Čecha poznám na ulici podle špatných bot

Kdyby se podepisovaly obleky jako plátna obrazů, byl by určitě nejplodnějším domácím tvůrcem současnosti návrhář Bořivoj Klug. Pracuje jako šéfdesignér pánských kolekcí největšího tuzemského výrobce,OP Prostějov Profashion. Letos získal cenu Vynikající design 99 od Design centra České republiky za pánskou kolekci Casual Design 2000 a hlavní cenu Fashion Point na mezinárodním veletrhu Styl v Brně za kolekci WAW, kde navrhoval pánskou část. Mimochodem má dnes na starosti i šatník prezidenta Václava Havla.

* Poznáte u nás Čecha na ulici podle oblečení?

Většinou ano, podle špatných bot. Pokud jde o svrchní oblečení, pak spousta mužů u nás nosí příliš krátká saka. U jiných máte zase pocit, že vás něco ruší, jako kdyby tam něco chybělo nebo naopak přebývalo. Když se podíváte ještě jednou, zjistíte, že důvod je velmi jednoduchý. Jednotlivé kusy k sobě neladí. V zahraničí tento problém nebývá, protože už při samotném nákupu mají zákazníci všechno jednodušší. Obchody i s běžnou konfekcí prezentují kolekce tak, aby obleky ladily s košilemi, kravatami i dalšími doplňky včetně bot. I muž, který se o módu příliš nezajímá, pak nemůže udělat chybu. To u nás ještě příliš nefunguje.

* Změní se to?

Určitě. Jenomže potřebujeme čas. V Německu to trvalo snad dvacet let. Od sedmdesátých let se zde situace začala v tomto ohledu výrazněji měnit. Dnes jsou na tom výrazně lépe, ale i tady je možné stále něco vylepšovat.

* Vylepšovat ovšem znamená také nakupovat, jenže pro většinu mužů je nákup obleku občas doslova trauma. Jak často ho má podle vás m už absolvovat?

Pokud má oblek odpovídat módním trendům, pak vám vydrží na rok a půl až dva, maximálně však na tři roky.

* To jste mnohé muže nepotěšil. To si každý nemůže dovolit.

Muž, který nosí oblek spíše výjimečně než pravidelně,a nevyžaduje to jeho povolání, si nemusí nutně kupovat drahé značkové zboží. Pokud mu bude oblek dobře sedět a bude se v něm příjemně cítit - móda je o pocitu, ne o diktátu! - může si pořídit oblek za tři až čtyři tisíce. Pak má vystaráno na tři roky. Když tuto částku rozdělíte na měsíce, zjistíte, že musel "obětovat" asi dvě krabičky cigaret za měsíc neboli sto korun. A to je částka, kterou lze v rodinném rozpočtu ušetřit. Za tři roky si může koupit oblek nový a nebude si v něm připadat jako maturant po dvaceti letech.