Bolestivé přívlastky

- Ještě před deseti lety vévodily úrazům, k nimž lidé přišli ve svém volném čase, cirkulárka a žebřík. Dnes jich není o nic méně, ovšem zásluhu na tom má už spíše raketa či míč. Sportovat se totiž nejen má, ale i sluší. Ať to stojí, co to stojí. Třebas loket. Nebo rameno. Zaparkovat auto, popadnout věci a honem do šatny, zase nestíhačka... a ještě tkaničky, a šup na kurt, palubovku, hřiště... Takto nekompromisně odstartovává průměrný český muž svou hodinku tenisu, squashe, volejbalu nebo fotbalu, muž nadprůměrný pak partii golfu.
Někdy stačí ještě párkrát zakroužit hlavou, zamávat pažemi a několika poskoky rozproudit krev v nohách ztuhlých od pedálů. Zpěněn odebere se na závěr do hospody, aby zde oslavil další ze svých statečných výkonů. Netuší, že svým spontánním přístupem k pohybu si zadělává na některou z diagnóz horních končetin, jež se špatně snáší jak s forhendem, tak se zdviháním půllitru.

Jaký loket libo: TENISOVÝ? OŠTĚPAŘSKÝ?

Není loket jako loket. Zatímco takzvaný tenisový postihuje loket na zevním hrbolu pažní kosti, oštěpařská varianta se váže na hrbol vnitřní. K zopakování základů anatomie stačí v tomto případě jen ohnout ruku a nahmatat výstupky pod kůží. Je-li hrbol bolestivý a zahrocený, je to výsledek příliš velkého a zároveň jednostranného namáhání kloubu, s nímž prostě příroda nepočítala. Na svého majitele prozrazuje hned dva hříchy - žádné nebo špatné rozcvičení před intenzivním pohybem a nedostatečný odpočinek během sportování nebo pracovní námahy. Trest je ne přehlédnutelný - ostrá bolest, vyvolaná přítomností cizího tělesa tam, kde do sebe musí vše zapadat s milimetrovou přesností jako v hodinkách. »Při trvalých potížích jiná léčba než operace nemá cenu,« soudí Božetěch Kapounek, ortoped pražské Nemocnice na Homolce. »Operace je dnes už malým ambulantním výkonem v lokální anestezi. Je jedním z těch nemnoha zákroků, který bývá stoprocentně úspěšný.«

Syndrom BOLESTIVÉHO ramene

Jestliže si dokážeme na místa na těle, na která nedohlédneme, alespoň sáhnout, vděčíme za to rameni. Mohutný kloub, který je v něm schován, má největší rozsah ze všech, co jich na těle máme. Jeho jamku totiž tvoří mělká a plochá jamka lopatky, která je menší než hlavice pažní kosti - té tedy v pohybu téměř všemi směry nic nebrání. Každý líc má však svůj rub: ramenní kloub se proto nejsnadněji ze všech vymkne. Leckdo toto důmyslné soustrojí kostí, chrupavek, svalů a úponů dlouhodobě přetěžuje, například házením či smečováním (případně zaměstnáním, které se bez častého zvedání paže nad horizontálu neobejde), aniž by je na razantní pohyby předem připravil poctivým strečinkovým protahováním. Pak si může být jist, že dříve či později pozná, co se vlastně skrývá pod termínem syndrom bolestivého ramene.

PLAVECKÉ rameno bez temp

O tom, že se u nás angličtina vloudila už i do ordinací, svědčí mimo jiné »impingement syndrom«. Vysloví-li lékař (nejlépe ortoped) toto zaklínadlo, má na mysli rameno, jež bolí už na pouhý dotek - nic jiného ono krkolomné cizí slovo neznamená. Postihne člověka, jenž vzpažuje tak vytrvale a nešetrně (jako při motýlku nebo kraulu, proto mateřština mluví o ramenu plaveckém), že si doslova omlátí tvrdou kloubní hlavici o tvrdou lopatku, a tím svalové úpony mechanicky poškodí. Následkem bývá někdy drobné krvácení a téměř vždy zánět šlachy nebo burzy, což je malý váček obsahující vazkou tekutinu, která tlumí nárazy. Zánět znamená mimo jiné otok měkkých tkání, jenž zmenší prostor, který má kloub při pohybu k dispozici. V nejtěžších případech se dokonce roztrhnou šlachové úpony. Oběti syndromu sykají, chtějí-li si jen tak zlehka pročísnout vlasy nebo sundat kabát z věšáku, noci probdí a nakonec chodí s rukou toporně připaženou k tělu, neboť sebemenší pohyb pro ně představuje martyrium. K pokusu upažit je někdy nepřiměje ani lékař, u něhož hledají pomoc. »V některých případech zaberou injekce kortizonoidů, protože zlikvidují otok, čímž se sníží bolestivý tlak uvnitř ramenního kloubu,« vysvětluje Alois Kapounek ze stejného ortopedického oddělení. »Mechanické poškození dokáže odstranit také operace, při níž hlavici pomůžeme tím, že pro ni zvětšíme prostor pod výběžkem lopatky.« Ti, kteří ji absolvují, by však měli počítat s dlouhodobou rehabilitací. Jen tak totiž mohou získat zpět svalovou sílu a rozsah pohybu. Jinak je čeká doživotní přestěhování z hřiště či kurtu k šachovému stolku.

Rameno řečené ZMRZLÉ

Existuje další důvod, proč je rameno mezi klouby unikátem: jako jediné dokáže totiž zamrznout. Proč se tak vlastně stane, se snaží vědci zjistit už řadu let. Možná se nyní na správné stopě ocitli američtí imunologové; svou domněnku, že viníkem jsou imunologické změny v séru a v kloubním pouzdru, musí ale ještě prokázat. »Rameno často ztuhne i těm, kteří je měli například kvůli zlomenině delší dobu zafixované,« upozorňují oba lékaři. »Kloubní pouzdro totiž ztratí svou elasticitu a zároveň se slepí s povrchem hlavice pažní kosti.« Co zmrzlé rameno obnáší? Neschopnost jakkoli jím zakroužit a značnou bolest při každém pokusu o pohyb, která obvykle vrcholí v noci a nedovolí člověku na postižené paži spát. Úleva nastává v okamžicích, kdy si postižený může ruku »chovat« nebo s ní nedělat vůbec nic. Dobrá zpráva nakonec: i to nejzmrzlejší rameno jednou roztaje.