S kým budete letos u vánočního stromečku?
Snad ne sama s dcerou jako loni. To nebylo veselé.
Takže i s nějakým mužem?
Snad ano. Ale můj partner má taky děti a k tomu žije na Slovensku. Mít muže po boku nepatří jen k ideálním Vánocům, ale i k ideálnímu způsobu života. Bohužel to vždycky nejde.
Představte trochu svého nového přítele, Borise Kolára. Říká se, že je na Slovensku tím, kým je Petr Kellner v Česku.
Nesmysl. Je to podnikatel, který je velmi vytížený. Má lyžařská střediska v Tatrách, je spolumajitelem rádia a má spoustu dalších aktivit. Mě ale neživí.
Provdáte se za něj?
Proti manželství jsem nikdy nic neměla - i když ne vždy vyjde. Nejsem příznivcem vztahů na psí knížku. Ne že bych se vdávat nutně potřebovala, ale nechci být rozvedená navždy.
V našem magazínu nedávno vyšel průzkum, podle nějž jste vzorem téměř pro dvacet procent českých žen. Čím to může být?
To mě těší, dosud jsem se umisťovala jen v anketách mužů. Když žena uzná ženu, je to velká poklona. Asi tedy vůlí, pracovitostí a tím, jaká jsem matka.
A schopností najít si majetného partnera?
Některé ženy po tom touží, já ne. I když si nedokážu představit život bez mužů, tak se na ně nemusím spoléhat. Makám a postarám se o sebe sama.
Ale v poslední době jste se přece obklopovala milionáři. Jak to myslíte, obklopovala?
Jednou jsem byla manželkou podnikatele, pak jsem žila s pánem, který o sobě v tisku tvrdil, že je milionář, a teď mám přítele, o kterém se říká, že je bohatý. Ale já jejich konta nezkoumám.
Takže je to náhoda, že v posledních letech žijete se samými milionáři.
Nemám to označení ráda. Ale pohybuju se v určité společnosti a řekněme, že jsem se náhodně potkala s lidmi z nějakých kruhů. Asi bych se nedala dohromady s někým, koho bych musela živit, a určitě ne s umělcem. Stačí, že tu práci dělám já.
Jaký nejhezčí dárek jste od muže dostala?
Dárky jsem dostávala, ale nepředvádím se s nimi. Že jsem někam odjela na dovolenou, že jsem dostala nějaký šperk... Budete se divit, ale někdy mám větší radost, když mě partner vezme do lesa na houby. Peníze sice vládnou světu, ale hodně lidí zkazí.
Vás snad nikdy nezkazily?
Myslím, že ne.
S jakou minimální částkou za měsíc byste vyšla? Samozřejmě vám ji neřeknu. Ale zkuste si to představit: jsem máma s dcerou, mám dům, zahradu, žiju dál od Prahy, takže najedu stovky kilometrů, musím platit chůvu, abych mohla vůbec vytáhnout paty z domu, mám výdaje za telefony, starám se o nemocné rodiče... Můj život něco stojí a kromě alimentů musím všechno obstarat sama.
Nestačí mi být jen ferrari
Kolikrát v životě jste byla zamilovaná? Lásky se nedají jen tak podtrhnout a sečíst. Měla jsem vždycky dlouhodobé vztahy a v každém jsem zamilovaná byla. Dnes je to stejné - i když samozřejmě jinak než v šestnácti. Jsem zkušenější, stala jsem se mámou, používám víc rozum.
Je u vás láska vždy spojena s fyzickou přitažlivostí?
Samozřejmě. Nevím, jak to bude ve vyšším věku, ale teď je to pro mě hodně podstatné. Neuměla bych lásku předstírat. Někteří lidé to dělají - kvůli prospěchu, penězům, pohodlnosti. Mnohokrát jsem to ve svém okolí viděla, ale já bych to nedokázala. Milovat se bez citu, bez vztahu... Nikdy. Sex pro mě není sportovní disciplína.
Ale ženy umějí muže oklamat, když si zamanou. Sama jste jednou řekla, že používáte ženské zbraně. Které to jsou?
To vám přece nebudu říkat, pak už by to nebyly zbraně. Ale prolistujte si jakýkoliv ženský časopis a najdete tam tisíce návodů, jak na muže. A platí to i obráceně.
Myslíte ty poučky: Dejte jim pocit, že jsou důležití?
Například. Muži někdy chtějí být klamáni a k těm zbraním může patřit drobná ženská lest. Nelíbí se mi to, ale taky netvrdím, že jsem ji nikdy nepoužila. Žena by nebyla ženou, kdyby nepoužívala své zbraně. A nazvala bych to spíš přednostmi než zbraněmi.
Když byla řeč o fyzické přitažlivosti - vám se často předhazuje, že muži vašeho života nejsou žádní krasavci.
