"Nejsem žena, která sleduje módu, ani barvy, které letí. Když se nosí krátké sukně a já mám chuť na dlouhou - tak si ji prostě obleču. Mám oblečení, které visí ve skříni už dlouhá léta, nenosím je, ale najednou přijde den a já si na sebe něco starého vezmu. Nikdy neříkám - tohle už nebudu nosit, tohle vyhodím. Nikdy nic nevyhazuju," přiznala elegantní Chantal s nenapodobitelným francouzským šarmem a milou spontánností.
"České ženy prožily hrozně dlouhou dobu v izolaci, kdy si tu nebylo co vybrat, tak teď dohánějí," odpověděla na otázku, proč jsou Francouzky tak elegantní a šarmantní a proč našim ženám často cit pro eleganci chybí.
"Já jsem ovšem i za komunismu nosila české výrobky. Často mi lidé říkali - jé, to je hezký, to je určitě z Francie. A já odpovídala - ale ne, to jsem koupila tady. Nebo mě jednou v Ženevě zastavila na ulici žena a ptala se, odkud že mám ten kabát? Já jí odpověděla, že z Československa, a ona tomu málem nechtěla věřit, tak byla překvapená!" zavzpomínala Chantal Poullain-Polívková.
"Hodně teď jezdím mezi Brnem a Prahou, hraju v divadle, věnuju se nadaci Archa-Chantal a za chvíli jedu pro svého syna Vladimíra (11) do Špindlerova Mlýna. Řádí tam na snowboardu s kamarády. A o svém soukromí vám nic nepovím. Soukromí musí být…" zakroutila s výmluvným úsměvem hlavou.
"České ženy prožily hrozně dlouhou dobu v izolaci, kdy si tu nebylo co vybrat, tak teď dohánějí," odpověděla na otázku, proč jsou Francouzky tak elegantní a šarmantní a proč našim ženám často cit pro eleganci chybí.
"Já jsem ovšem i za komunismu nosila české výrobky. Často mi lidé říkali - jé, to je hezký, to je určitě z Francie. A já odpovídala - ale ne, to jsem koupila tady. Nebo mě jednou v Ženevě zastavila na ulici žena a ptala se, odkud že mám ten kabát? Já jí odpověděla, že z Československa, a ona tomu málem nechtěla věřit, tak byla překvapená!" zavzpomínala Chantal Poullain-Polívková.
"Hodně teď jezdím mezi Brnem a Prahou, hraju v divadle, věnuju se nadaci Archa-Chantal a za chvíli jedu pro svého syna Vladimíra (11) do Špindlerova Mlýna. Řádí tam na snowboardu s kamarády. A o svém soukromí vám nic nepovím. Soukromí musí být…" zakroutila s výmluvným úsměvem hlavou.
 |
