Časy se mění, italské manželství také

Vzpomínáte si na italské manželství? Na tu kolébku tradice a sociální stability, která přežila války, revoluce, papežství a dokonce i antikoncepci? Tak na to zapomeňte. Italský statistický ústav ISTAT totiž zjistil - co každý Ital už víceméně tušil -, že časy se mění a s nimi i posvátnost italského manželství. Studie ukázala, že zatímco v roce 1980 bylo rozvedeno 11.844 manželství a rozloučeno 29.462 párů, do dvaceti let se počet rozvodů téměř ztrojnásobil a počet rozluk byl více než dvojnásobný.

V Itálii dnes žije 1,7 milionu lidí, tedy tři procenta populace, kteří jsou buď rozvedení, žijí odděleně nebo nežijí s člověkem, s nímž byli oddáni. Sociologové už léta tvrdí, že hlavní příčinou nárůstu rozvodů je klesající vliv římsko-katolické církve na životy Italů v poslední generaci. V mnoha malých městech obzvláště na jihu země, kde se kněží rovnali všemocným patriarchům, byl rozvod považován za hanbu, která byla horší než smrt, a to doslova.

Rozdíly mezi severem a jihem Itálie jsou stále patrné. Nejvyšší míru rozvodovosti má Valle d'Aosta na hranicích s Francií, na 1000 manželství zde připadá 6,1 rozvedených dvojic. Nejméně rozvodů je naopak na jihu, v regionu Molise, kde je 0,9 rozvedených párů na 1000 manželství.

Když byl rozvod v Itálii v roce 1971 legalizován, byl vliv církve natolik velký, že se jí dokonce podařilo dosáhnout toho, aby termín rozvod nebyl zahrnut do oficiálního názvu rozvodového zákona. Ten zní: zákon pro rozpuštění manželství a pozastavení jeho občanských účinků. Rozvody církev nepovoluje a neuznává ani ty, které provedl stát.

Když se chce dvojice v Itálii nechat rozvést, musí být nejdřívě právně rozloučena po tři roky. To byl ústupek církvi ve snaze získat prostor pro možné usmíření manželů před totálním rozpadem svazku.

V Itálii je právně rozloučeno mnoho lidí, ale rozvod neplánují, protože by to mělo dopad na jejich ekonomickou situaci, nebo by je to připravilo o větší část platu na daních. Podle ISTAT se z toho důvodu nikdy nerozvede 30 procent párů žijících odděleně. Statistika může být pro některé šokem, ale přesto je zde střípek naděje pro konzervativní vyznavače tradic, kteří se klepou při vyhlídce na sociální změny v samém srdci společnosti, jakým je rodina.

V roce 1999 měla Itálie stále jeden z nejnižších počtů rozvodů v západní Evropě: 0,6 rozvedených párů na 1000 manželství. Naproti tomu ve Švýcarsku to bylo 2,9 rozvodů, ve Finsku 2,7 a v Belgii 2,9 rozvedených svazků na 1000 manželství. Tradicionalisté by také mohli najít úlevu ve skutečnosti, že i po rozvodu zůstává středem života každého Itala jeho mamma - po rozchodu manželů připadnou děti většinou matce.