Líbí se vám víc Sámer Issa, nebo Jack Nicholson?
Jack Nicholson.
Ale to je přece muž, který by ve všech soutěžích krásy absolutně propadl.
To určitě ano, ale zrovna on mě vždycky přitahoval. Tím, jak je nehezkej a na druhou stranu chlap každým coulem. Stejně se mi líbí Tom Hanks a to taky není prototyp krásy.
Zvláštní. Mám známou, která podobně šílí z Gérarda Depardieua. Copak ženy nejdou po kráse?
Rozhodně ne tak prvoplánově jako muži. Nepopírám, že když mi bylo náct, braly mě sportovní typy a na plakátu jsem v pokojíčku měla zpěváka Shakin´a Stevense. Ale časem mě začali víc zajímat chlapi zralejší. Ty, kterých si můžu vážit.
Proč ta změna?
Možná proto, že má zkušenost s krásným chlapem nebyla nejlepší. Když se muž od rána do večera stará jen o to, aby se líbil, není to v pořádku.
Má se starat o tu ženu?
Nebo eventuálně o děti, které s ní má. My ženy nepotřebujeme cítit hezouna, ale spíš osobnost, budoucího tátu, ten pocit, že se můžeme někam schovat, od někoho se něco naučit.
A jak to podle vás mají muži?
Nevidím vám do hlavy, ale ten váš svět je asi celý úplně jiný. Jste jiný živočišný druh. Já být mužským, asi bych těžko snesla doma sice krásnou ženu, ale naprosto prázdnou nádobu, se kterou si nemám co říct.
Oni ti muži, kteří prošli vaším životem - a snad mi to pánové Toman a Kovarčík prominou - taky nejsou žádní krasavci, o které by se přetahovali módní návrháři.
Jasně. To je to, o čem mluvím.
Takže typy jako Leonardo DiCaprio a David Beckham vás neberou?
Vůbec.
Ale vždyť přece pořád vítězí v nějakých anketách krásy.
Tomu se směju. A možná je to proto, že ty ankety vymýšlejí právě chlapi. Mít doma modela, který nic neumí, bych nemohla. No a teď určitě skočíte k tomu, že mě nezajímají mladí a chudí.
A nezajímají?
Tak černobílé to není. Nemám nic proti hezkým mladým mužům. Jejich přízeň mě taky těší, ale doma bych je mít nemusela.
Takže peníze u vás hrají roli.
Peníze jsou široký pojem. Řekněme spíš určitá jistota a zaopatření.
Chtěly mě ODS i ČSSD
Podepsala jste nedávno petici na podporu zákona o registrovaném partnerství. Co vás k tomu vedlo?
Mám spoustu kamarádů homosexuálů a vím, jak těžké je pro ně najít vztah. Jeden můj velmi dobrý přítel je transsexuál, což je ještě složitější. Byl na pokraji sebevraždy, prošel si peklem včetně všech možných operací a dnes je šťastně ženatý.
Co vám konkrétně vadí?
Když spolu dva homosexuálové žijí dlouho a jednomu se něco stane, nemá ten druhý žádné životní jistoty. Nemůže dědit. Nemůžou za sebou chodit do nemocnice. Ale co se týče výchovy dětí, tam už tak jednoznačný názor nemám.
Nedovolila byste ji?
Když jsem někde ve světě viděla, že spolu dvě ženy vychovávají dítě, bylo to přirozenější. Jsou to ženský a k dětem mají blíž. U chlapů mi to zas tak přirozené nepřijde, neumím si představit, že by pečovali o miminko. To by měla žena. Možná je to ale jen předsudek, k těm lidem mám obecně velkou úctu.
Víte, co by vám na tuhle úctu řekli lidovečtí poslanci Tollner nebo Karas? Zvrácenost, prasečina, nutnost se léčit.
Jistě, ale lidi z týhle partaje mají hrozný postoje i k jiným věcem, například k potratům. Žijeme přece v civilizovaném světě, v jedenadvacátém století. Tolerance začíná u toho, jak se na sebe dva lidi podívají v tramvaji a končí u problémů, které mohou být pro někoho otázkou života a smrti. Nám chybí.
Takže potraty ano?