To je něco jiného, a hlavně je mi to celkem jedno. Vzhled mě zajímal právě v těch šestnácti. Krása patří k ženě, k muži charizma a osobnost. Nemusí se každý den starat o to, aby měl správně zastřižené obočí.
Ano, krása patří k ženě. Jistý odborník na marketing o vás řekl: Kateřina Brožová je pro muže cosi jako ferrari. Je hodně vidět a je to luxusní značka.
To byl pěkný blb, povrchní zlatokop. Ano, existují podnikatelé, kteří se předvádějí ve ferrari a vedle sebe potřebují další ferrari, které je bude zdobit, ale ke kterému jinak nic moc necítí. I některým ženám stačí být tím ferrari. Mně ne, mě tenhle výrok docela urazil. I když mi mohl i zalichotit, protože jsem tím pasována do třídy žen, které jsou atraktivní.
Tak to bylo myšleno.
Ale já jsem normální člověk a mám jako každý jiný ráda pěkné věci. Mám ráda pěknou exotickou dovolenou, pěkné šperky, pěkné auto. To je přece normální a taky si na to vydělám. Pokud bych zjistila, že ke mně muž přistupuje jako k luxusnímu doplňku, skončilo by to velmi rychle. Ale taky to žena nemusí hned poznat.
Nějaká vlastní zkušenost?
Zažila jsem to. Pár mužů, a nemluvím jen o partnerech, se předvedlo na veřejnosti s Brožovou a hned tím u ostatních mužů stoupli v ceně. Někdo si dokonce o vztahu se mnou byl schopen vymýšlet lži a prodávat je.
Zákony v Česku nechrání ženy
Hned v prvním díle nové Pojišťovny štěstí jste se rozvedla s manželem a pak po něm ze vzteku hodila dlažební kostku. Udělala byste to ve skutečnosti?Určitě ne. I proti té scéně jsem měla námitky.
Tak slevme z dlažební kostky. Dala jste někdy muži facku?
Že bych přišla a chtěla mu dát fackou najevo svou nadřazenost, tak to jsem neudělala nikdy. Ale že k tomu mám kolikrát chuť, to nepopírám. Bulvárními novináři počínaje přes pisatele anonymů až po některé konkrétní osoby ze svého okolí.
Dostala jste i vy od nějakého muže facku?
Stalo se mi to. Ze žárlivosti, z naštvání, z pocitu, aby mi ukázal, kdo je pánem.
V Pojišťovně jste kvůli mužům brečela. I to se vám stalo ve skutečnosti?
Mnohokrát.
Stáli za to?
Když kvůli někomu brečíte, tak za to samozřejmě stojí. Nebo si alespoň v tu chvíli myslíte, že za to stojí. Ale ty facky... Víc než facka můžou ublížit slova, zvlášť když jsou dobře namířena. Zhruba před rokem byly urážek na mou adresu plné noviny. Nejsem urážlivá, ale přes některé věci se nepřenesu. Dokážu odpouštět, ale nezapomínám.
"Byla nejdražším eskortem mého života," řekl o vás bývalý přítel Peter Kovarčík. To myslíte? Neunesl náš rozchod a pomluvil mě. Byla to sprostá urážka, která neminula cíl. Potkala jsem se, bohužel, s člověkem, který nemá zábrany, a nepoznala jsem to dřív.
Vždyť to přece byla láska.
Velká.
Byla jste, s prominutím, slepá?
Ano, byla. Spoustu věcí jsem si zavařila sama. Co vám mám říct k muži, který mě na jednu stranu ničí a za pár dní mi je schopen napsat, že beze mě nemůže žít. Postrádám v tom zdravý rozum.
Při našem posledním rozhovoru před dvěma lety jste ho bránila.
Láska dělá divy. Leccos jsem slyšela, ale na řeči druhých nikdy nedám. Musím se přesvědčit sama. Stejně si ale myslím, že přijde čas, kdy se mi veřejně omluví.
Ale vy jste nezůstávala pozadu. "Je to lhář a podvodník," říkala jste.
Bránila jsem se, velmi mi ublížil. Ale nechci se k tomu už vracet, žiju svou profesí, svou dcerou...
Jak to, že se některé páry dokážou rozejít v klidu, dohodnou se na vyrovnání i alimentech, ale u vás to končí tak divoce?
Když jste lidem na očích, je všechno složitější. Věřte mi, že kdyby se dal vrátit čas, dala bych si větší pozor. Ale to, co říkáte, zkrátka nešlo. I já udělala chyby.
Jak často teď mluvíte s bývalým manželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem?
Málo. A když, tak výhradně pomocí textovek. Bohužel.
Myslel jsem, že váš vztah už není tak černý jako po rozvodu.
