřílu a želez na medvěda i past, kterou před rokem při výslechu policistům potvrdil jeden dopadený zloděj. »Chtěl jsem tam jenom přespat. Našel jsem jednu odemčenou boudu, vlezl jsem dovnitř, tam na stole připravené konzervy a v lednici pivo, normálně zazátkované, vypil jsem půlku, než jsem si všiml, že je v něm aceton. Zvracel jsem krev ještě tři dny « Nejlépe na tom je dnes takový chalupář, jako je Antonín Klípa vlastnící chatu u Sázavy: »Jsem tu, na Horním Torontě, pomalu přes celý rok. Je tu klid a rovnou si to i hlídám.« Už také pár zlodějů vyplašil a občas zavolá na policii v Jílovém. »Jak tu vidím někoho cizího, třeba s batohem nebo i jenom tak očumovat z auta, hned jsem ve střehu,« popisuje svou permanentní vartu Klípa. Pořád ale nevyzrál na zloděje jako jeden jeho známý. »Přijel na chatu dřív a chytil tam lumpa. Přímo vevnitř. Rovnou toho hajzla zmlátil. Ale to nestačilo. Tak jak měl vztek, přivázal ho vázacím drátem venku k zákrsku. Dva dny na něj vylíval vodu z nádobí. Pak ho odvázal, zloděj skočil do řeky, přeplaval řeku a už ho nikdy nikdo neviděl.
Kdo jsou zloději
Zloději jsou podle policistů v zásadě dvojí. »Buď ti, kteří prostě od chaty k chatě žijí, přespávají tam, jedí z nalezených zásob a občas něco vezmou, aby měli na kořalku. Čekají vlastně, až je zase chytnem a zase půjdou na pár roků do basy. A pak jsou tu specializo vané skupiny.T y se ale nepoměrně hůř chytají,« říká náčelník českokrumlovské policie Radomír Heřman. Tako ví specialisté už vědí, kam a pro co jdou. Vyrazí třeba taxíkem nebo i s Avií. »Zatímco po revoluci dělali chaty staří recidivisté, dneska dopadneme třeba i slušného, tedy dosud netrestaného člověka,« říká kriminalista Jaroslav Mašek. Když pak na »slušného« zloděje opra vdu uhodí, vypadne z něj: Já už nevěděl co. Nemám ani na nájem.
Co se krade
Z chat a chalup mizí nejvíc samozřejmě elektronika a elektrické nářadí. P olicie má za to, že některé skupinky vykrádačů úkolují přímo někteří bazaristé. P ěkně podle poptávky. »Objednávku některé krádeže nezapřou. Měli jsme třeba šňůru vloupání a šly jenom televize ,« potvrzuje zkušenosti Jan Kulhan z jihočeské kriminálky. Jeden čas byly úžasně v kursu malované truhly a skříně z Krkonošska. »Kamenná koryta, tak tři čtyři roky zpátky, to byl tady obrovský hit mezi zloději. To nikdo neměl schovaný,« vzpomíná Kulhan. »To , co se jen tak válelo na forhuntě a končily nad tím okapy, mělo v Německu nebo Rakousku cenu v přepočtu 10, 20 a ty větší ko ryta i 40 tisíc korun. Mně ho ukradli taky Ale kolegové je chytili.« Když to říká, je evidentně chalupář Kulhan spokojenější než Kulhan - pluko vník kriminálky.