Sječným zrnem je to jako s nachlazením: večer jde člověk spát zdravý a jakmile se ráno probudí, zjistí, že je zle. První pohled do zrcadla bývá nejhorší: na okraji oteklého očního víčka přes noc vyrostl podivný zarudlý útvar, který pálí a svědí jako čert. Právě to je ječné zrno aneb infekční zánět očních mazových žlázek, odborně zvaný hordeolum.
Na vzniku ječného zrna se může kromě infekcí podílet i nedostatek vitaminů, stres a únava. »Není to ale žádná vážná choroba,« říká brněnská oční lékařka Květa Kvapilíková. »Malá ječná zrna obvykle sama od sebe během několika dní prasknou, nahromaděný hnis odteče a otok víčka zmizí. Léčba se dá urychlit teplými heřmánkovými obklady, případně se do oka vtírá mastička s antibiotiky.« Ječná zrna obvykle přicházejí v sériích - dělají se na obou očích, na horních i dolních víčkách. Možná právě proto vznikla pověra, že jakmile se jich udělá devět, dají definitivně pokoj. Ty, kteří se skřípěním zubů čekají na deváté ječné zrno, potěší jistě skutečnost, že toto vcelku banální onemocnění trápí člověka jen v určitém časovém období a pak většinou zmizí v nenávratnu. Proto ten, kdo si s ječnými zrny užil své například v dětství, může být celkem klidný - nejspíš se s nimi už nikdy nesetká. Ječné zrno má ovšem horšího bratra - vlčí zrno, které oční lékaři nazývají chalazion. Jde o malé nebolestivé zatvrdnutí uvnitř víčka, které postupně roste. K tomu, aby vlčí zrno spontánně prasklo stejně jako ječné, pomůže v akutním stadiu stejný postup, tedy mastičky a teplé vlhké obklady. Pokud ale přejde do chronického stadia a opakovaně se vrací, vytvoří se uvnitř víčka nebolestivé zatvrdnutí - pak se člověk většinou návštěvě očního lékaře nevyhne. Ten obvykle víčko nařízne a vlčí zrno odstraní chirurgicky.
Na vzniku ječného zrna se může kromě infekcí podílet i nedostatek vitaminů, stres a únava. »Není to ale žádná vážná choroba,« říká brněnská oční lékařka Květa Kvapilíková. »Malá ječná zrna obvykle sama od sebe během několika dní prasknou, nahromaděný hnis odteče a otok víčka zmizí. Léčba se dá urychlit teplými heřmánkovými obklady, případně se do oka vtírá mastička s antibiotiky.« Ječná zrna obvykle přicházejí v sériích - dělají se na obou očích, na horních i dolních víčkách. Možná právě proto vznikla pověra, že jakmile se jich udělá devět, dají definitivně pokoj. Ty, kteří se skřípěním zubů čekají na deváté ječné zrno, potěší jistě skutečnost, že toto vcelku banální onemocnění trápí člověka jen v určitém časovém období a pak většinou zmizí v nenávratnu. Proto ten, kdo si s ječnými zrny užil své například v dětství, může být celkem klidný - nejspíš se s nimi už nikdy nesetká. Ječné zrno má ovšem horšího bratra - vlčí zrno, které oční lékaři nazývají chalazion. Jde o malé nebolestivé zatvrdnutí uvnitř víčka, které postupně roste. K tomu, aby vlčí zrno spontánně prasklo stejně jako ječné, pomůže v akutním stadiu stejný postup, tedy mastičky a teplé vlhké obklady. Pokud ale přejde do chronického stadia a opakovaně se vrací, vytvoří se uvnitř víčka nebolestivé zatvrdnutí - pak se člověk většinou návštěvě očního lékaře nevyhne. Ten obvykle víčko nařízne a vlčí zrno odstraní chirurgicky.