Rozhodně. O téhle věci má rozhodovat žena. Nedávno jsem slyšela, že jsme na prvním místě evropského žebříčku v počtu opuštěných dětí. To je přesně ono, důsledek toho, že se ty ženy bály, styděly nebo nemohly včas zareagovat. Právo na potrat by měla mít každá žena. To ona pak nese následky.
A co právo na eutanazii?
Tam už tak radikální nejsem. Rozhodovat o životě a smrti člověka by neměl jen tak kdokoliv, na základě nějakého usnesení. Asi dám blbej příklad, ale mám zkušenosti se zvířaty. Když nemůžou na nohy nebo kvůli rakovině sotva dýchají, taky řešíte, jestli máte právo je nechat utratit. Jistě, zvíře vám nesdělí svůj názor, ale říkáte si: Mám právo mu vzít život? Sice mu ukončím trápení, ale beru mu život. Na druhou stranu chápu situaci člověka, který má nesnesitelné bolesti a už nechce žít.
Tak zkusme čtvrtý příklad, trest smrti. Pro, nebo proti?
Někde uprostřed. Dějí se zvěrstva, že vám nad nimi zůstává rozum stát a nedokážete pochopit, jak někdo zabije několik lidí a dostane patnáct let vězení. Mé obecné povědomí o věznicích je přitom dost špatné: je tam přecpáno, vězni odmítají pracovat a někteří se můžou koukat na televizi. Na druhou stranu by smrt pro některé z nich mohla být vysvobozením. A dávat šanci na život někomu, kdo bestiálně zavraždí děti? Já nevím, osobně pro to nejsem. Problém je, že vždycky existuje nějaké ale. V Americe je známo dost případů, kde byl někdo odsouzen nedopatřením. Jen kvůli tomu, že si někdo jiný popletl papíry.
Je vidět, že politiku docela sledujete. Ovlivňuje vás v názorech váš přítel Peter Kovarčík, podnikatel a silný zastánce ODS?
Ale já jsem měla i ve svém minulém vztahu k politice blízko, i když z trochu druhého břehu.
No, spíš z úplně druhého břehu. Vždyť váš tchán Miroslav Toman byl ministrem zemědělství Štrougalovy komunistické vlády.
Ale to neznamená, že jsem žila v jednostranném pohledu na svět. Nenechávám se ovlivňovat. Obecně si o politice nemyslím nic dobrého, vadí mi ty žabomyší války. Hrozně mě štve, když zapnu televizi a vidím záznam ze sněmovny, kde se někdo šťourá v nose, někdo svačí, někdo telefonuje a někdo tam vůbec není. Přitom ty lidi rozhodují o osudu nás všech.
Byl politický názor vašeho přítele důvodem, proč jste odmítla zpívat ve volební kampani ČSSD. Prý vám nabízeli milion korun.
S politikou jsem se nechtěla spojovat vůbec. Proto nejsem ani na billboardech ODS jako Jaromír Jágr, ač se to nabízelo. Nechtěla jsem o tom vůbec diskutovat.
Před dvěma lety jste ale na koncertech ČSSD vystupovala.
To byla jiná situace. Byla jsem pár měsíců po porodu a dost jsem toužila po jevišti. I politická situace byla jiná.
Přemlouval vás tentokrát víc Peter Kovarčík, abyste se upsala ODS, nebo František Janeček, který pomáhal s kampaní ČSSD a vás zaměstnává v muzikálech?
Nenechala jsem se přemlouvat nikým. Řekla jsem jim to jasně.
Nebyl v tom problém odmítnout někoho, pro koho pracujete?
Doslechla jsem se z jiných zdrojů, že to problém byl. Ale vyřešil se. Víc o tom nemluvme.
Každý nějak vypadá
Mluvme tedy o herectví. Víte, co si myslím, že vám v něm škodí? To, jak vypadáte. To, jak dobře vypadáte.
Děkuju. A asi máte pravdu. Už jsem se s tím mockrát setkala a je to samozřejmě hloupost. Každý z nás přece nějak vypadá. Ve všech časopisech čtete, jak se o sebe mají lidi starat, a když se já paradoxně jen starám o to, co mi příroda nadělila, tak je to na škodu. To je problém v uvažování nás Čechů.