Teď už zase ano. Víte, mně se rozpadl jeden z velkých životních snů: mít rodinu na celý život. Bohužel jsem místo toho pocítila, co v českých poměrech znamená rozvod.
A co? Už jste finančně vyrovnaní?
Ne, to je právě ono. V rodinné firmě si příbuzní rozloží majetek tak, jak zrovna potřebují, a když se nedohodnete na vyrovnání, můžete jít i pod most. Já si dokonce od jeho advokátů vyslechla, že vydělám víc a že mám vyplatit já jeho. K soudnímu jednání ani nedošlo, žalobu jsem stáhla, protože neměla smysl a protože naše zákony stejně ženu nechrání. Po deseti letech soužití jsem čekala nějakou finanční jistotu a náhradu bydlení. Ale on, místo aby se postaral o svou dceru a bývalou ženu, která mu celé podnikání umožnila, protože byl pořád pryč, tak teď například sponzoruje přehlídku Blanky Matragi. To je smutné.
Nevynahrazuje to manžel dceři jinak?
Vídá ji výhradně o víkendech, když má čas. Ale vím, že ji má rád.
Ale alimenty platí. Dvacet pět tisíc korun měsíčně.
Což není moc, jeho výdělkům to rozhodně neodpovídá. S takovou částkou by při naší životní úrovni nebyla spokojená žádná žena. Nemluví ze mě mamon, ale obyčejný přístup k životu, na který mám právo.
Nechtěla jste někdy zajít k psychologovi?
Ne, nemám ve zvyku svěřovat se s osobními věcmi. Jediný člověk, se kterým o nich mluvím, je moje maminka. Zrovna tak jsem nikdy nesáhla k podpůrným prostředkům, alkoholu, ani k lékům na uklidnění, i když jsem prošla ošklivými obdobími a mohla jsem k tomu mít blízko. Jsem silná a hlavně mám dceru, která mě drží nad vodou.
Dagmar se bude měnit
Když teď otevřete diář, na jak dlouho bude plný? Na několik měsíců téměř denně. Natáčení Pojišťovny štěstí, představení Hello, Dolly, Bídníci, Noc na Karlštejně, Jeckyll a Hyde, činohra, k tomu další nabídky na příští rok. Taky mi vychází cédéčko, už čtvrté, tentokrát pod názvem Kateřina. Jsou na něm hlavně převzaté melodie a taky pár mých textů.
Ze života? Zarecitujte kus.
Jak nesnadné je plout životem sám, proč přišly pády, rozchody, to nebyl klam...
Čekáte, že vám ho kritici rozcupují?
Proč? Netočila jsem ho pro kritiky, ale pro sebe a pro své fanoušky. Kdyby kritici radši sami něco vytvořili, bylo by to lepší. Pro mě to není zdroj obživy. Stejně tak divadlo není zlatý důl, jak si mnozí myslí.
Co budete dělat za dvacet let?
To jste mě zaskočil... Určitě svou práci, budu hrát. Vím, že si třeba Meryl Streepová stěžovala, že pro herečky v pokročilém věku nejsou role, ale to mě neodradí. Nad tím jsem v roce 1987 na divadelní fakultě opravdu nepřemýšlela.
V poslední době se rozmáhá móda, kdy herci ze seriálu naříkají, jak je ta práce nebaví a že je to jen nutné zlo, přísun peněz. Přidáte se?
Všechny seriály nejsou stejné. Pojišťovna štěstí je jiný druh práce než Rodinná pouta, která už mají dvě stě padesát dílů a točí se stále v jedné dekoraci. Za prací v Pojišťovně si velmi stojím. Postavu Dagmar jsem vždycky obhajovala, i když zpočátku byla spíš negativní. Teď se mění a ještě hodně měnit bude.
| Kateřina Brožová v pěti datech * Narodila se 9. února 1968 v Praze, v rodině ruské primabaleríny a houslového virtuosa. * V roce 1991 absolvovala DAMU. Známá je ze seriálů Život na zámku a Pojišťovna štěstí. Moderuje společenské akce, hraje v divadle, dabuje. * Vystupuje v muzikálech, například v Bídnících, Miss Saigon a nejnověji v Hello, Dolly. * V roce 1997 vydala desku Zpívám si, za kterou ji Akademie populární hudby nominovala v kategorii Objev roku. Teď jí vychází čtvrtá - Kateřina. * Sedm let byla vdaná za podnikatele Zdeňka Tomana, se kterým má pětiletou dceru Kateřinu. Chce ještě jedno dítě. Jejím přítelem je slovenský podnikatel Boris Kollár. "Obávám se, že by v Česku žít neuměl. A já na Slovensku taky ne. Jak to uděláme, nevím," říká. |