Nemyslel jsem to jako urážku.
Já vím, naprosto vám rozumím, ale považuju to za absurdní. Herectví je tvárné a právě to, jak vypadáte, se dá v jednotlivých rolích lehce změnit. Ovšem když dostanete možnost. Mám úžasnou práci, ale bohužel jsem závislá na lidech, kteří mi ji dávají. Nejhorší je, když řeknou: "Ona je krásná, a proto se nám nehodí." Kdežto jinou kolegyni vezmou, protože "je taková zajímavá". Představte si, je zajímavá! To je přece strašná pozice. Méně přitažlivá tvář, když to řeknu povrchně, má větší šanci než prokazatelně pěkná ženská atraktivního typu. U ní si každý říká, že není vidět pod povrch.
Že se na ni diváci budou koukat jako na krásnou ženskou a ne jako na dobrou herečku.
Jasně, že nebudou vnímat to, co nám říká. To je samozřejmě blábol. Při týhle větě si vždycky ťukám na čelo, ale bohužel už jsem se s ní mockrát setkala.
Kdy se vám to stalo naposledy?
Poměrně nedávno mi to říkala Dáša Havlová, když o mně mluvila s Martinem Stropnickým, ředitelem Divadla Na Vinohradech. On se vyjádřil ve stylu: "Nojo, ale na tu roli je moc hezká." Ale slyšela jsem to i od režisérů. Přitom si nestěžuju, mám spoustu práce a není den, kdy bych doma seděla s rukama v klíně.
No ty hezké dámy, které hrajete, zrovna nejsou role, kde byste se mohla bůhvíjak předvést.
Naštěstí to tak není vždycky. Napadá mě princezna Urraca v Sidovi, to byla role intrikánské ženské, kterou zmítají pocity. Stejné to bylo s mentálně retardovanou Rózou v tanci na konci léta a dost si stojím i za rolí Dagmar v Pojišťovně štěstí. Ta taky není úplně jednoduchá: velmi razantní, svým způsobem nepochopená, plná citů.
Co byste byla schopna udělat pro dobrou roli?
To, co by se nabízelo, jsem nikdy neudělala. I když jsem tím asi o mnoho rolí přišla.
Opravdu? Ty nabídky byly?
Nekonkrétní ano. Někdy to vycítíte i bez nabídky, ale jména těch lidí vám říkat nebudu. A co se týče proměny nebo samostudia, to mě naopak velmi zajímá.
Takže byste klidně přišla o vlasy?
Když to bude velká role, kde budu moci něco ukázat, tak proč ne. V americkém filmu každou chvíli vidíte, jak se herci dokážou proměnit, až se vám tají dech. Přitom předvádějí herectví, které mi vůbec není vzdálené. Vím, jak to zahrát, jak to procítit, jak se vžít do role, ale nemám k tomu tu šanci. Když točíte v Americe, věnujete se filmu třeba půl roku a neděláte nic jiného. Pak si klidně můžete vyholit hlavu. Jste za to náležitě zaplacen a můžete z toho žít do další role. Tady ne. Tady zkoušíte divadlo, hrajete ve filmu, v seriálu, v divadle, moderujete, zpíváte a ještě k tomu dabujete.
A pak vypadáte všude stejně. Nikdo si neřekne: "Jé, vždyť bych tu Brožovou nepoznal." Kdežto u Renée Zellwegerové si to říct klidně může. Kvůli filmu Deník Bridget Jonesové přibrala skoro dvacet kilo a nechala si obarvit vlasy.
Přesně tak. Nebo viděl jste Nicol Kidmanovou v Hodinách? Nos jak skobu, stažené usedlé vlasy... To je přece úžasné. Jenže u nás takovou možnost nemáte, režisér si vybere typ, se kterým to půjde hladce. Málokdo si vezme herce, aby s ním pracoval. Dlouho jsem z toho vinila právě režiséry, ale jen jejich chyba to není. Všechno se točí v hrozném fofru a za málo peněz.
Ale vždyť vy ten svůj kult sexy blondýny podporujete. Nafotila jste odvážné fotky na obaly svých cédéček a k propagaci toho třetího jste před dvěma lety dokonce namluvila vzkaz na erotickou linku. Takže namítám: Co mi to tu povídáte?
O tom s vámi budu mluvit velice ráda. Ten vzkaz je věc, která mě dodnes trápí a můžu s naprostou jistotou říct, že jsem byla zneužita. Ta deska nebyla špatná a dostala jsem se kvůli ní do velkého sporu s vydavatelem Koktou, na kterého stále zvažuju žalobu. Jeho kampaň mě velmi poškodila. Nápad byl dobrý, ale provedení katastrofální. Málem mě stálo jméno.
Co bylo katastrofální? Vždyť jste ten vzkaz opravdu namluvila.
Namluvila jsem část textu jedné písničky, mimochodem velmi dobré písničky. Ale to je celé. Způsob, jakým byly vytvořeny billboardy a inzeráty, byl degradující. Nejenže mi to způsobilo problémy v soukromí, ale uškodilo mi to na veřejnosti.
Já nevím. Vyprávíte mi tady, co všechno byste udělala pro dobrou roli, a pak z telefonu málem nabízíte erotické služby.
Ale já jsem pro tu desku opravdu udělala maximum. Když to přeženu, tak místo toho, abych byla doma s dítětem, scházela jsem se s autory, chodila jsem do studia, udělala krásné fotky. Věnovala jsem tomu mnoho týdnů a neměla jsem z toho ani desetník. Ani desetník a ještě jsem byla zpranýřovaná. Kokta založil vydavatelství Česká hudba, a když jsme natočili desku, vykašlal se na něj. Dneska se stará o pseudozpěvačku Rebeku jen proto, že někde vydělal peníze na prodaných billboardových plochách. Co je s tou deskou, nevím.
Vy jste mu tehdy věřila?
Na začátku ano. Koneckonců mě k němu přivedl můj kamarád Petr Salava a o desku se staral renomovaný autor Gottů, Vondráčkových, Basikových a dalších Lešek Wronka. Bohužel od toho všichni dali ruce pryč a mě to velmi poškodilo.
Jedno dítě bych ještě chtěla
Kateřino, prohlížel jsem novinové články o vás za poslední tři roky. Víte, okolo čeho se téměř všechny točily?
Určitě to byl můj rozvod a boj s manželem, Peter Kovarčík, deska Ráda se svlíkám a autonehoda.
Tak jsem si říkal: Sakra, ta ženská je přece dobrá herečka, ale jaký má obrázek na veřejnosti? Jako - promiňte to slovo - mrcha.
Neomlouvejte se. Nedávno jsem dostala dopis od jedné divačky, která mi psala, jak úžasně vypadám, že by mi kdejaká osmnáctka mohla závidět, a jak dobře hraju v Pojišťovně štěstí. Že mi fandí, že mě má ráda, ale nechápe, proč mám zapotřebí vytvářet o sobě obraz, že jsem potvora a ještě něco...
Sexbomba?
Něco v tom smyslu. Ten obraz přece nevytvářím já, ale bulvární tisk. Ať se mi to líbí nebo ne.
Mně tohle naříkání lidí jako vy přijde falešné. Vždyť kolikrát jsem slyšel, že do novin voláte sami, jen aby se o vás psalo.
Máte pravdu. Ale já to nedělám.
No nevím. Vzpomínám si, jak jste "úplně náhodou" byla vyfocena na klinice, kde vám obvazují ránu po konfliktu s manželem.
Zase máte pravdu. Ale to byla snaha lidí kolem mě, aby mi s tím rodinným problémem pomohli. To oni zavolali fotografy. Ale nic se samozřejmě nevyřešilo.
Tak to nechme být. I když ještě jedna věc přispívá k tomu, jak vás bere veřejnost: vaši partneři. Bývají to poměrně kontroverzní lidé, s manželem Zdeňkem Tomanem jste se dlouze a bouřlivě rozváděla. Už jste finančně vyrovnaní?
Ne. A asi jen tak nebudeme.
Nechce vám nic dát?
Ne.
A vy byste chtěla?
Po deseti letech vztahu, sedmi letech manželství a s jednou dcerou by to něco být mělo.
Deset milionů?
To je věc soudu.
I váš současný přítel Peter Kovarčík má kontroverzní pověst. Co jste o něm věděla, než jste se seznámili?
To byl rok 2002, zrovna pořádal Americké dny na Žofíně. Vůbec jsem ho neznala, jen jsem si všimla nějakého jeho sporu s Ivanem Langerem z ODS. Pak jsme se začali bavit o práci, on mi začal dělat manažera a po nějaké době to přerostlo.
Přesto má za sebou poměrně konfliktní minulost. V české politice a sportu je mnoho lidí, se kterými se dostal do sporu. Ivan Langer o něm tehdy prohlásil, že zkrachoval, kde se dalo. S jeho firmou Teleaxis vypověděl smlouvu český hokejový svaz a špatnou pověst má i ve svazu tenisovém. Lendl, Kodeš, Navrátilová, Novotná, s těmi všemi se nepohodl.
Co je to ale konfliktní minulost? Lidi, kteří jsou osobnostmi, za sebou přece často mají konfliktní minulost. Sám o sobě říká, že je kontroverzní. A to je správné. Kdyby nebyl kontroverzní, není dnes tam, kde je. Víc si ho soudit netroufám, vždyť prošel kus světa, je mu padesát a mně šestatřicet.
Ale předpokládám, že byste si nezačala nic s mužem, o kterém byste nebyla přesvědčena, že majetku dosáhl čistě.
To předpokládáte správně.
Víte, co o vás řekl? Že v Pojišťovně štěstí hrajete sama sebe. Právě tu mrchu, o které jsme mluvili. Že u vás létají talíře.
To nebyla úplně nejšikovnější věta, taky jsem se u ní zarazila. Ale to, že u nás jsou velmi časté a ostré výměny názorů, je pravda. Oba jsme neústupní a hrdí. To, že použil slovo mrcha... Já nevím. Jako žena mám hodně tváří, ale za mrchu se nepovažuju. Je ale pravda, že kdybych občas nepoužívala ženské zbraně, asi bych teď seděla někde v koutě.
Bude svatba? Další děti?
To nevím. Ale jedno dítě bych ještě chtěla.
Kateřina Brožová
Hraje intrikánskou Dagmar v seriálu Pojišťovna štěstí a rovněž její osobní život je plný skandálů. Divoce se rozvedla s podnikatelem Zdeňkem Tomanem a dnes je jejím přítelem kontroverzní podnikatel Peter Kovarčík. Narodila se 9. února 1968 bývalé primabaleríně Jeleně Kovalevské a houslistovi Zdeňku Brožovi. Absolvovala DAMU, hrála ve vinohradském divadle, v seriálu Život na zámku a v mnoha muzikálech (Bídníci, Rebelové, Miss Saigon). Kromě toho natočila tři desky a s bývalým manželem má tříletou dceru Kateřinu.
 Kateřina Brožová. |
 Kateřina Brožová. |
 Kateřina Brožová. |
 Kateřina Brožová |
 Kateřina Brožová. |
 Herečka Kateřina Brožová |
 Kateřina Brožová v redakci iDNES při on-line rozhovoru. (2. dubna 2003). |
 Kateřina Brožová v redakci iDNES při on-line rozhovoru. (2. dubna 2003). |
 KONEC. Herečka Kateřina Brožová se se svým exmanželem Zdeňkem Tomanem rozloučila před budovou Okresního soudu v Kolíně polibkem.(28.4. 2004) |
 Kateřina Brožová s dcerou Kačenkou. |
 Kateřina Brožová a Iveta Bartošová na tiskové konferenci k muzikálu Miss Saigon, který byl za účasti účinkujících představen 5. října v Praze. |
 Kateřina Brožová a Jiří Korn na tiskové konferenci k muzikálu Miss Saigon, který byl za účasti účinkujících představen 5. října v Praze. |
 Herečka Kateřina Brožová a producent František Janeček na tiskové konferenci k muzikálu Miss Saigon,který byl za účasti účinkujících představen 5. října v Praze. |
 Kateřina Brožová a Nikol Štíbrová v Pojišťovně štěstí. |
